Do roka ha do dne !

Ano, skoro přesně. Když jsme jeli před rokem s Houbou do Tater na Žabího koně, chtěli jsme prostě uskutečnit krásnej klasickej výstup. I přes počáteční problémy s počasím, se nám to povedlo a pak, při náhodném zjištění, že existují ještě další vrcholy s tímto po pravdě řečeno zvláštním názvem, jsme dostali nápad zkompletovat sbírku a dobýt všechny..

Objevili jsme ještě tři. Jeden v Jizerkách a jeden v Loupensku na okraji okresu Klatovy, které jsme vylezli ještě vloni. Zbýval nám jediný. Oderské vrchy – Kružberk.

Já s naším společným kamarádem Zdenkem Vaisharem jsme do té oblasti jeli na dovolenou a Houba, kterému to nevyšlo, slíbil, že alespoň na jeden den přijede za námi.

Jak řekl, tak udělal. Společně jsme tedy vyrazili osedlat toho posledního.

Přes avizované obavy, že tam bývá hodně lezců, jsme tam vzhledem předchozímu špatnému počasí a všednímu dni byli téměř sami a užili si nádherného lezení v pevné břidlicové skále.

Již známý scénář… Začnu vybalovat vercajk a v tom již slyším Houbu od kruhu. Jistíš? Néé! Teprve se oblíkám!

ale zanedlouho už jsem byl v tom samém místě

a vzápětí následován Zdenkem

A máme HO!!

Pak jsme dali ještě 50- ti metrovou hvězdičkovou hranu na hlavní masiv. Houba na hraně..

Pohled na hranu z většího odstupu – nádherná cesta!

A na závěr Houba vyvádí jednu lahůdku trochu do kopce

I tahle cesta by snesla hvězdičku..

No a večer se slavilo. Bylo to supr.

Teď už zbývá jen zase něco vymyslet.

A v v v vo tom to je!