Punta de Tarifa – lezení a bouldering na jihu Evropy

Nejjižnější místo Evropy (pokud myslíme jen pevninu) se nazývá „Punta de Tarifa.“ Leží na samotném jihu Španělska v Gibraltarském průlivu, na (dnes již) poloostrově „La isla de las Palomas“ v malém městečku jménem „Tarifa.“ Z městečka k ostrovu vede přístupová cesta, která od sebe pomyslně dělí Středozemní Moře a Atlantský Oceán. Na okolních kopcích se tyčí větrné elektrárny, které jsou důkazem toho, že je to jedno z největrnějších míst.

Staré větrné elektrárny. Dnes je většina z nich, už jen halda šrotu.

Přesně to, kdysi bylo příčinou tamního rozvoje veškerých sportů spjatých s větrem a vodou dohromady. Dnes je tudíž Tarifa známá hlavně díky surfingu, windsurfingu a nově díky kitingu. Nejen městečko, ale i jeho okolí a písečné pláže lemující oceán směrem ke Cádizu jsou plné surfařských obchodů, barů a škol. Jednou z místních atrakcí jsou malé duny ze saharského písku, zasypávající místní lesy. Nalézají se v zátokách Valdevaqueros a Bolonia. Boloniu si dříve nejen pro její krásu a klid, vybrali k žití vyznavači hnutí Hippies. Vůbec se jim nedivím, ten krásný výhled na moře a Afriku, okolo ty louky a pastviny, eukalyptové lesy a skalnaté kopečky, to se musí líbit snad každému.

Pohled na zátoku Bolonia, na San Bartolo po levé straně a na Afriku v pozadí.

Právě jsem to nakousl „skalnaté kopečky“ a psát mám o boulderingu a lezení… ano je to tak. Skalnaté kopečky, ale i balvany na loukách a plážích jsou tu téměř všude. Dá se říct, že je to má nejoblíbenější, zahraniční bouldrová oblast ve které jsem byl. A proč je tomu tak? Asi proto, že je to oblast s velkým potenciálem a na většině místech, s krásně barevnou a tvrdou skálou, tvořící nezvykle bláznivé tvary.

A hlavně: „je to pískovec a ten já miluji!“

Jeden z bláznivých, soukromých pozemků v sektoru Cañuelos.

Přibližná rozloha nejjižnějších pískovcových skal v Evropě. (Na pevnině)

Rozloha kde se bouldery a skály nacházejí je vcelku velká, jedná se o území (spadá pod správu Cádizu) přibližně vedoucí: od Barbate podél moře, až po Gibraltar, a do vnitrozemí pokračuje pohořím, směřujícím k Rondě. Tyto kopce plné různě velkých skal, balvanů a všemožných jeskyní, byli kdysi dávno vyhledávaným utočištěm pravěkých lidí. Pozůstatky jejich činnosti jsou do dnes patrné. Jeskyní malby se zde nalézají téměř všude. A to nás hned přivádí k věci která nás s tímto místem tak trošku spojuje. Stejně tak jako my máme doma park Česko Saské Švýcarsko a musíme k tomu tak přistupovat. Tak i oni mají na většině tohoto území Parque Natural Los Alcornocales, či chráněnou oblast, nebo zónu militar! Ovšem větší problém, nežli se správou parků a s ochranáři mají s majiteli pozemků. Už se jim stalo, že několik týdnů čistili nový super sektor, kde udělali spoustu krásných bouldrů a majitel jim to tam celé zatrhnul. Tomu se říká: „smůla!“ Ve většině oblastech se bouldruje legálně. Mají však i spoustu svých oblastí tzv. na tajňocha.

Místa které mám otestované na vlastní kůži. (Sotva 1% tarifských možností)

Myslím, že Španělé (obecně) mají v této celé oblasti docela zmatek, který je zapříčiněn nedostatkem informací. Stejně tak podobně jako je tomu i u nás, s boulderingem v Labských pískovcích. Je štěstí, když narazíte na nějaké místní borce, jelikož jen oni to většinou vše moc dobře znají. Pokud vím tak kompletní průvodce na to zatím neni a asi jedinej člověk, který by ho mohl udělat se nedávno odstěhoval do Brazílie. Já zde strávil nejednu parádní návštěvu, takže mám tu možnost se teď s váma podělit o své zkušenosti.

Nežli se pustíte do čtení následujících blábolů, tak se třeba mrkněte na následující, krátké video.

Pokračování příběhu o lezení a boulderingu v San Bartolo a v jiných oblastech si můžete přečíst na stránkách Ježoura.

Text a foto: Jarda Ježour Ježek

2 odpovědi na “Punta de Tarifa – lezení a bouldering na jihu Evropy”