V Čechách mají „Horezdary“ úplně jinou tradici než u nás na Moravě. Rád jsem čítával, jak se za nimi honí celý region a přišlo mi to jako velmi slibná taškařice. Několikrát jsem se o to pokusil i na Lidečku, které u nás na východní Moravě jako jedno z mála má věžičky s knížečkama. A ty jsou podstatné, aby se bylo kam zapsat a celá akce měla smysl. Jenomže jsem v minulých letech několikrát pohořel na tom, že tam vrcholovky buď nebyly, nebo jsem se nahoru přes samý sníh ani nevyplácal a když už, byl jsem předběhnut.
Pokus o Lidečko Hore Zdar 2011 měl všechny předpoklady, aby skončil jako výlety z let předcházejících. S Kamilem jsem vlastně ani nevěděli, kam že to chceme jet. V úvahu přicházelo také hledání nových šutrů na období, až bude počasí lepší, nebo drytooling na bradlových skálách Slovenska. Nakonec jsme vybrali přeci jenom skály nejdomáčtější s tím, že se pokusíme dostat na všechny vrcholy a založíme si novou tradici. Posilu nám udělal Jarda, to aby nás tam bylo víc k zmrznutí :)
Cestou se mě honily myšlenky, že lezení skončí jako to s Dušanem před pár lety a to totálně promočenýma lezečkama, protože Lidečko je krom ploten známo také tím, že je tam hromada polic a na těch se krásně drží sníh a police mnohdy obejít nejde. Tentokrát však bylo všechno jiné a my jsme postupně krásnou cestou Stavěcí vystoupili na Hladkou, kde k naší radosti byla jak vrcholovka, tak poslední zápis někdy z listopadu. No, jestli tam někdo byl, má smůlu, měl se zapsat :). Potom jsme si dali ještě několik dalších cest a dostali se ke zbývajícím vrcholovkám Lidečka.
Horezdar mi jako tradice přijde velmi pěkná. Lezci se mohou sejít k prvnímu lezení v kalendářním roce, trochu se protáhnout. Přesto je třeba myslet především na skálu, která ve spojení s vlhkostí a mrazem může být mimořádně zranitelná. Několikrát jsme musel svoje přání na Horezdar zrušit – Lidečko je na to příliš pěkné a byl bych rád, kdyby k tomu tak přistupovali i ostatní.
Přátelé, vy co máte zájem, smůla – vyfouknuto :)
Text: Marek Goldbach
Foto: archiv autora
Krása střídá nádheru!
To my máme Marku jednodušší, na Hřebenáči knížku nemáme, přesto si Hore zdar hned 1.1. brzy dopoledne na něj ujít nenecháme, stačí nám společné foto u křížku, další výhodou je, že vápenci to nevadí, akorát bývá poslední roky trošku problém se dostat nahoru, protože od jihu a západu bývá hodně vody, tudíž lehké cesty lze nastoupit tak akorát z loďky, no a pak je buď skála mokrá, nebo namrzlá, ale vždy je to legrace zakončená první návštěvou hospody, protože platí : Jak na Nový rok, tak po celý rok:-).
jak říká jeden severočeský klasik – horezdar bez zápisu poloviční radost. a slyšel jsem, že jsou tací, kteří bez knihy i pláčou…
na pozdější roční dobu doporučuju na Hore zdary Bišík – 4.7.2008 ze 4 věží, na který mě Lenin vyrumpáloval, 3 Hore zdary. Ten jeden nám vyfouk GloskoHans.
Hore zdar pěknej, ale za zápis ve VK přes půlku stránky by tě třeba na Koupáku zbili lanovicí;)) evidentně jsi z toho měl VELKOU radost