Celý rok pískaři čekají na podmínky. V zimě je sníh, z jara nejsme rozlezení a bojíme se, v létě je moc teplo a na podzim zase stále prší. A těch podmínkově ideálních 14 dní, co se v kalendáři najde, tak se zase vymlouváme na nedostatek síly nebo vytrvalosti a říkáme si, jak se příští rok musíme zlepšit. Začarovaný to je kruh.
Podívejte se EC kamarádi na menší fotoreport z Bielatalu a z levého břehu Labského údolí.
Minulý víkend lezení v Ostrově a Bielatalu, to bylo teplo a jelo to. Tenhle víkend lezení v Labáčku a zase mokro.
Stále usměvavý Láďa Vöros, květen 2008
Vloni mě partička okolo Ládi Vörose a Hasiče vzala poprvé na německé pískovce do Bielatalu. Lezli jsme tam krásný cestičky na věže a byl to pro mne velký zážitek. Díky za něj kluci.
Minulý víkend jsme s kamarády v sobotu zalezli v Ostrově na Velké ostrovské stěně. Rozlézáme se na zdejších klasičkách, pak zkoušíme na sluníčku Římské lázně RP IXc. Můj program s traverzíčkem od prvního kruhu přes hrozný obliny mírně doprava až ke Krvavým lázním zastihla davová psychóza a jiný program nikdo nezkoušel. Až poslední Jarda našel ukrytou velkou ostrou lištu a boulder velmi zlehknul. Nejblíže přelezu byl Ivoš Pokorný, jenže u předposledního kruhu byla natvrdo zašroubná karabina a navyšroubování už Ivošovi nezbyly síly. Druhý den vyrážíme bohužel už v hubenějším složení (Mára, Šakalík, Hadice a já) díky večerních útocích viróz na příhraniční věže do Bielatalu. Bohužel jsme neměli s sebou foťáček, tak sem přikládám alespoň fotky z loňska. Šakalík tam má vyhlídnutou věž Adlerkopf, kde vede cesta Luftkampf RP IXa přes nádherný 4 metrový stropovitý převis a se spárkou na začátku. Fotka této cesty je přímo v průvodci a to láká. Dále na této věži vede parádní lajna přes 3 kruhy Adlerauge RP IXb – lezení při hraně s bouldříkem nad druhým kruhem, nad ním se dá dát do římsy i dobrá smyčka. Na dolezení ještě jdeme na nádhernou hraniční věž Grosser Grenzturm a vybíráme si cestu Erwähnung RP IXa od známeho fotografa Mike Jägera.
Někdy je ve skalách až moc plno. Bielatal, 2008.
V Německu to je pro mne spíš o dobrodružství než o lezení, ten striktní zákaz mága je velký bič pro sportovní lezení. Škoda i toho zákazu lezení na masivy. Klasifikace cest je také od Čech odlišná, většinou tak o 2 klasifikační stupně jsou cesty lehčí.
Tenhle víkend byl zase ve znamení Labáčku a oblíbeného mordoru nad Kosťou. S Márou plánujeme zkusit Bezzubého Yuchena RP IXc, ale nahoře nad 4.bh byly lišty mokré, takže na kusovku snad příště. Miláno se Šakalem a Honzou zkoušeli Vychytralý plán, ale vršek byl také vlhký.
Šakalík, Bezzubý Yuchen
Udělal jsem Šakalíkovi pár foteček z OS pokusu v Bezzubém Yuchenu. Šakal to je krutor, na Drábkách je snad 120 nových prvovýstupů a polovina z nich je od něho.
Bouldřík nad 2 bh.
Odpočinek v madlech pod třetím hákem
V klíči nad 4.bh
OS by určitě mohl být, kdyby tyhle lištičky byly suché…
Další krutor Miláno Zedník. Yuchen je cesta z roku 1994 a Miláno ji v roce 1997 poslal na on-sight. Před 2 týdny zase poslal v onsightu cestu Break Dance RP IXb-c v Blíževedlech a je to po Tomajdovi, Šakalovi, J.Skalickém, Márovi a mě další letošní přelez tohodle mikrolokálního problémku.
