Jak jistě většina z Vás zaznamenala, tak 21.8. 2011 došlo v Perštejně k vylomení prvního fixního nýtu v cestě Babí léto 5+ na Skalkách. Dotyčnému lezci se naštěstí nic vážného nestalo. Na Lezci k této události proběhla jako vždy živá diskuse. Pokusím se k některým názorům zaujmout stanovisko, případně podat vysvětlení.
Babí léto je 6 let stará cesta dělaná klasicky odspodu. Byly v ní použity tři nýty. Bohužel, jedny z posledních necertifikovaných postupových jištění osazených v Poohří a Krušných horách. Zhruba od roku 2007 – 2008 jsou již osazovány v oblasti SZ Čech (Krušné hory, Poohří a České středohoří) téměř výhradně jen lepené nerezové borháky Raveltik dodávané ČHS. A to jak při prvovýstupech, tak při výměnách stávajícího poškozeného či opotřebovaného jištění (samozřejmě, existují výjimky, viz dále). Ovšem zpět k Perštejnu. Inkriminované nýty (cca 20 ks) budou z preventivních důvodů vyměněny v co možná nejkratší době. Avšak vytahání původního jištění je docela dřina a bude to nějaký čas trvat. 31.8. 2011 byly již vyměněny nýty právě v cestě Babí léto a nýt v cestě Chrudimská na Hlavním masívu.
Jištění z cest Chrudimská a Babí léto
Skalní práce
Kvalitní jištění
Co se týče množství stabilních jistících prvků v Perštejně, rozhodně je dostatečné. Současné umístění jistících prvků převážně kopíruje původní jistící body (skoby) zanechané prvovýstupci a tento model zůstane zachován. V oblasti si každý najde to své – vyskytují se zde jak cesty zcela bez železa, tak ještě sporadicky stále i cesty po původních skobách. V těch je samozřejmě potřeba podstatně více obezřetnosti a jistého přehledu k přelezení daného stupně obtížnosti. A právě tato obezřetnost se bezmyšlenkovitým cvakáním nýtů a borháků obecně poněkud vytrácí. Ani dobře vypadající nýt nelze nikdy považovat za stoprocentní, a jedná-li se o první postupové jištění, je třeba mít na zřeteli, že při selhání čehokoli jdu zkrátka na podlahu. Toliko nejen k Perštejnu.
Lezení na Perštejnu, foto: archiv Martina Švece
Dále byla v diskusi zmíněna skalní oblast Strašidla, potažmo další lezecké oblasti ve východní části Krušných hor.
Co se Strašidel týče, tak současný stav jištění vychází rovněž z původně osazených jištění (kruhy, skoby) a je plně dostačující. Členitost skály umožňuje dojištění vlastními jistícími prostředky. Nové lepené borháky Raveltik od ČHS (cca 20 ks) byly osazeny před 3 lety členy Horoklubu Chomutov poté, co zde kdosi místo původního jištění necitlivě naflákal do skály lešenářské kotvy do děr o průměru, myslím, 25 – 30 mm, čímž došlo k nevratnému poškození skály. Uvedení do přijatelného stavu stálo značné úsilí.
Lezení na Perštejnu, foto: archiv Martina Švece
Samostatnou kapitolou je skalní oblast Mamut u Merklína. Poměrně nová skalní oblast vykopaná ze zajetí vegetace, ovšem bohužel velmi necitlivě zajištěna, ba přejištěna průmyslovými kotvami partičkou místních lezců. Vzhledem k tomu, že je zde použito bezmála 70 ks jištění, pochybuji, že někdo bude v blízké době necertifikované kotvy měnit. Zářný příklad toho, jak dokážou někteří nezodpovědní jedinci poškodit zbytečně skálu a přidělat hafo práce budoucím generacím. O bezpečnosti jištění nemluvě.
V souvislosti s výše zmíněnými případy používání nevhodného a nebezpečného jištění apeluji na všechny lezce prvovýstupce, aby pokud možno používali v oblasti SZ Čech (a nejen tam) pouze jistící prostředky schválené a doporučené bezpečnostní komisí ČHS.
Pavel Suchopárek, OVK SZ Čechy
Správně přecedo!!! Pěkně si to napsal. Ty ilustrační fotografie štandu jsou z Bořně od Ládi Vöröše. H
Ilustrační fotografie z Bořně odstraněny za fotografie skvostů z Perštejna.
Mimochodem – borhák stojí u svazu jen tři pětky, tak už prosím Vás různé lešenářské kotky a další samodomo jištění nepoužívejte!
Pro facebookáře ukázka jištění z Oseka https://www.facebook.com/photo.php?fbid=211143592249542&set=a.167762089921026.34606.151540368209865&type=1&theater
H
Foto s popiskem Kvalitní jištění obsahuje skutečně kvalitní jištění v podobě borháku, ale navrtaný je blbě.
Do skály by totiž mělo bejt trochu zapuštěný i voko borháku (minimálně by vo tu skálu mělo bejt vopřený, když nic jinýho). To vše kvůli zkrutu.
