Boulderové závody o pohár královského města Slaný

Ráno zamáčknout budík, zalít termosku, dvakrát dokola objet Kladno a všechny další opozdilce naložit do auta, trošku adrenalinu a přistáváme u Bouldrovky ve Slaném..

Prezence, ty brďo, tady je lidííí! Většinou známé tváře ze všech koutů, přijel i Radek Svoboda a tejpuje prst. Do závodu nastoupili i dva mladší borci z Kladna a Slaného – potřebují zkušenosti a silnou konkurenci. Když nic, alespoň se všichni zase vidíme, snad nebudu zase poslední, na finále zdaleka nemám (kruciš, taky mohli jet na závod do Prahy).

Snídáme. Že já se nechal ukecat a nejel radši na skály, první jarní víkend, já pod střechou a zejtra ještě jednou s děckama, ach jo. Ještě je čas, tak si zkusím poladit včerejší fotky. Vysvětlení pravidel, losování čísel a už to frčí.
6 skupin po čtyřech drtičích, každý obsadí jeden problém a čtyři minuty může zkoušet. Předlezci nejsou, první skupina má minutu navrch, ostatní se výborně baví, fandí a fotí.

Všechny skupiny se protočí a pak se každý posune na svůj boulder. Mezi tím se průběžně odečítají výsledky z kartiček. Zóny nejsou, každý držený chyt po bodu, TOP je dražší. Vše s ohledem na velikost prostor, čas a účast. Cesty se podařilo upéct Matymu výborně, zalezli si všichni, včetně mě. Opravdu mě ty kousky potěšily, jen ty čtyři minuty, co jsem nedal na první pokus, nebo nepromyslel na druhej to už jsem neutáhnul. Ostatní samozřejmě topují, potlesk, fotky. Jako rozhodčí se pod Matyho vedením vystřídali závodníci – ženský i chlapi a za to jim také díky!

A ještě víc obšírněji:

Mažu a obvazuju koleno (lyžování po deseti letech přineslo ovoce, běžky budou snad bezpečnější), beru botky kartičku a mágo a už mě honěj že je čas, třetí skupina nástup, dobíhám bosej, veliký smích, otevřít mágo, cestu jsem viděl, to půjde, prej je první cesta lehká a pak to přibejvá s chytama i dalšíma cestama (ještě že nezačínám na čtvrté cestě, ty vole! ale nedošlo mi, že na první taky ne). Tak příště už jsem vždycky obutej zase zbytečně o skupinu napřed, ale čas letí i když se to nezdá.

Druhá cesta:

Nástup v koutě, pod velkým převisem přebrat, vpravo na hraně další dva chyty, špičku nohy nepřidám, teč další škrabky nestačí, pak už je jenom topová škrabka vedle, pěkné. Trošku jsem to podcenil od začátku, takže 4 až druhý pokus, ale i tak radost. Ty škrabky se mi nelíbily, šel jsem do toho s tím, že ušetřím sílu. Nebudu je zkoušet, když to nepůjde, jen škoda energie na ten první pokus, to bylo chybné podcenění cesty. Hlavně dýchat při každých dalších pokusech, klepu se vždycky stejně jako jiní, klídek. viděli jsme i tu i pár procházek – no jo, paráda.

Třetí cesta:

Nástup v koutě traverz pod stropíkem za malý madla na přebrání, dynamické nohy ale nahoru to neprotlačím, na druhej pokus alespoň marná obrácená ruka a získávám tak další chyt a bod. Program je, ale asi 4-5 ostatních pokusů jde do prázdna, ruce nestačí regenerovat.

Čtvrtá cesta:

Pod stropem, doleva, do stropu a oblina nad hranou převisu, nohy nikde, kdybych další chyt držel to by panečku bylo něco! Ještě pár pokusů, škoda že tam není noha. Na týhle cestě se prostě fandí všem. Taky byly k vidění neuvěřitelný věci a kouzla s nohama, i jeden pokus lézt to jinudy.

První cesta:

Nástup v koutě, traverz vpravo přes dvě hrany, schovat se za tu druhou a pak výlez zpátky nahoru. Druhá hrana mě také dostala, samozřejmě jsme viděli i jeden dlouhý úspěšný pokus přímo k topu. Potom už jsem neměl ruce na nic, konec, pivo.

Potom úprava cest pro sedm borkyň a zase je na co se dívat. Tak to máme kvalifikaci, jsem třetí od konce (při úvaze, že další lezci nebo lidi na planetě se neodvážili závodit je to mnohem hřejivější), to je o fous lepší než minule, ale mám pocit že jsem se zlepšil a lezení mi šlo.

Společenská akce, uvidíme letos na skalách jak to půjde. Přijela pizza, pomáháme měnit chyty. Do finále se dostalo 9 tygrů (poslední dva shodně) a 4 kočky, bylo za potřebí téměř všech topů. A je tam i patnáctiletý Lukáš Šottník, tak to je pecka – alespoň někdo z naší party, také posekal skoro všechny cesty, na tu poslední trošku nedosáhnul, ale ruce má jak přísavky! Vyneslo mu to 8.-9. pozici.

