Rehabilitace v Údolí

Zdeněk Fábera Němec napsal na webu Horce krásný článeček o návštěvě Údolí. Nedalo nám to a na EC přetiskujeme tohle krásné a inspirativní čtení.

Z doby kdy mi to hlavně dobře jezdilo, červen 2010

Pomalu mi to začíná chodit, ale opravdu jen pomalu. Od mého uklouznutí z Drakyády na Blížencích v Rájci uběhli tři měsíce. Zlomená patní kost na levé noze je absolutně v pořádku. Chová se, jakoby se ji nic nestalo. Pravá, zlomený kotník, to je horší. Podélná zlomenina bérce zasahující do kloubního pouzdra s mírnou dislokací (do 5 mm.) Doktor tvrdil, že to je zlomenina jako prase. Ale také, že jsem ho překvapil, že srůstám jako mladík… no to mě potěšil. Jsem rád, že hlava je až na jiné chyby v pořádku, že zase myslí trochu vertikálně. Nemohu si pomoc. Ty skalky a lidi v nich mi asi opravdu schází. Příslib hezkého počasí na víkend 20 – 22.8. byl jasnou pozvánkou do skal. Vybral jsem si Labáček. Ale tak jednoduché to nemám. Moje žena Marketka nechce o skalách moc slyšet. Přesto jsem zabalil cajky a jen tak je hodil do auta. Jakože co kdyby se hodily.

Andrej Chrastina

Roztáčeč kol kapitalismu – Jeník Pleticha

Slavíček Prcas

Páteční večer na chalupě v Lovečkovicích začíná slezinou všech chatařů a osadníků. Tradičně na konci léta pořádají country a tramp večer. To je něco pro mě, ale trochu jsem s tím kalkuloval. Michal Tučný střídá Ryvolu, pak Wabi Daněk, Plíhal a všichni křepčí a veselí se. Kdyby nebyl neomezený přísun piv a slivovice, moje nervová soustava by to jen tak nevydržela. V jednom okamžiku to největší, ale postavou nejmenší člověk s obrovským sombrérem a šerifskou hvězdou utnul, vyžádal si až nábožné ticho. Všichni povstali, i já (myslel jsem, že někdo umřel) a vzdali jsme hold vztyčující se vlajce osady. K tomu hrála hudba a sborem se zpívalo Vzhůru vlajka letí….

Špágr a Novotňas u kiosku nad přívozem ve Žlebu

Market mě viděla jak trpím a nabídla mi, že tu zítra být nemusím. Poděkoval jsem a řekl, že se tedy pojedu mrknout do Labáku…

Na desátou se plánovaně potkávám ve Žlebákově u přívozu se Špágrem. Vyrážíme na kola do Němec. Kolo je na naše nemocné nohy ideálním rehabilitačním nástrojem (Špágr si zlomil holenní kost na snoubiči v lednu). Je krásně a na německé straně se nestačíme vyhýbat nadšeným německým turistům. Je jich nějak moc a jen to potvrzuje, že na rozdíl od nás jsou opravdu couravý národ a nejen za hezkého počasí. Po pravém břehu dorážíme do Rathenu. Zde to je jako v nějakém top turistickém centru. Ulice, obchůdky, restaurace jsou plné lidí. Zalézáme též do jedné zahradní, na jedno, na dvě. Pivko v tom horku nemá chybu. Do Žlebu se vracíme po levém. Nejsme již tak svěží, tak na pivko v zahradních zastavujeme častěji, a tak se náš čas návratu prodlužuje. Mezitím na nás čeká Pepik ve Žlebu. Tam dorážíme se tříhodinovým zpožděním. (Pepiku, ještě jednou sorry!) V nohách 80 km. Špágra čeká ještě cesta do Března. Naštěstí já zůstávám. Chci zítra vyzkoušet, zda se vejdou mé oteklé nohy do lezaček.

Labáčané – Ranpa s Jeníkem

Večer u Kosti je tradičně parádní. Nikde žádní zevlové, z 90% jen lezci. Takto si to pamatuji i kdysi v Ostrově. Kdeže ty loňské sněhy jsou.

