Vladimír Slouka

Smutnou zprávu o úmrtí Vládi Slouky jsem se dozvěděl od  Helmuta Weigela, se kterým jsme se potkali na kolech kdesi u hranic ve Šluknovském výběžku. Pak jsem ji našel také na stránkách webu Labské pískovce. I když jsem od Vládi věděl, že je vážně nemocný, stejně mě ta informace ranila. Vladimíra jsem osobně potkal v horolezeckém oddíle Lokomotiva Ústí nad Labem, když jsem se stal v roce 1961 jejím členem. Vláďa byl v té době předsedou oddílu. Znal jsem ho vlastně někdy z konce padesátých let a snad dříve než jsem začal lézt, a to díky článku v tehdejším časopise Za krásami domova, který měl titulek „Proti věznění přírody za ostnatými dráty se ozval horolezec Vladimír Slouka z Ústí nad Labem“. Sice v něm Vláďa brojil proti tehdejšímu opatření obce Tisá /ostnaté dráty byly kupř. mezi Tlouštíkem a Pevností, aby výletníci neobcházeli pokladnu/, ale dalo se to chápat i jako kritiku tehdy nových drátěných plotů podél ostře střežené hranice s NDR. O něco poději jsem v těch Krásách domova četl, jak Vláďa popisoval tatranskou túru s jeho otcem na Čubrinu.

Později v oddíle jsem zjistil, že má přezdívku „literát“.

Vláďa byl skutečným znalcem historie lezení v horách i na písku, autorem spousty článků, autorem a koordinátorem horolezeckých průvodců, spoluautorem horolezeckého instruktážního filmu, fotografem, instruktorem. Jeho publikační a organizační činnost vyvrcholila v knize o historii severočeského horolezectví „Ó horo“, vydané v roce 2009. Byl ale především nadšeným horolezcem v tom nejklasičtějším smyslu slova. Miloval hory – nejen kvůli vlastnímu lezení, ale hlavně pro jejich velkolepost a svobodu, kterou přinášely. Absolvoval mnoho výstupů ve Vysokých Tatrách i v zahraničních velehorách /Pamir, Kavkaz, Centrální Alpy, Julské Alpy/, což je na tehdejší poměry a praktickou nemožnost soukromě cestovat do ciziny  opravdu hodně.Velmi miloval hory v Rumunsku, zejména pohoří Faragaš. A samozřejmě –tak jako my všichni- měl rád naše skály. Tak rád, že jim věnoval spoustu svého času nejen pro vlastní lezení, ale i pro organizační činnost. Byl zakladatelem organizací vrcholových komisí tím, že vytvořil v tehdejším horolezeckém svazu Českou pískovcovou komisi. Ze svého zaměstnání v dispečinku obrovské chemické továrny byl trochu pedant, což při převládajícím bohémském přístupu k lezení bylo zapotřebí, aby věci jako pravidla lezení na písku, jednotná pískovcová klasifikace, pískařské názvosloví, byly dělány pečlivě a důsledně.

Vláďa, ještě než ho ochromila nemoc, připravoval další vydání a rozšíření knihy „Ó horo“. Tato snaha bohužel zřejmě odešla s ním.

Vladimíre, děkuji Ti jménem všech , kteří Tě znali, nebo lezli podle Tvých průvodců, četli Tvé články či  knihu „Ó horo“. Dík.

Zdeněk Kropáček