Way Out West – aneb Špáňo bez zelí

Léto přijde dřív, než bys čekal!

A taky že jo…to abych udělal servisní prohlídku a začal ladit motor. Po nahrabání zásob, zazimování se a sladkého válení se na žíněnkách pod bouldrem se mi ale do ničeho nechce. Jenže..až se jaro zeptá, co jsem dělal v zimě, co odpovím?

Takže začínáme: přezout zimní pneušku za letní se vzorkem pekáče buchet, novej lak s tónem solárka, přivyknout na více než 5 pohybů, trošku vytunit bicáky (ať ty kucí a holký španělský vopálený zíraj!) a jde se na věc…WAY OUT WEST!

Adam Ondra, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Po střídavé noční šichtě za koláčem jsme ráno v Claretu. U skal, že by jeden padl! Proč jsme nechali kraťasy v autě? Kdo by ale čekal jen za 15h skok o 40°C?! Neva, stejně se jenom rozpinkáváme. Semtam nějaký to 8c OS a podobně (těžší cesty tu nevyrostly). Prostě si jen odškrtnout oblast a příště třeba do „tajný“ oblasti, kterou nám jeden frantík črtnul na papír od svačiny a druhou půlku pak na zaprášený okno prasečáku. Ještě véča na parkáči a pak hurá několik hodin točit koláčem až do posledních serpentýn k pevnosti v Siuraně. V noci se moc dobře nespí, protože vichr z hor nám kolem stanu pohazuje ulámaný větve, borový šišky a odfouklý veverky. Ráno stačil jeden pohled do sektoru, kde se má v následujících dnech odehrát Aďoušova bitva a bylo nám jasný, že dneska FAKT ne. Erárky se mrskaj jak úhoři a pravěký fix vlaje ve větru v horizontální poloze. Volba je jasná – jedem za vykopávkama!

Aďouš v jednom z projektů, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

V Santa Linyi je daleko líp. Sluníčko, teplo, nikdenikdo, jen ty archeologický plůtky jsou od loňska pod nástupy jiných cest. Neváháme a v prachu jeskyně rozbalujeme cajky. Za chvíli už na nás někdo po slovensky: „ahój, ako sa máte?“ Je tu Andrea s Danim, který tu za poslední měsíc navrtal pár projektů a tak je přijel pozkoušet. Jelikož je Neandrtálec podle Daniho od půlky „possibly wet“, pohupuje se Adam společně s Danim v nových nýtech. V noci osm pod nulou a sluníčko ráno ne a ne vylézt. Do jedné hodiny odpoledne sedíme v autě a mastíme karty. Když už vylezou z auta i místňáci, nenecháváme se zahanbit a jdem lézt taky. Odpo přijíždí opět Dani s Andreou a vezou s sebou i Mrázu, který taky přiletěl poladit formičku a potrápit své i Daniho projekty. Já s Ondrou pošlem nekompromisně do deníku Perise 8a a už následuje 20m po laně a nějaké to focení pro módní časopisy :) Model ale padá a tak si budu muset počkat na další příležitost. Ta přichází s večerem, kdy Aďouš na dolez zívne 9a. Posledních 15m mu ze země vyradí Dani, protože už ani mladým hlava neslouží a prý si nepamatuje kroky z cesty, kterou lezl před dvěma lety..(nám se tohle nestává ;);)

Sektor L’Olla…za bezvětří zde bylo i 35°C, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

V noci mrzne i na hřišti a tak v rámci restdeje jedem zpět do Sirošky. Přírodní živel se uklidnil a jiný začíná řádit – sluníčko! V sektoru Siuranella Sud je na padnutí, paprsky z nás vysajou poslední energii, které stejně po výšlapu do krpálu už moc není. Dneska jsme sem přišli spíš lovit bronz, než záseky a body do deníčků. Večer už se vyhříváme v baru Toniho kempíku s jasnou záminkou – koštnout místní vínko a nakýblovat se do jednoho z útulných bungáčů. Daří se obé a první noc bez meluzíny u ucha a po teplé sprše je ideálním intrem pro Adamovy první pokusy o „Státní převrat“.

Údržba trati, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Již od druhého pokusu to vypadá, že se „puč“ podaří zbombit. Neznámou v týhle rovnici je jen „t“ – ČAS! Před každým pokusem se ještě musí živé závaží, společně s šutrama nakrmeným batohem, vysoukat po fixu a šou začíná.

Živé závaží do filmového kladkostroje, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Klapka, kamera, JEDEM! A to doslova…kladkostroj přes půlku sektoru, šest šňůr tam a zase zpátky, ale záběry jsou naprosto famózní. Druhý den pokusování je nálada v týmu pořád ještě vysoko v oblasti optimizmu. S přibývajícími dny se však roztáčí počítadlo pokusů a křivka začíná mírně klesat.

Kýčovka při západu, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Na řadu přichází deštivý restdej a zevlování v bungáči s obligátními stolními hrami. Já se ale natlačím do auta ke kamarádům ze Slovenska a jedu provětrat foťák i sebe do nedaleké Tarragony – města plného UNESCO památek a kultury.

Trocha kultůůůry, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Avšak i tak se „Převrat“ stále nedaří a jednodenním výjezdem do Margalef si pokoušíme rozptýlit negativní myšlenky a udělat si radost nějakými přelezy.

Vočouzená díra se zásobárnou expresek, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

…po madlech ve stropě – PhotoShot 8b, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Jenže ouha! Na „Senilní demenci“ je Adam ještě moc mladý a proto ho za troufalost vytrestá vysmeknutím z chytu a okamžitou bolestí v předloktí. Pravděpodobná diagnóza: natažený prst a šlacha. Dneska už z pokusování nebude nic a po dalším vynuceném restdeji se uvidí, zda ještě vůbec něco.

Vzdorující Senilní demence, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Avšak ne každá pohádka má dobrý konec…čtvrteční „ostrý“ pokus Aďouš ukončuje ještě pod klíčovými místy a nám nezbývá, než zamáčknout slzu a pomoct svěsit pavoučí síť kameramana. Předpověď však hlásí sluníčko i na další den a tak se během dne a půl ještě s Ondrou snažíme svěsit pytle v okolních cestách. Se střídavými úspěchy se zadaří a v pátek večer máváme Siuraně i „Patximu se Ségrou“, kteří si do dalších týdnů ve Špáňu přivezli z Čech mráz a možná i sníh.

A taky nám mrzlo – brusle jsme ale zapomněli doma, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Cestu zpátky odřídíme s Evou na jeden zátah, neboť sněhu, nehod i kolon na dálnici přibývá a ke skalám „na půli“ cesty (Boume des Dammes) bychom se nejspíš bílou zlobou ani neprobrodili :(

Hlavu však nemá cenu věšet…reparát si Aďouš naplánoval hned na další výjezd, který se bude konat po posledním buly olympijského hokejového turnaje!

Aďouš v jednom z projektů, foto: Vojtěch Vrzba, climb4fun.cz

Text: Vojtěch Vrzba
Foto: archiv autora
Web autora: www.climb4fun.cz