Turecký med, turecký půlměsíc a tatíček Atatürk
Friday, December 24th, 2010 |
Že mám něco napsat. To jo, ale co a jak to má vypadat? To vlastně nikdy dopředu nevím. Snad jen vím, že se mi nechce popisovat den za dnem a jak jsme drtili tu kterou cestu.
Pro lepší nápady a snad lepší nebo spíše snazší psaní si otevřu lahvinku dobrého vínka a čekám, až mi bude „líp“ a třeba mě něco napadne. Proto i dnes mám otevřený legendární Mopr ze Žernosek. Nakonec, kromě hezkého večera a to není málo, nebylo z psaní nic. Nic mě nenapadlo. Tedy z toho psaní….
Proto o den později zkouším druhý pokus, nebo lépe řečeno otevírám jinou lahev, jinou barvu i vinaře. Zámecké víno z Roudnice od pana Podrábského. Červený Modrý Portugal…
Ze strachu z chřipkové epidemie, jsme se rozhodli trávit zimu někde v teple. Jet v zimě lézt je snad sen každého lezce, tak proč ne? Vzhledem k mé lezecké vytrvalosti (která je nulová) a k pěknému článku v časopisu Everest o Hampi, jsme se rozhodli jet právě tam.
Nemohu říct, že bych si v létě neužil. Myslím tedy v lezení. Ale připadá mi, že čím jsem starší a vězte, že starší jsem stále víc a víc, tak těch dní ve skalách a s kamarády je tak nějak stále míň a míň. A není to tím, že bych na hory či skály myslel méně. Stále to je pro mě, tedy kromě rodiny, zájem číslo jedna. Jistě to zná spousta z vás. Nežeru abych moc nepřibral, když chlast, tak raději vínko a když chodím na kajak nebo plavat, stejně s těma rukama mávám jen kvůli tomu, aby mi to šlo lépe na skalách.
Cestujete po Asii, máte za sebou máte “povinné” lezení v Thajsku a chcete trošku zrelaxovat? Zkuste se podívat i do Laosu. Většina místního lezení se odehrává v okolí městečka Vang Vieng mezi metropolí Laosu Vientianem a bývalým královským městem Luang Prabangem.
Motto: Jak se ti jednou zadře písek pod kůži, tak už se ho nezbavíš.
Na ruských stránkách