Horolezecké výstupy v Bad Gastein

Revizor/Televizor/Inkvizitor

Nejspíš skoro každý zimolezec zná pojem Mordor, když ne ten zamrzlej tak alespoň ten ohnivej od Tolkiena. Pokud se bavíme o tom zamrzlým Mordoru, tak je myslím všeobecně známo, že se jedná o strašidelně těžký, mohutný, kolmý led. Tím tato povědomost pro dost lezců končí a myslím že to stačí, pokud si to ovšem nechcete vylízt.

No, já ani moc nechtěl. Vše se seběhlo tak nějako samo. Byli jsme domluvený že někam pojedem a kdosi z partyje přišel, že bysme mohli do Bad Gasteinu na Mordor. Hm.. safra a co to je? Zněla moje vduchu položená otázka (patřil jsem totiž do skupiny znající pouze ten ohnivej Mordor). Je tomu už celkem dávno co jsem vyhledával čistě ledové cesty. No ono to není ani zas tak dlouho, ale poté co jsem jich dříve několikero přelezl, tak jsem onehdá zjistil, že většinu vylezu a co nevylezu to holt nevylezu. Abych byl konkrétní tak ledy WI5 se mi lezli fajně a ty těžší již nebyly moc v mém ranku bo tam už se člověk se mi zdá pohybuje většinou po nějakým tenkým ledu. Ať glazurkách či upadajících rampoucích a tak. Takže na čisté ledy jsem zanevřel a od těch dob sem se věnoval pouze mixům, s tím že většinu běžných ledů přelezu. A taky přelez, mám za to že sem snad nikdá nepadl a ani nevím o tom že bych někdy seděl v cepínu či ve šroubu.. Navíc mi to přišlo furt na jedno brdo.

Pohled z 3tího štandu po cca. 50m kolmé délce…

Každopádně když sem se dověděl toto že jedem do toho Bad Gasteinu a já vygooglil co se dalo sem najednou zjistil, že už se spíš tak trochu bojím pořádné ledové cesty. Aha, no to je teda novinka! Takže nakonec posera :-) no to samozřejmě né a s nejen nabroušeným sebevědomím se vydáváme do tý ice arény. Cestou ještě, mimo konzumace kličkujícího Kozla a do hlavy střílejícího Myslivce, študujem průvodce a s Nedorim se nám pod vlivem nejvíce zalíbila cesta Rodeo – jakýsi ledíky, pak buď hákovačka nebo těžký dry-tool a přelez na rampouch a ledem vesele k vrcholu. No paráda, to zní jako výzva! Sice uvidíme jak zítra, ale za podívání nic nedáme a na parkále vesele uleháme v dosti radostném stavu do double žďáráku, ve kterým dojíždíme Myslivce.

Z prava: Supervizor, Mordor a Rodeo s rampouchem

Ráno kupodivu nevstáváme s kokrháním prvního ledolezce (cca. ve 4hod. ráno fakt nikam nepůjdem) a ani poslední odchozí nám příjemné ráno nekazí. Prý hodina nástup a pak se uvidí, čelovky máme.. Vyrážíme! Zbraně po několika letech nabroušeny opravdu do ostra a kupa šroubů + cajk na tu technickou dýlku v baťůžku dává tušit co se bude dít. Pod ztěžklými almarami střízlivíme a Rodeo už se nám moc nelíbí :-) hlavně teda ten přelez na rampouch a tak hledáme nějakou vhodnou alternativu.. Mordor? No tak ten si z možných cílů hnedle škrtáme bo již 3 dvojky se tam navzájem bombardujou ledokrama a míří pod nástup čtvrtá. Vedle jest méně známý, ale prý o něco těžší a hlavně potenciálně nebezpečnější Televizor nebo jak to bylo. Dle jedné povídačky se prý občas stává, že sem tam celý ten led schrastí.. Safra, ale dneska na to rozhodně nevypadá! Kor když tam vidíme dvě dvojky. Jednu už v poslední dýlce a druhou kdesi nad půlkou. Jó! To by šlo, shodujem se na alternativě. :-) Nutno poznamenat že nebýt těch dvou dvojek a celkového kladného vzezření dobrého natečení silně ovlivnilo naše rozhodování. Těžko říct jestli bysme do toho jinak šli..

Nedori nalejzá do poslední, 2hé, dýlky

Ale jdem! A to je mooc dobře. Při dostrojování se ještě pobavíme řádnou prachovou lavinkou přebíhající po Mordoru a přes 8, jistě notně klejících ledolezců :-) není nad cizí štěstí! Ještě ovšem zůstává otázkou kdo vytáhne jakou dýlku. V průvodci je cesta popsána na 8 dýlek, ale od pohledu je to blábol a plánujem čtyři. Kdo začne slízne zároveň slízne asitě i tu nejtěžší část a tak o prvním prvolezci  rozhodne spravedlivý los. Vyhrál jsem! Ostatní sice pochybují o spravedlivém losu, bo jsem to byl já kdo nabízel levou nebo pravou ruku s uschovaným výherním kupónem, ale tato volba byla opravdu čistá..