Finále se točilo trošku rychleji, nastupovalo se z izolace, postupně od prvního kousku, systém jedna cesta 5 minut, odpočinek 5 minut opět v izolaci, kdo dolezl mohl se kochat.

Potom opět úprava dámských variant cest.

Co vám mám povídat, někdo se trápil, jiní bojovali a viděli jsme i pár přelezů typu procházka. Zkoušeli jsme některé jedince hecovat k neuvěřitelným věcem. Popis cesty bych už asi nedal, ale byly tam pěkný místa, který jsem většinou nestíhal fotit. Nový chyty AIX i cesty od Andreje Chrastiny, Jirouse a Lahvyho byly báječný. Budu si je muset ještě vyzkoušet až bude pršet.

Před vyhlášením ještě stahuji fotky a otáčím je, mažu jen nejhorší, pak se uvidí – všechno na rajče, nejlepší na EuroClimbing. Rozhodčí i barmanka byli pozorní, Dawid vymakal samopočítací tabulku výsledků (prozradil jsem mu nějaké další excelovské fígle). Fasuju Jirkovo foťák na vyhlášení a chromej Špína celou dobu točil videjko – to bude brzy!

Výsledky z finále se tají až do vyhlášení, už se třeseme, je to napínavé.

1. Martin Tomášek a Jana Vašková (myslím Ústečáci) – dobře nám to vykosili!
2. Jiří Krajcar a Gábina Houdová – také nádherná podívaná
3. Josef Šlapák a Adéla Maternová – těm jsme samozřejmě také fandili.
+ Lukáš Šottník dostal cenu za nejmladšího účastníka a úctyhodné výkony, nakonec 7.
+ Tomáš Malec, přes zimu dřel a pěkně nám to nandal (láhev vína v kategorii těžká váha!)

Ceny předal Starosta města Slaného a oznámil, že se již podařilo sehnat část sponzorských korun na výstavbu nové lezecké stěny ve zrekonstruované tělocvičně. Hodněvelmipěknědobrá zpráva! Poháry mají formu takové skleněné placky ve stojánku s nějakými vyleptanými nápisy tuším. Vypadá to, že spolupráce s městem bude pokračovat dál a za rok bude třetí závod, další závody se tu konají také na Mikuláše.

Do sedmnácté hodiny bylo po závodě, vyměnili jsme cesty pro nedělní závod dětí a od 19 hodin následovala párty s fotkama a nesestříhaným videjkem. Ti z daleka většinou jeli domů. Odjíždím také domů, k rodičům na guláš a pak jdu s vínem za holkama na pokec.

Výsledková listina ZDE, jen tam neuvidíte kvalifikaci finalistů.

Neděle ráno, hlava je čistá, skáču do auta, předjíždím autobus, zkušené zaparkování a kvapím na sraz s dětma, hned na to nastupujeme do autobusu co jsem ho už viděl. Opět raní návštěva v sámošce a už vidím nějaké známé tváře rodičů a drobotiny. Organizační tým se znatelně zmenšil (4 lidi!), sobotní závodníci jsou na skalách, stal se ze mně hlavní rozhodčí.

Historie se opakuje – čistíme prezenční listinu od marodů, lenochů a stydlínů, přesouváme několik mladších do správné kategorie, pár opozdilců, děvčata se podařilo ukecat aby nejeli domů:) Účast je rozsáhlá: Karlovy Vary (HO K.V.), Kladno (Labyrint), Praha (Smíchoff), Slaný (Bouldrovka), Stříbro (HO Skoba). Dva krát dvě kategorie do deseti let a od jedenácti do patnácti, celkem 38 odvážlivců!

Jura – Jirka Žák vysvětluje pravidla, přebírám zapisování a tluču si do hlavy, že se celej den nesmím rozptylovat, abych viděl odkud děti padají a co skutečně držely, nebo kam nemají případně šlapat, Jirka mi občas pomůže s rozhodováním – je přísnější! Nástupy z prvních chytů a nohou ve stěně, každý držený chyt je bod. Celá skupina jeden pokus a pak ti, co se jim nevedlo, druhý pokus. Všechno s předlezcem, krom jedné cesty, u které jsme zapomněli a starších kategorií, kde se točí začínající lezec.

Jirka a někteří rodiče budou fotit, pak přijde i kameraman z regionální TV, paráda. Mezi změnami cest probíhají ještě škatulata, tak aby se vždy na protější stranu vešli rodiče a přihlížející, stranou sedí připravena celá kategorie, jež je zrovna na řadě.

První cesta pro nejmenší děvčata, traverz v kolmém, celkem procházka, ale některým to nedrží. Něco se vylepší na druhý pokus, vede to do strany, dolů (u toho už se trošku musí přemýšlet) a pak nahoru. Nejmladší kluci nastupují na cestu č. 2. – ta je ještě více mozkotrápivá. Madlo, nohy, první bodovaný chyt, druhý zákeřně nalevo, tady někteří odpadají. Většina dětí ale spíš dává třetí chyt z prvního bodovaného, rozpětí 2-3 je trošku delší, beztak se musí dobře nastoupat a pracovat s rovnováhou. Nejlepší systém se povedl jen někomu, při prvním pokusu dát druhý bod a pak zkoušet přímo.

