Ve skalní stěně aneb krása skálolezení

Drolivý písek, hloubka pod nohama, napětí a horlivé přemýšlení. Nahoře, vlevo, vpravo, tady! Držím se chytu. Skála se drolí, ale můžu si být jistý. Popolézám, stoupnu na pevný bod. Na chviličku vydechnu a znovu! Trochu se mi klepou ruce, nejsem trénovaný, ale chyty jsou příjemné. Tedy žádné „mikrochytání“! Obtížnost IV, což není nic obtížného i pro samotného začátečníka jako jsem já!

Zbývá mi posledních pár chytů a hup, jsem nahoře. Trošičku povolím sevřený sedák a skoro nedutám. Pohled do dálky, ticho, lesy, tmavě telená, Klíč v pozadí, vyčnívající skalky v lesích, zpívající ptactvo. Nikde nikdo! Zdolal jsem svojí první věž! Panenskou skálu.

Nikdy jsem nerozumněl lidem, kteří se s lanem pachtili po skalách. Přemýšlel jsem, co z toho mají. Takový zvláštní sport! Ale opravdu to tak není. Jen ten, kdo to opravdu zkusí, pochopí. Je to hodně přemýšlivá věc. Kde se chytit, jak. Pořád to zaměstnává mozek. Pěstujete si jistotu. Jistotu ve správný postup a všanc dáváte sebe, což je pojistka pro pilné přemýšlení. Dobře se zajistit a zvolit dobrý postup..

Nezapírám, že víc než o sport jde spíše o styl života. Který charakterizuje skromnost a ryzí duše. Skálu lezete, abyste si na jejím konci vychutnali ten výhled, abyste si doslova sáhli na přírodu a okusili i její skrytější stránku. Skutečně pochopit tuhle zálibu je podle mě běh na delší trať, ale nutno říct, že první dojmy jsou úžasné. Hřejivé a unikátní.

Panenská skála

Zajímavá pískovcová věž u Dobranovského potoka na začátku Údolí samoty. Tam, kde se sbíhá zelená od Havraních skal a modrá od Radvance. Na vrchol vede několik cest různých obtížností. Nejsnadnější (nejpopulárnější) je ona IV. Maximální obtížnost je zde VIII (což není nic pro začátečníky).

Panenská skála

Dolní stanoviště

Napětí

Pod vrcholem

Nahoře – vrcholová knížka

Památný zápis

Společně nahoře

Fascinující pohled

Těším se na vaše komentáře!

Danek Šťastný
daniel@realmind.org, www.realmind.org