Klasifikační tanečky

Upozornění na úvod:

Článek není míněn jako apel na nějakou zásadní změnu. Pokud ho tak někdo bude chápat, je to jen jeho věc. Ale klasifikace je tak vděčné téma ke klábosení a debatám, že jsem prostě neodolal. Určitě na lezení není tím nejdůležitějším, ale dohadovat se o ní dá líp než o čemkoli jiném, snad jen s výjimkou jištění a maglajzu.

Před nějakým časem jsem v jedné ze saských internetových databází cest buschfunk.biz narazil na celkem velké množství cest z Labáku. Jde o zhruba 300 zadaných cest z levého břehu, kterému oni říkají „Dolni/Linkes Ufer“. Jsou to cesty mezi Hřebenovou jehlou a Protěžovou věží. Cesty byly v databázi zadány už delší dobu před vydáním Kittlerova německého průvodce na Labák, takže to tehdy představovalo pro saské lezce asi celkem užitečné informace; kromě toho byly mezi zadanými cestami i mnohé novinky, které neobsahoval ani starší, tehdy aktuální český Pavoukův průvodce (z roku 2005).

(Jen pro hrubé seznámení: buschfunk.biz je ve srovnání s trochu známější databází na teufelsturm.de spíš modernisticky zaměřená novější databáze, která byla, jak se mi doneslo, založená kvůli opakovaným nepříjemným výpadům militantnějších klasiků na teufelsturm.de vůči novým, moderním cestám – a snaží se držet v rovině čistě věcných informací o cestách, nejde o diskusní fórum.)

Zajímavé na tom je, že labské cesty jsou uváděny pouze ve francouzské klasifikaci. Přitom Sasíci samozřejmě s pískovcovou klasifikací problém nemají, a také všechny ostatní cesty v databázi – to jsou pak už výhradně cesty ze Saska – jsou uváděny v saské pískovcové klasifikaci.

O důvodech, proč v databázi pro Labák zvolili francouzskou klasifikaci, se dá spekulovat: možná jim Labák, a zvlášť centrální část levého břehu, přijde už vyloženě jako sportovní oblast a srovnávají tedy s jinými, třeba vápencovými sportovními oblastmi.

Anebo také může hrát roli to, že jim labská klasifikace přijde natolik odlišná (tvrdší) od jejich vlastní saské, že se jim zdá francouzská klasifikace lepší, méně matoucí, přesnější či výstižnější. Popřípadě v labské klasifikaci nacházejí různé úlety, které přepočtem do francouzské klasifikace vyrovnávají.

Labské údolí

Všechny tyhle důvody by se daly i zpochybňovat: v Labáku, a to i na levém břehu, jsou i jasné klasiky; spousta moderních labských cest je srovnatelná s moderními saskými cestami; z pohledu člověka zvyklého lézt v Labáku rozdíl labské a saské klasifikace myslím až zas tak ukrutně velký není (subjektivně mi to přijde zhruba jako rozdíl jednoho stupně, výjimečně dvou); no a zřetelné klasifikační úlety jsou všude, snad jenom v Krasu je Vlk v novém průvodci všechny vychytá (neberte vážně).

Ale to všechno jsou jenom spekulace.

Převod do francouzské klasifikace na buschfunk.biz samozřejmě může být diskutabilní – nevím, kolik lidí se na tom podílelo, jestli ten dotyčný nebo ti dotyční opravdu vše uvedené přelezli (například Exit na Baldric), anebo občas jen mechanicky dopočítali podle převodového klíče, občas tam je nějaký zjevný ústřel. Takže to určitě nelze brát jako „zcela spolehlivý“, „správný“ či „závazný“ převod. Mnozí labští místní k tomu určitě budou mít výhrady, nebo se tomu prostě přímo vysmějou.

Jenže taky se říká, že na každém šprochu pravdy trochu, a ten pohled mírně zvenku může být i zajímavý, a třeba až zas tak moc ujetý není. Přeci jen Sasíci v Labáku lezou, někteří docela dobře, a jejich názor může mít svoji váhu. Naopak místní lezci mají vždycky v každé oblasti pohled tak trochu deformovaný – umějí se doma nejlíp hýbat, jsou tu zvyklí, cesty mají naběhané a tak.

Labské cesty v databázi buschfunk.biz jsem tedy prošel a zkusil je zanést do tabulky – a z ní pak celkem vyplývá i určitá koncepce přepočtu labské a francouzské klasifikace.