Za tim oučelem doporučuju vrtnout pod dírou ještě žlábek, kam voko zapadne.
Papouši, předběhl´s mně. My špicou tesřského molotu lehce vysekáváme žlábek a do něj opíráme oko borku. Ale na tom „našem“ vápencoidnim slepenci to jde relativně snadno.
Smutný pohled na fotografii s názvem „kvalitní jištění“.
Zkusme si představit (čistě laicky) putování takového borháku než došel až sem. Parta chytrých, šikovných a pro věc zapálených lidí v Raveltiku a nejen tam si dala práci s jeho vývojem. Konstrukcí, výpočtem délky a průměru, volbou materiálu, vhodným tvarováním, kvalitním svárem a dalšími detaily až po povrchovou barevnou úpravu a to vše pod velmi přísnou kotrolou pevnosti, bezpečnosti a bezpečnostních testů a norem a dalších nezbytných a nutných aktů dlouhého a časově i finančně náročného vývoje a výroby schváleného borháku, který ČHS díky práci několika dalších šikovných lidí nejen podporuje, dotuje, ale i distribuuje na základě našich žádostí až do potřebných oblastí, kde má tento borhák za pomoci dalších nezbytných, kvalitních, schválených složek, vrtačky, čističe, foukačky, lepidla a finální lidské dovednosti vytvořit „bezpečný stabilní jistící bod“. Totiž to co na víše zmiňované fotografii tak úplně není.
Někde se stala chyba a nesvaloval bych ji jen na tohoto vrtače. Nesvaloval bych ji jen na poslední článek řetězu výroby kvalitního stabylního jištění pro české oblasti. Samozřejmě, že to co na fotografii vidíme chyba je a stávat se to nesmí, ale možná se jí mohlo zabránit už někde jinde.
Většina prvovýstupců, které osobně znám mají ten dar, vidět při pohledu na jaký koliv druh jištění způsob jeho správného použití. Jistou, nemalou měrou k tomu přispívá jejich zkušenost vytvořená letitou touhou a láskou k lezení, která je k tvorbě nových cest a tím i používání jištění a „kovárny“ přivedla. Znám ale i lezce, kteří takový dar a skušenosti nemají a mít nemohou, ale i těm se může jednoho dne přihodit, že budou chtít zvelebit svou lokální oblast. Znám i jednoho správce, který stejně jako na této fotografii osazoval borháky ve své oblasti.
Proto myslím, že chyba může být v informovanosti a to jak ze strany informátorů, tak ze strany informovaných.
Informátoři to jest výrobce a distributor mají stále co zdokonalovat. Kdokoliv si přece může koupit borháky na pultech prodejen bez jaké koliv informace o správném použití. Stačil by hloupě řečeno příbalový leták s krezbou a telefoním číslem na zkušeného lezce či oddíl v daném kraji či oblasti. Každý lezecký materiál příbalový leták s takovou tou malůvkou má. Je to nejsnažší způsob předání informace a tím se dají podchytit ti mladí a neskušení, protože právě k pultům prodejen si chodí pro svůj první kontakt s lezeckým materiálem.
Vím, že se ČHS vždy zajímá komu jistící materiál posílá, ale NUTNÉ školení by mělo být podmínkou pro obdržení jištění a hlavně nového tipu jištění a to i u správců oblastí a tím by se dali podchytit ti starší co si myslí, že tomu rozumí a přez svou hrdost by si nikdy nepřiznali opak.
Ti skušení, které znám se skušenými nestali tvrzením, že to znaj, ale tím že si přiznali opak a učili se.
A dovolte na závěr dva mé osobní poznatky a rady k článku i pro ostatní.
Když v nějaké své stávající, starší oblasti uděláte více nových cest, tak jí tím opět probudíte k životu. Vždy je třeba ve stejný čas zkontrolovat jištění cest starších. Nové cesty přilákají nové lezce a ti nebudou vybírat a polezou vše. Vyvarujete se tak zbytečných ůrazů při vytržení starého jištění.
Měníte-li staré skoby za nové borháky, není vždy vhodné tlačit borhák blízko místům skob z úcty k prvovýstupci. Skoba pro něho často byla jediným a dostačujícím řešením pro prvovýstup a zajištění vhodné jen pro trhliny a místa podobná, často se nacházející třeba v koutech či u polic nevhodných pro zachycení pádu z hlediska dnešního lezení- častější frekvence opakování cest. Zohledňujte při výběru místa pro nové stabilní jištění směr pádu a místo dopadu.
Učte se od ostatních, učte se v ostatních oblastech. České oblasti zažívají velké změny, tak ať to má smysl a logiku, ať jsou to změny k lepšímu.