Miláno u třetího
Miláno v klíči
Jinak koukal jsem do deníků a v Labáčku na pravém břehu bylo několik zajímavých přelezů. Aleš Rozsypal vylezl na druhej Matrix Xb a Volný pád Xb. Majkl Fišer vylezl na flash cestu Pupendo Xa. Krutoři.
Text a foto: Jakub „Miki“ Měkota, miki@euroclimbing.com
Ty woe, Šakale, ty máš pracky!! To je z těch prváčů? Škoda že jsme se minuli, my neočekávaně v sobotu skončili na pravým, tam bylo sucho jak v sušárně. Zato v neděli na Schrammech nás to pěkně spláchlo.
S tou klasifikací v Sasku – jak kdy. Mám pocit, že těžší cesty, co tam vznikají v posledních letech, jsou často podstatně tvrdší než ty starý klasiky. Ale i mezi těma klasikama občas člověk narazí. V poslední době narážím nějak moc často.
No dá se to klasifikační zmírnění brát třeba jako kompenzace maglajzu :)
Vůbec nechci snižovat vaše výkony. Ale zaujalo mě to s tou klasifikací v Sasku.
Dostal jsem se letos k takovému celkem zajímavému samizdatu od Thomase Küntschera „Sächsische Schweiz: Kletterwege ab 8a“. Obsahuje to jednak nové cesty (bohužel je to ale jen soupis bez popisů), a taky kompenzuje některé klasifikační úlety, trochu jinak hvězdičkuje a vykřičníkuje… Je to spíš „moderněji orientované“. Schválně jsem se tam díval na to, co jste lezli: Luftkampf píše jen VIIIc, Adlerauge RP IXb, Erwähnung píše RP VIIIc.
Ty základní skvělý Heinickeho průvodce jsou třeba pokud jde o klasifikaci celkem dost konzervativní, takže občas zachovávají původní číslo i tam, kde se mezi lezci mluví třeba i o úletu o 2 stupně…
Každopádně pro příznivce tvrdé klasifikace můžu doporučit třeba cesty S. Roßburga, ten je celkem spolehlivý (leda že už mu to číslo zdvihla nějaká komise).
Ty dva stupně je velmi řídký úlet. A vždycky je to o podmínce. Když není, cesta mi nedá ani AF. A může to být „jen“ IXb. Pak se vztekám a mudruju „jo s MG by to šlo“. Takže jo, kompenzace MG a taky za to vychytávání podmínky.
Nemyslím, že na rozdíl v saské a české stupnici mělo vliv magnézium. Už počátkem 80. let byly znatelné rozdíly. Spíš bych to hodil na triko Arnoldovým vícekruhým cestám a českému lpění na uzavření stupnice stupněm VIIc.
To nebylo myšleno tak, že by mg mělo vliv na rozdíly v klasifikaci. Byl to jen takový vtípek v tom smyslu, že když v Sasku člověk zkouší nějakou těžší cestu, tak se její relativní nadhodnocení trochu kompenzuje tím, že ji oproti Labáku nemůže lézt s magnéziem, které ty obtíže zase lehce sníží.
Jinak ale i v Sasku byla klasifikace docela dlouho uzavřená stupněm VIIc, prolomil to myslím až Arnold (a pak došlo k překlasifikování starších cest).
Máš recht, už si prd pamatuju.
Hold jiný kraj, jiný (klasifikační) mrav. V podstatě je to asi jedno, jestli to mají lehčí nebo těžší. Lezecké směry tam jsou nádherné a to je hlavní :). Já to nechci ani moc komentovat (nejsme domácí). Jinak souhlas s klukama, že to magnézium má rozhodně vliv na relativní hodnocení klasy. Zajímavá diskuse, díky za ni.