Výklep v nejtěžší pasáži cesty – dolez k 2hému štandu

První dýlka.. Trochu cítím rozechvění z dlouho nepoznaného, ale těším se na tu konfrontaci s realitou. Od pohledu se to zdá lehce položený, ale i tak moje předsevzetí moc nevrtat, jednak že mi to nejde moc od ruky a jednak abych podpořil morál do těžších dýlek bere za své a podemnou úspěšně přibývají ostrůvky bezpečí. A celkem to i jde,  akorát chudák Nedori jenž schytává dva pěkně mířený ledový projektily.. Po jednom dokonce zvažuje ukončení dnešního zdejšího působení..  No je to moje vina, safra, ty dva kůly co se jim říká hroty, ikdyž nabroušené do jim neznalých ostrostí, tak stále to dělá na tvrdším ledu pořádný květáky..

Ale naštěstí Nedori je ostrý tvrdý chlapík a pouští se s respektem do druhé dýlky, jenž se odpojuje od společného s Mordorem a uhýbá do pravé nohavice. Na konci dýlky vidíme abalakovi hodiny jenž jsou naším cílem. Prvních pár metrů je položených více nežli první dýlka, ale díky za to, člověk pošetřil nezbytné síly na závěr dýlky.. No závěr, ona celá druhá půlka byla hoodně do kopce a posledních 10m snad i trochu přes kolmou vertikálu :) Naštěstí Nedori si zkušeně vyklepal před závěrečným úsekem a vyklofal to s bravurou! Slušných 59m v kuse.. Během mého lezení se nic závažného naší dvojici nestalo, ale ten masakr co byl vidět a, bohužel pro účastníky mordování v Mordoru, i slyšet. Jedním slovem masakr. Ledové kry o velikosti  Láďovi hlavy velikosti pytle od banánu tam lítali jen to hučelo.. Nejlíp byl zasažen nějaký Ital jenž to dostal do lýtka a jeho řev a signalizace kapůto kapůto byla hodně výřečná. No, nakonec to stejně dolezl :)

Třetí, bonbonová dýlka, visela na mě. 45m kolmého, místy snad i prý převislého lezení.. Naštěstí podmínky jsou parádní a tak moc převislých kousků tam není, jestli vůbec. No, při odlepu od štandu se dostavuje oblíbený šimravý pocit v banděru, který ovšem hladovění rozhodně neoznamuje :) Vypadá to věru impozantně a mohu s klidným svědomím říct, že toto jsem doposud nikdá nelezl. Naštěstí kvalita ledu se, pro mě, dosti zlepšila. Led změknul a občas i slušně kape, ale moje zbraně tam jdou konečně celkem lehko a nová šustka bez problémů řeší mokro, ale to stejně ani moc nevnímám. Při odlezu ze štandu si říkám hlavně zavrtat do pěknýho modrýho ledu a jak jsem byl v tom všem lehce vykulenej tak až po zavrtání a cvaknutí prního šroubu zjišťuju, že jsem ho vrtal přímo pod sprchou :) Jó, dobrý jištění člověka hnedle uklidní a s vědomím téměř kdykoli možného odsednutí do cepínů se hlava uklidňuje a tělo začíná skotačit radostí nad parádním lezením. Metr po metru, šroub po šroubu se sunu hore. Jde to, občas se musím kousek vrátit a vyklepat. Struktura ledu je taková, že vždy po cca. 3-4 metrech je slušný místo kde se dá rozkročit a spočnout, ale rozhodně se nejedná o bivakovací police, taková díry jen pro skelety, případně to chce trochu kopnout a díru si vytvořit a samozřejmě že člověk musí furt viset v cepínech.. Hrana ledu označující konec dýlky se nebezpečně blíží a s jejím přibližováním roste strach neudělat zbytečnou chybu, teda pokud by byla zbytečná :) a nesednout si do šroubu či cepínů, to by byla škoda. No, nakonec se mi to daří vylízt v kuse za což sem moc rád a paráda! Jen chudák dole Nedori musí bejt zmrzlej na kost. Přes hoďku sem to určitě lezl, ale los je los :) Dobírám a jistím zmrzlýho kostlivce, který snad ještě drkotá zubama, když na štandu předvádí soutěž grimas a jednoduché maňáskové divadlo s deseti bílýma panďulákama.

Prdlá mačka

Zbývá poslední dýlka a tu si smlsne Nedori. Začíná těžším odlezem od štandu po jakoby zmrzlých houbách v kolmé stráni, takže o zábavu není nouze, navíc zmrzlé pazoury ždímají svalstvo dvojnásob rychle a tak dolez na skalnatý hřeben označující konec této krásné cesty je již opravdu vítaný :) Davy v Mordoru už taky pomalu mizí dolů, buď slaněním nebo obíhačkou. My se rozhodujeme pro slanění. Počkáme na kluky co lezou za náma a začínáme jazdu dolů. Pro jeden štand děláme abalaky, jinak jedem po erárních. Dole jsme v pohodě za světla a nezbývá nežli radostně sednout na prdel a sjet si celej nástupovej kužel a hurá k samohybu pro nějakou tu zahřívací pálenici. Krásnej den na super cestě! Jen ten název… Člověk si párkrát lokne, a už neví, takže se z jediného drink místa na parkále linou výkřiky revizor, televizor, inkvizitor a občas i ten Supervizor :)

Další den už se do moc velkýho nechce a tak vylezeme dvoudýlkovou cestu Fenstergucker a mažeme dom. Super víkend, jen kdyby těch lidí bylo míň, ale podmínky i počas byl super! A ta má zdrženlivost vůči ledovým cestám zmiňovaná v úvodu? Trvá, zase jsme to vylezli.. cha cha cha

PS: náročnost lezení asi nejvíce pocítila má mačka :)

Majda