V roce 2005 to všechno začlo, to mi totiž můj dlouholetý kamarád Daniel z realmind.org poskytl hosting pro lezecký bloček. Sypal jsem tam články pro spolulezce kamarády a časem se zvýšila návštěvnost na level „maloměsto“. Psal jsem hlavně já, občas mi něco poslal Mára z Moravy. O rok později se přešlo na level „region“ a zaregistrovala se tedy doména EuroClimbing a letos už to budou první tři roky EC. Hurá!
Psaní je u mne jako sinusoida, někdy mě baví psát a tvořit a někdy bych ty internety nejraději ani nezapínal. No abyste těm mojim zamotanejm žvástům rozuměli, já jsem byl vždycky srdcem blogař a nejraději psal jsem o zážitcích z mého okolí. Pak jsem ty osobní blogovací žvásty na čas utnul a administrativně se staral o chod EC. Později jsem si ale opět založil separátní osobní bloček, protože hlava mi říkala, že se ty moje cinty nehoděj na hlavní sajtnu EC. Srát ale na to. Psát o někom druhém nebo vkládát různorodé informace je občas nuda. Moje blogavací cinty tu tedy budete zase muset na čas skousnout a uvidíme, kdy se zase náladová blogovací sinusoida otočí směrem do doliny.
V létě jsme byli většinou venku na skalách a nebyl moc čas od Vás shánět články a tak. Čas a chuť už zase je a chtěl bych tedy poprosit, jestli byste se tu opět s náma nepodělili o vaše články. Pošlete nám úplně cokoliv (např. článek, krátké info, tip, přelez, videjko, fotky, pozvánku, blogovací článek, atd…). Určitě si to tu každý rád přečte. Kontakt na EC team naleznete nahoře v sekci „napište nám“, článek k publikování stačí poslat na maila a my už to na EC vložíme. Poslední dobou se to na internetu hodně třepí – hodně lidí má dnes web (většinou na blogspot.com) a už ty články ani nelze stíhat sledovat. Pište na méně webů, nejlépe jen EC :-). Tak co lezčíci – Horce, Ústečáci, Mantaňáci, Děčíňáci, Českolipáci, Liberečáci, Pražáci, Brňáci a další a další a další!
Less Talk, More Rock(s)
Nejhežčí období na písku je určitě babí léto – to sluníčko, teplo tak akorát, ty barvy, ty expozice, no prostě období pro pískovcové fajnšmekry.
Mára mě na sobotu nalákal na Labáček, beru tedy do báglu lano 100m a vyjíždíme. Po chvilce se ale dozvíme, že další kamarádi jeli ale do Tisý, takže měníme plán a jedem směr Tisá. Rok jsem tam nebyl, tak alespoň po čase změna. Začínal jsem sice u nás doma ve Svojkově, to byl rok 2002, ale v Tisý jsem v podstatě začal poznávat to pravé pískovcové lezení, jezdili jsme na na naše první sedmy, uf to bylo zážitků.
Culík s dredama, rok 2004 a první dva roky lezení a první fotka z digitálu
Pak jsme tam ale přestali jezdit, kvůli těm japonskejm turistům, davy lezců, no prostě je tam hrozná frekvence lidí a tu my zrovna nemusíme.
Mára Šíma u prvního kruhu. Flashnul si po mě cestu Krůtí stehna IXa (realita VIIIb max)
Tisá se sice nezměnila (davy turistů a lezců, nízký skalky) a pod kůži se nám sice nezaryla. Je tu ale obecně pěkně, to se musí uznat!
Mezi kroužkama, Krůtí stehna
S Márou jsme si dali předsevzetí – polezeme o víkendu jenom lehký cestičky na OS objem. Abychom se prostě furt neplácali a neprogramovali jednu těžší cestu celý den. Lehký a objem! A jak řekli, tak udělali.
Pod třetím, Krůtí stehna
Se stovkou lanem do Tisý – to je krásná kombinace. Některé skalky bychom museli alespoň desetkrát natáhnout.
Miki a čučící turisti
Vstupné do tisského skalního města zásadně neplatím. Přijde mi, že už jsme ňák tak v ceně, součást atrakce pro turisty, kteří na nás stále mačkají spouště fotoaparátů. Jak opičky v cirkuse. Ekonomicky myšleno – více lezců ve skalách, více zážitků pro turisty, kteří se sem eventuelně vrátí a místní pokladně přilepší.
V neděli ale utíkáme do Labáčku na velký skály a dalo by se říci, že si tu trochu chceme spravit chuť.
Labské údolí a asi nejlepší skály v ČR
V Labáčku tradičně pohodička. Dle předsevzetí jedeme jenom lehký cesty na Baštách a dorážíme se na Majdaléně. Potkali jsme i kamarády Ústečáky, Pražáky a Lípáky.
Bacha, táta Ranpa mi říkal, že před železničním mostem měřej teď policajti rychlost!
Pozor ale při cestě do Dolního Žlebu. Ranpa z Ranpova koutu na EC fóru informoval, že nakonci rovinky chytaj policajti. Pozor na těžkou nohu na pedálu.
Mordor, levý břeh
Nejhezčí rána jsou jednoznačně v Labáku – Pan pískař a labské ráno, konec srpna 2005
50 metrová cestička Pánská jízda
Východní roh