Jak tak koukám na tu exhibici technologů, nedá mi to, abych se taky trochu neblýsknul a potažmo nezastal Párka. Pokud je dřík zapuštěn kolmo k povrchu skály, oko borháku orientováno svisle k zemi a opírá se o skálu, pak co se týče pozice je vše OK. Kdyby se oko neopíralo, docházelo by místo ke smykovému namáhání k namáhání ohybem, což výrazně snižuje nosnost – viz např. strojnické tabulky. Čím víc neopřený borhák čumí, tím méně snese. Já na fotce vidím, že se borhák opírá. Jestli je svisle vidět není. Takže pro mě OK. Co se týče tesání žlábků pod okem coby aretace proti krutu – nemá to valný význam. To by oko ve žlábku muselo být zapuštěno hlouběji, natěsno a z obou stran. Na závěr chci dodat, že maximálně využíváme stávajících děr po vyndaných nýtech, abychom neměli skálu jako ementál.
Pro Mouchu: K dojišťování cest, nebo zásadnímu přemisťování stávajícího fixního jištění (optimalizaci)se rozhodně nechystáme. Někdy méně, znamená více!
Ač to zapuštění oka standartně taky dělám, zrovna s inlajnistou Papoušem jsme na Kašpu jeli tenhle zapouštěcí standart…. ale musím souhlasit se Svinčem, že to zásadní vliv asi rozhodně nemůže mít. Je důležité, aby se BH opíral o skálu a mít kvalitní lepidlo :-). Viděl někdo zapuštěné bh v Juře?
Ale rozhodně zapouštět doporučuji, esteticky mi to přijde hezčí. Stačí dvanáctkou vrtákem udělat drážku, ani na to není třeba kladivo – je to rychlý.
Zásada, někdy méně znamená více je dobrá zásada, ale nevylučuje přece to, o čem píše Moucha. Při přejišťování přemýšlet. Při náhradě skoby borhákem to ani jinak nejde.
Borháky v Juře jsou dvoutrnový(většinou), a ty žlábek proti krutu nepotřebujou. Stačí, že jsou pěkně opřený o skálu. Borhák od raveltiku je jednotrnový, proti krutu nechráněný a proto je lepší ho do žlábku usadit. Já osobně vrtám žlábek až 5mm hluboký, se šikminou pro svár a délkou žlábku pro celou výšku oka, což v případě tohoto borháku jsou 3cm a lepidlo dávám i do žlábku. To celý mi zabere půl minuty navíc a předpokládám-li delší odlez od borháku, navíc s menším traverzem, vím že jsem pro jeho pevnost udělal maximum. Na Kašparáku delší odlezy nejsou a ani traverzovým lezením se nijak nevyznačuje.
Borhák na fotce se o skálu neopírá (je pod ním vidět světlo). Opírá se o lepidlo a to jen v blízkosti trnu. Pro mě osobně je to nedodělek.
A Svinčo o dojištování čili přidávání jištění jsem nic nepsal.
Docela dobrý námět na zkoušku na trhačce, pokud ji zase někdy bude ČHS organizovat. Rozhodně chlapům ale díky, že se do přejištění Perštejna pustili. Ať nadšení vydrží a více o tom myslet, jak se tu píše. Ty exampláře na první fotce z cesty Chrudimská a Babí léto jsou teda maso :-)
Ahoj! Můžete mi prosím někdo popsat situaci, kdy je borhák namáhá na krut? Moc si to neumím představit. Pokud cvaknu expresku do borháku, tak se karabina v oku protočí a v druhém směru krut pohltí smyce expresky. Také velkou část síly pohltí lano. Umím si představit jedině vzpříčenou samostatnou karabinu, ale ta se podle mě rozlomí dřív něž BH. Pokusil jsem se o teoretický výpočet a i při extrémím zatížení se dřík „neukrotí“, ale možná můj výpočet je špatně. H
Jedině asi, když ho chtějí nějaká kkti ukroutit.
Např. tady „u nás“ se nějací idioti pokoušeli ukroutit borhák, ale neuspěli, jen ho ohli :-D Dotyčný borek je 10mm pozink kulatina, délka dříku 10 až 12cm podle výrobní série, lepidlo červené dvou-složkové Hilty, skála vápencový slepenec.
to Massy: Při každám pádu, kdy neletíš přímo v ose nýtu. Čím víc jsi odlezený do strany, tím větší je při pádu horizontální složka síly, která má snahu otočit borhákem. Výslednice horizontální a vertikální složky určuje trajektorii pádu – z kolmice k zemi ji v okamžiku změní na pohyb po kružnici (kyv). Ano expreska se bude otáčet podle toho jak se budeš kývat, ale to nic nemění vektorovém rozkladu sil. Nicméně velikost této síly je exaktně neurčitelná, ostatně jako u každého pádu.
Svinčo: Udělal jsem si teoretický výpočet, kdy je borhák okem otočen vodorovně se zemí. Pád je kolmo k zemi. BH je tedy zatížen silou na vzdálenost oko bh, v dříku tedy krutem. Takto jsem uvažoval, aby mi vznil extrémě nevhodný rozklad sil. Vzal jsem váhu lezce 100 Kg (F=m*g, M=F*délka_oka). Vychází mi, že dříh bh stále vydrží (neukroutí se). H