Metodické řady

Kdysi dávno byl v děčínském horolezeckém oddíle jeden vynikající lezec, nespokojený se sportovní úrovní svých kolegů a proto se rozhodl podnítit sportovní růst sepsáním příručky „Metodické řady“. Byl to excelentní lezec, špička ve sportovním lezení Ruda Zabilka a jako student pedagogiky měl k metodice jistě blízko.

Obálka díla

Tak tady z té již zažloutlé příručky:

Šest metodických řad je vodítkem pro systematický výcvik horolezců a pomoc pro zajištění bezpečného růstu sportovní úrovně každého jednotlivce. Z bezpečnostního hlediska je nutno plnit podmínky MŘ v přísném sledu od MŘ I a není dovoleno nižší MŘ přeskakovat. Dosažené výsledky si zaznamenává pouze prvolezec. Každou splněnou MŘ schvaluje sportovní vedoucí oddílu (u MŘ V a VI vedoucí družstva výkonných lezců).

Splněním MŘ IV se zařazuje lezec do družstva výkonných lezců (DVL), kde plní podmínky MŘ V a MŘ VI. Po splnění MŘ VI má lezec právo nosit odznak „Extrémní lezec“.

Jak vypadaly metodické řady?

Metodická řada I

Podmínkou pro získání MŘ I je absolvování 10 výstupů obtížnosti II a III, z toho je 5 určených. Ostatních 5 výstupů musí být vybráno z následujícího seznamu:

seznam a tabulka s předepsanými výstupy

Metodická řada II

Podmínkou pro získání MŘ II je absolvování 10 výstupů obtížnosti III a IV z toho je 5 určených a jednoho určeného výstupu obtížnosti V . Ostatních 5 výstupů musí být vybráno z následujícího seznamu /následuje seznam a tabulka/.

Podobně postupují další metodické řady. Pro MŘ III bylo 10 výstupů obtížnosti V a dvě šestky, pro MŘ IV – to už je družstvo výkonných lezců – to bylo 10 výstupů obtížnosti VI, z toho 4 určené, 1 určený výstup obtížnosti V (St. cesta na Růžovou palici, dnes je to šestka) a jedna sedma (Přímá sev. cesta na Vojtěcha).

Metodická řada V vyžadovala 10 výstupů obtížnosti VII a výše, které musely být provedeny v oblastech Dolní Žleb, Hřensko a Bělá. Z toho musela být jedna spára, mezi které bylo možno počítat St.c. na Hladkou věž (tehdy V, nyní VI), St.c. na Jeptišku anebo Červenou spáru na Jánošíka (tehdy VI, nyní VII) a jeden sokolík, například Krombholzova cesta na Želvu (nyní Údolní cesta, tenkrát VIIb, nyní VII).

Nejvyšší, šestá metodická řada pro odznak „Extrémní lezec“ vyžadovala 10 výstupů VIIb a VIIc, konkrétně po jednom z možností:

1. Stará Václavská stěna – Dechová cesta nebo Skříň – Vzpomínková cesta
2. Klárka – Severní cesta nebo Jeptiška – Jižní spára
3. Jeptiška – orig. S cesta (Bumerang?) nebo Želva – Hladká hrana
4. Pevnost /Beckstein/ – Z. hrana nebo Skříň – Náhorní hrana
5. Horní jeskynní věž – Expo 64 nebo Havraní jehla – Expo 65

Dalších 5 výstupů bylo z možností:

Rudolfův kámen – Údolní cesta, Varianta (nyní Zabilkova varianta), Hradní věž – Mravenčí stěna, Vosí hnízdo – S cesta (asi Cesta bez starostí), Hladká věž – Údolní cesta (dnes Údolní žlab), Růžová palice – Náhorní cesta, Želva – Stínová cesta, Skříň – Drážďanská stěna, Augustinova (nyní Jižní) cesta, Vojtěch – Večerní cesta, Strážce potoka – Větrná stěna, Kamzičí hrot – J stěna, Strážce Dolního Žlebu – Dolceho cesta, Krombholcova (nyní Východní) cesta, Růžová věž – Zabilkova cesta, Náhorní hrana, Koruna jeskyně – Cesta po náledí, Horní Jeskynní věž – Východní cesta (asi dolní var. Strubichovy cesty), Děčínská stěna – Údolní cesta, Lokomotiva – Levá údolní cesta, Velký Pravčický kužel – Hasseho (Údolní) cesta.

Ruda Zabilka a autor – Větrná cesta na Strážce potoka

V závěru příručky jsou tyto nadčasové rady do života:

1. Na každý výstup se řádně připrav. K cestě do nemocnice stačí i I. stupeň obtížnosti.
2. Předem řádně zhodnoť, zda na výstup stačíš.
3. Při výstupu se plně soustřeď! Je to lepší než klení a nadávky, pomocí nichž se ještě žádný výstup nezdařil.
4. Lez především „očima“. Ušetříš si zbytečnou námahu a vysilování.
5. Važ si svého spolulezce v jehož činnosti leží tvůj život a neznervózňuj ho zbytečnými povely „Pozor“, „Drž“ apod.
6. I pád do lana, z něhož jsi vyvázl bez úrazu je velkým neúspěchem. Přejít jej máchnutím ruky není hrdinství, ale lehkomyslnost.
7. Využívej každé možnosti jištění. Počet jistících bodů znásobuje jistotu a bezpečnost výstupu.
8. Usiluj o čistotu svého výkonu! Lezení „za každou cenu“ je vrcholně nebezpečné a nemá sportovní hodnotu. Návrat z cesty na níž nestačíš není porážkou, ale důkazem rozvážnosti.
9. Horolezec je ochráncem přírody. Ve skalách se chovej tiše a neznečisťuj přírodu!
10. Neber do skal zbytečné věci. V batohu udržuj stále přehled a pořádek. Jen tak najdeš vždy to, co potřebuješ.

Co dodat? Rudova snaha se tenkrát asi minula s účinkem. Není mi známo, zda fungovalo družstvo výkonných lezců a nevím o žádném nositeli odznaku Extrémní lezec, ale nevylučuji, že se nějaký stařík ozve. V každém případě obsahuje brožurka seznam krásných, skutečně klasických cest.

Zdeněk Kropáček