Záblesky ze Smíchovského festivalu alpinismu

Ošklivý a deštivý víkend, co víc si přát pro termín sedmého ročníku Smíchovského festivalu alpinismu. Národní dům na Smíchově se dal snadno přirovnat k nějaké teplé španělské jeskyni, kam se lezci stahují na zimu a po večerech se krmí svými zážitky. Na řečnickém podiu se vystřídala řada vynikajících osobností a musím říct, že se převážně nejednalo o krmiče, ale o skutečné borce. Nabízím pár postřehů z uplynulých tří dnů.

Plný sál

Začnu postupně od pátku. Ještě před slavnostním zahájením se své přednášky ujal, jako předjezdec, Tomáš Mrázek. Mluvil zezačátku o své sportovní kariéře a důvodech svých úspěchů: „Byl jsem tréninkovej magor.“ A poté o svém novém postoji k lezení, kdy už mu nejde o medaile, ale spíše o cestování za lezením v přírodě: „Přestalo mě bavit být star.“

Po zahájení následovaly vychvalovací lobby za Východní Tyrolsko (společnost Osttirol). Na další přednášce o Dolomitech do Pala jsem si chtěl spravit chuť, ale nakonec taky zaváněla reklamou na zdejší horské chaty.

Komerční přednášky naštěstí přerušil slovinský skialpinista Davo Karničar, který přivezl poutavé video o zdolání Seven summits na lyžích. A to včetně Kilimandžára, kde musel na vršku poskakovat s lyžemi po suti. Byla to tak vyčerpávající přednáška, že po jejím konci nikdo z diváků neměl žádné dotazy. Trapnou chvilku nakonec zachránil Radek Jaroš, který se Dava zeptal, jestli se na vrcholu Everestu před sjezdem převlékali. Zdálo se mu totiž, že na fotkách měli na sobě málo vrstev. „Víte, to musíte trochu rozumět logice výstupu..,“ začal Davo a celý sál vybuchl smíchy. Jediný Karničar chudák nechápal, ke komu to mluví.

Prezident festivalu, Ladislav Jirásko

Mezi nejzajímavější přednášky soboty patřilo určitě poutavé vyprávění historek z výpravy severočeských pískařů na Annapurnu IV v roce 1969. Pak bezpochyby show Dušana „Stoupy“ Janáka a Pavla „Bači“ Vrtíka, kteří se na stage přihnali plně vystrojeni, spojeni lanem a nabiti humorem. Po jejich radách jak posilovat – nejlépe zvedat živou váhu, například děti, se do sálu dostaly tři pozvolnější přednášky. Pozvánka do Vysokých Taur, téměř politická řeč nepálského funkcionáře Ang Tshering Sherpy o vizích Nepálského turismu a nakonec Linda McMillan, která mluvila o nutnosti ochrany hor. Zmiňovala však jen věci, které jsou normálně myslícímu člověku jasné.

Kolem třetí hodiny vyhlásil prezident festivalu pan Jirásko dva oceněné v kategorii Výstup roku. Finanční odměnu 20 000 Kč si odnesl Radek Jaroš a dvojka Janák-Vrtík. „Jasně, že to děláme pro prachy,“ vysvětlil Stoupa.

Antarktida Pavla Béma a Rudolfa Švaříčka

Zajímavé byly i zážitky Rudolfa Švaříčka, mimochodem vynikajícího řečníka, a Pavla Béma. Oba dva společně představili kraj věčného ledu – Antarktidu. Popisovali náročnou logistiku organizací výprav na tento velmi hlídaný kontinent, ze kterého si člověk musí odnést i svoje exkrementy. Na podrobnosti ohledně tohoto tématu se dotazoval i jeden z diváků. Ruda Švaříček na to trefně poznamenal: „Stejně to vždycky sklouzne k diskusi o hovně.“

Rozhovor s Horolezcem roku

Později odpoledne přišla chvíle pro vyhlášení nejlepšího horolezce ČR za rok 2010. Na prvním místě skončila mladá tradice, Adam Ondra. Druhý se umístil Ondra Beneš. Adam vstoupil na podium trochu stydlivě a na otázku jaké to je být horolezcem roku, zprvu nenacházel česká slova. Moderátor Standa Bartůšek ho tedy vyzval, ať to zkusí v agnličtině. Odpověď zněla: „I feel great.“ Adam se hned poté ujal i své přednášky, která nesla název Od boulderů po bigwally: „Moc mi to kecání dneska nejde, tak radši dáme film.“ Po parádních videích z jeho extrémního lezení se ale Adam rozpovídal a nakonec sklidil bouřlivý potlesk zaplněného sálu.

Adam Ondra a moderátor Stanislav Bartůšek

Sobotní program zakončil dokument o průkopníku organizovaného alpinismu, Johannu Stuedlovi a přednáška inspirativního lezeckého páru Daniely a Roberta Jasperových. Daniela třikrát vystoupila severní stěnou Eigeru, což bylo náplní její poloviny přednášky. Dále pokračoval její manžel, který dal solově tři nejtěžší severní stěny v Alpách (Matterhorn, Eiger a Grandes Jorasses).

V neděli to rozjel Mára Holeček se svým promítáním o výpravě do Garwálského Himálaje, kterou uskutečnil před pár lety. Cílem byl výstup na horu ostrou jako břitva, kterou přezdívali žraločí ploutví. Do cesty se jim nestavěly jen technické obtíže kopce, ale i indická byrokracie. Všechno ale frajersky zvládli.

Mára Holeček

Dalším v programu byl rakušan Oswald Oelz, žijící alpinistická legenda a spolulezec Reinholda Messnera. Jako třetí člověk na světě vystoupil na Seven summits, zdolal osmitisícovku sólově, procestoval kvůli lezení spousty zemí… K tomu všemu ale ještě stihl vystudovat medicínu, pracovat ve výzkumu a šéfovat nemocnici v Zurychu. Na otázku z publika, jaký má recept na organizaci času, odpověděl: „Nesmíte o věcech jen mlít, musíte je dělat.“

O to přesně se snažil i kanaďan Don Bowie, který věnoval sedmdesát pět dní čekání na pokus o první zimní výstup na Broad peak. Delší díra v mracích nepřišla, a tak to jede v lednu zkusit znovu.

Pěkně připravenou prezentaci měl i Radek Jaroš, ten povídal o dvojvýstupu na Gasherbrum I a II, výprava byla sice z hlediska vrcholů úspěšná, nicméně si vyžádala jeden lidský život. Vinou akutní horské nemoci se dolů nevrátil jejich mladý pákistánský pomocník Husein.

Po pozvánce na lezení v Kolumbii nastoupil poslední host, Švýcar Roger Schaeli. Skromný lezec, vlastnící neskromné výstupy. Promítal fotografie ze svých projektů, například během šesti zimních týdnů vystoupil šest nejvyšších alpských stěn, udělal prvovýstup kilometr a půl vysokou stranu věže v Grónsku a společně s Robertem Jasperem přelezl volně Japonskou Direttissimu severní stěnou Eigeru. Tento bláznivý projekt mu zabral sedm let.

Autogramiáda dvojice Jasperových

Na závěr vyhlásila odborná porota nejlepší přednášku festivalu. Vyhrál ji Radek Jaroš, přičemž v hlasování diváků se neumístil ani do třetího místa, a jeho závěrečná slova byla: „Lidi lezte.“

Ano, už se na to těším. Byl to morál tři dny nehybně sedět na bolavé zadnici a sledovat ty fantastické výpravy a výkony okolo.

Text, foto: Standa Mitáč