Předpokládám, že si dneska už většina lezců, kteří lezou na písku trochu víc, nemyslí, že klasická přepočtová tabulka pískovcové a ostatních klasifikací (najdete ji například v průvodci na Tisou či jinde) tak úplně odpovídá realitě. Je to evidentní u těžkých pískovcových cest, kde se dneska už uvádí velmi často pro zpřesnění „francouzská obtížnost“, a původním tabulkovým hodnotám tahle „francouzská obtížnost“ často neodpovídá; a někdy je to rozdíl docela velký. („Francouzskou obtížnost“ píšu v uvozovkách proto, že občas můžeme pochybovat i o tom, jestli to uváděné číslo opravdu je francouzská obtížnost, a ne jenom nějaké další číslo někde mezi pískovcovou a francouzskou klasifikací, sloužící prostě k relativnímu zpřesnění.)

Klasifikační tabulka z průvodce na Tisou (1995)

Zásluhu na tom, že už se tak trochu ví, kde se některé naše těžší pískovcové cesty ve srovnání s cestami jinde na světě reálněji pohybují, mají kluci z DŽC, Majzlíci, Dlabis atd., kteří se pokusili sestavit soupis těžkých pískovcových cest, a už ho i párkrát aktualizovali (nejnovější verze viz DŽC). Na druhou stranu tihle jmenovaní mají vedle jiných asi taky kus zásluhy na tom, že pískovcová klasifikace je tam, kde je.

O těžkých cestách, hlavně Xb a výš, se to už tedy celkem ví. Ale nejde jen o ty nejtěžší cesty.

Saská databáze buschfunk.biz rozšiřuje pohled i trochu níž – jsou v ní zaneseny cesty počínaje francouzským stupněm 6b, a kuriózně to jsou v některých případech i cesty uváděné v průvodci na Labák jako VII či VIIb (no ano, když člověk přemýšlí, tak třeba některé Pájkovy sedmičky možná opravdu budou trochu tužší, a asi i jiné).

Tak to by na úvod snad stačilo – a následují tabulky.

Jen ještě omluva – trochu jinak proškolený člověk by to určitě dokázal zpracovat mnohem líp. Ale snad i tahle velmi triviální podoba bude mít nějakou výpovědní hodnotu.

1) Do první tabulky jsem mechanicky zanášel cesty do příslušných polí. Výsledný obraz naznačuje rozptyl klasifikace.

Klikni pro zvětšení tabulky!

2) S výrazným zjednodušením (a s odhlédnutím od výjimek – „úletů“) by se z toho dalo dospět přibližně k následující převodní tabulce podle buschfunk.biz (pominul jsem cesty od Xc, protože tam vzorek a rozptyl asi žádné jednoznačnější závěry neumožňují):

3) Můžeme to srovnat ještě s tabulkou nejtěžších cest na písku podle DŽC (cesty od Xa výš v pojetí DŽC, viz ZDE), ze které vyplývá zhruba následující přepočtové schéma:

K rozdílům „saského“ převodu a DŽC (tabulka 2 a 3) je třeba ještě také říct, že saskou koncepci (buschfunk.biz) jsem srovnával s aktuálním Pavoukovým průvodcem z jara 2010 (ten poskytl klasifikační „pískovcový protějšek“), kdežto tabulka DŽC nabízí i vlastní koncepci pískovcové klasifikace, která se s Pavoukovým průvodcem v některých případech neshoduje – a zdá se, že „tvrdší“ klasifikaci má v těchhle rozdílných případech častěji (i když ne vždy) Pavouk (viz např. Komplex méněcennosti, Vodní svět a další). Takže trochu i tím by mohlo být dáno, že německý přepočet se jeví ještě o něco „tvrdší“ než přepočet DŽC.

A ještě další poznámka k tomu: DŽC se zaměřuje na cesty od Xa výš – a u těchto cest se o klasifikaci pravděpodobně víc diskutuje. Rozdíl tabulek 2 a 3 v těchhle klasifikačních zónách není myslím až zas tak velký, a hlavně jak už jsem psal v úvodu, čísla tu už nejsou tak překvapivá. Možná mnohem zajímavější je ta část německé tabulky, která míří níž – protože na tyhle cesty a klasifikace se sice také nadává, popř. se komentují, ale o konkrétních číslech se tu až tak moc nemluví.

No a jaké z toho všeho dělat závěry?

Nějaké jsem původně sepsal, ale pak je zas smazal. Ať si to nějak přebere laskavý čtenář celé radši sám.

Piškot