Renča a Dodlebák

Ve frontě na pivo na mě skáče Doudlebák! Ó, jaké to parádní a radostné setkání. Je tam s Renčou. O důvod navíc se těšit na zítřek. Každý na neděli plánuje lezení u Východního rohu. Na mě trochu daleko a do kopce, ale zase to pořádně rozhýbu.

Návštěvníci – Fábera s Renčou

Ráno jdu nahoru s Pájkou a Andrejem Chrastinou. Za chvíli doráží Jeník Pleticha, Kája Australan, Prcas a další ústečtí staří pardálové. Jsem spokojen. Je fakt, že toto je skoro má generace a určitě má krevní skupina. Na prvním dnes jistě nepolezu. Tahačů tu je víc než dost. Je tu dost i ostatních lezců. Dnes snad všichni šli sem. Bágly vybalujeme pod velikou Barokní stěnou. Na výšku kolem 50 m. V levé části Pájka natahuje cestu Malá noční hudba VIIIa. Na prvním bych si na ni netroufal. První v patnácti po poctivém sedmičkovém lezení. Pokračuje to přes dalších 5 bh a třicet výškových metrů. Pravou nohu jsem do lezačky narval jen tak tak. Musel jsem botku hodně povolit a zavázat už nebylo skoro co. Tkaničky už jaksi schází… Cestu jsem vylezl bez odsedu, ale lezení na druhém je tak nějak o ničem. Nemá to vůbec ten náboj překonávání sebe sama, pocit vzrušení, pocit vítěztví, pocit uspokojení. I když spokojen jsem alespoň trochu byl. Zjistil jsem, že to celkem jde, nebo spíše že to půjde, a hlavně, že mě to tu BAVÍ. Lezl jsem ještě po Andrejovi Hrabě Zeppelina VIIIb. Další luxusní cesta z Pavoukovy a Litochlebovy dílny. Zde osmdesátka vychází tak akorát na sedm bh. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že v Labáku jsou cesty pro sraby. Cožpak více než pětimetrové odlezy jsou málo?…

Pájka na hraně, Malá noční hudba VIIIa

Mám s sebou foťáček, a tak se více než lezením kochám pohledem přes hledáček. A fotit je co. Prcas a poté i Andrej si vylámali zuby na prvním čistém přelezu těžké nové cesty, která ani není v průvodci. Bohužel vám jméno neřeknu. Vede vlevo od Arábie hladkou stěnou ke kruhu. Zde prvovýstupci dělali v dnešní moderní době stavění a tím trochu zprasili směr. Nastupuje Pájka a po dvou pádech klíčové místo přelézá!! Prý je to trochu morfo cesta. Kratší lidi to budou mít těžké. Nad prvním je traverz vpravo do stěny (na fotce níže), Pájka si zde vyklepával a stál na něčem, co pro mnohé není ani zdaleka chytem. Následuje dlouhý krok z ničeho a skok do vodorovné římsičky pod kruhem. Zbývá dolézt asi 30 m. vzhůru přes 3 bh devítkovým terénem. Pájka má první čistý přelez a hodnotí to IXc – Xa. Krásná a ladná práce!

Pájka v traverzu nad 1bh, první úspěšný přelez místo stavění (IXc – Xa)

Hned vedle drtí hranu i Doudlebák. Včera v hospodě muvil, že chce zkusit Arábii IXb. Celkem suše ji tam posílá OS! Takhle snadné to je. Vybere si a jde do toho. Co řešit? Během chvíle to je zde jeho pátá cesta. Tihle borci dnes u Východního rohu byla zkrátka jiná liga.

Doudlebák v Arábii IXb

Jsem nabažen a unaven. Ta svině noha fest bolí a tak se kolem třetí hodiny loučím a jedu zpět na chalupu mezi osadníky. Za sobotu a neděli jsem toho pro své nohy udělal víc než za deset návštěv rehabilitačního centra, kde mi na nohy září červeným světlem a pouštějí magnetické vlny. Víra prý uzdravuje. A já mám víru a chuť zase v lezení. Jen prosím už nechci být tak dlouho mimo hru….

Tak Savana Hafana.

Text: Zdeněk „Fábera“ Němec
Foto: archiv autora

Další fotografie můžete shlédnout přímo na stránkách Horce (viz ZDE) a nebo si tam přečíst přímo tento článeček (viz ZDE).