Stejnou cestu lezou obdobně také děvčata. Trošku jsem byl nejistej, jestli tam měl bejt ten delší krok, ale několik topů bylo, tak mě to uklidnilo. Pak se obě kategorie vydávají na cestu číslo 3. která balancuje po hraně a vede nahoru, bez zdi napravo a bez zadní hrany. Nedostat vrata, dobře nastoupat, udržet velikej oblák, pak je top celkem jasnej. Občas v cestách některý děcka upozorňujeme že nástup je z prvního, někdo se stydí lézt. Děti se vším všudy, některé lezou moc krásně, jiné neuvěřitelně dloouho bojují. Závody si tady vyzkoušela i šikovná sestra našeho klučiny která neleze – Tina.

Mladší kluci ještě nastupují do cesty č. 4, traverzu s málo nohama a menšíma chytama, končícím s delším topem ve stropě (kluci ale objevili rovnovážný trik se zádama na stropě a topový měsíc udrželi. Hotovo, na konci bude jeden superfinálový rozlez.

Starší holky začínají na téže pozměněné cestě, pár jich také odpadává na začátku, ale všechny bojují. Někteří starší kluci se do cesty nevejdou a také odpadávají. Pátá cesta je opět traverz – doleva pod stropíkem pře oblé vosí hnízdo, pak přebrat na hraně a pod dalším stropíkem se dostat tělem do kolmé stěny, rozepřít ruce na stropě, přes hadíka a do topu, hlavně se moc nerozhoupat. Děcka se opět střídají kdo poleze první v kategorii, pak zase vždycky kolečko druhých pokusů. Šestá cesta je krátká mírně převislá stěnka s levou hranou a jedním chytem na ní. Doleva nahoru a doprava, čtyři chyty, graduje to.

A nemáme jasno: Šimon a Pepa si to rozdají na páté cestě, to by šlo. Starší kluci i holky si z cest ale tropí žerty: Veronika a Míša, Lukáš, Honza a Tomáš (Honza a Lukáš navíc po včerejším závodu).

Tak holky, otočíme všechny chyty na šesté cestě – a ejhle, nejde to. Veronika Peltrámová leze celou dobu krásně a nyní ukazuje vytrvalost a hodně pokusuje z nástupového chytu, po dlouhé době nic, ani skoky. Přidáme odšlap v nástupu – Míša už dosáhne na druhý chyt, Veronika opět ne.

A ještě kluci. Tomáš a Lukáš top, drsná výměna chytů s odšlapem v nástupu, top se nekoná (snad to nepletu), tak bez odšlapu – není třeba, ale obratný Tom tečoval top, teď ho Lukin musí podržet, nebo má smůlu, podržel ho. Krása a obdivuhodná výdrž, i holky i kluci by příště zasloužili po dvou pohárech.

Výsledky dětí ZDE.

Vyhlášení cen, focení, kameraman. Pan Starosta mohl tentokrát sledovat poslední dvě hodiny závodů a opět předat ceny.

Připomínka sponzorů:

Královské město Slaný, Relax, AIX, Fly, Vinotéka u Jana Amose, Pizzerie Hemerkův statek, Stavěči cest: Adrej, Jirous, Lahvy, Maty, dětské cesty: Špína, Gabča, Fandai Wágner, Marťan.

Velké poděkování:

Danovi Wágnerovi za rychlé zpracování výsledků. Adéle za bar a pomoc. V neposlední řadě poděkování panu starostovi RNDr. Ivo Rubíkovi. Díky Kluci a Holky! Jirka.

Pondělí

Lukin volá, tři týdny bez lezení. Tentokrát bez průšvihu, ale má z vybíjený prst v dlaze – to je moc blbý, o jednoho závodníka a hlavně dobrého akčního i silného spolulezce míň! Dostávám fotky a výsledky od Jury, čekám na Špínovo článek pro lezce.cz – doplním jen nějaký odstaveček o dětech.

Úterý

..už by měly reporty dávno viset :D

Sorry, myslel jsem že to bude kratší ;)

Marťan

Radek kvalifikace TOP4 © Martin Tučka

kvalifikace © Martin Tučka

Adéla kvalifikace © Martin Tučka

finalisti © Martin Tučka

lezení finále hlavou © Martin Tučka

Pepa finále © Martin Tučka

dynamika finále © Martin Tučka

finále © Martin Tučka

kůže finále © Martin Tučka

Číbal finále © Martin Tučka

Gabča a Adéla finále © Martin Tučka

Jana Rysová finále © Martin Tučka

Jana Vašková finále © Martin Tučka

Gábina finále © Martin Tučka

děti a rodiče © Martin Tučka

děcka © Martin Tučka

kvalifikace nejmladších © Jirka Žák

vyhlášení dětí © Martin Tučka

Foto (c) 2010 Jirka Žák a Martin Tučka