Dubské trojky IV – Skály u Želíz a Tupadel, západní část

Skalní podoblast Království nás v posledním regulérním díle dovedla ke svahům nad levým břehem potoka Liběchovky. Tento jsme úspěšně překonali vodáckou vsuvkou a můžeme se vrhnout na skály na břehu pravém. Ježíšek sem kdysi ukryl minimálně jeden dárek, lezecký skvost, který se teď pokusíme rozbalit.

Západní část skupiny skal u Želíz a Tupadel najdeme v trojúhelníku mezi dvěma obcemi v názvu plus vesničkou Ješovice. Zmiňujeme ji záměrně, je z ní nejpohodlnější přístup k dále uvedeným skalám. Po rovině. A taky na začátku vesnice onehdy točili vyhlášený řezaný. Vzhledem k tomu, že se osamocené skalky nacházejí na jakési náhorní plošině, lze se k některým pohodlně dostat i s kočárkem nebo na kole (ověřeno obojí). Voňavé borovicové lesy jsou protkány změtí lesnických cest v udusaném písku. Tyto cesty nás provedou mezi skalami roztroušených ve větších než standardních jizerskohorských rozestupech.

Dubské nejsou jenom o boji vo holej – podvečerní společenská konverzace na vrcholu Hadí korunky. Na ní vedoucí Pyrotechnická cesta za poctivých III dala název tomuto seriálu.

Začneme-li se seznamováním v doporučených Ješovicích, můžeme se při procházce držet číslování objektů v posledním průvodci (případně i předposledním, zde toho moc nového už nevyroste). Jako první se nabízí skalka Zadní Máří. V intencích názvu seriálu máme štěstí, krom vzdušného dvojkového komína vede na vršek i trojka – Zelenáčova cesta. S nedámsky převislým osoleným nástupem.

Pořadovým číslem dvě je označena nedaleká Malá Máří. Roztomilá věžička s vydlabanou jeskyňkou. Ke knížce a slaňáku vedou mj.  hned tři krátké, ale pěkné trojky. Za vyzdvižení stojí Velikonoční spára, vždy okupována nějakou malou havětí ve větším množství. Onehdy klíšťata, posledně mravenci. Na konci této cesty je ukryta vrcholová kniha, bohužel při loňské návštěvě provlhlá a s nádechem plísně.

Třetí kontrolním bodem nám je už vzdálenější Hadí korunka. Díky nedávné těžbě a vyvýšené poloze ještě několik roků fotogenický šutr. Na něj vedoucí cesta Pyrotechnická za tři dala název tomuto seriálu. Nic těžšího jsme v Dubských nelezli. Silový boulder o dvou krocích s dobrým dopadem do písku. O něco schůdnější je třeba pětková Slimáčí varianta Hadí spáry, a to i přes krvelačný spárový nástup a morálový traverz na ujíždějícím mechovišti. 

Cesta Pyrotechnická na Hadí korunku – zde již v dobrých trojkových madlech

Severně na dohled od Hadí korunky se na kraji vzrostlého lesa schovávají dvě věžičky, Hřebeňulka a Hřebenáč (no. 4 a 5). Výstup na první z nich okolo náhodou jdoucímu umožní dvojka se zbytky vytesaných stupů, na druhou se dostaneme podstatně obtížněji. Jednou z relativně snadnějších možností je po křehkých voštinách pětková Cesta pro děti, vybavená kruhem.

Najdi lezce – Cesta pro děti, Hřebenáč

K šestému stanovišti se musíme už opět projít, a to dost. Pýchavka ale stojí za to! Už název věští slibné tvary. Díky převislým nástupům trojku nemá, čtyřek hnedle několik. Od pohledu nejpřívětivěji z nich se tváří Houbařovo odpoledne. Méně přívětivěji vítá nás vrchol, který slaňák nemá. Nalezení Pýchavky i s průvodcem v ruce je drobný oříšek. Jednomu z autorů tohoto textu se ji po několika letech nepovedlo znovu navštívit.

Existenční rozjímání na vrcholu Pýchavky (slaňák není)

 Nedaleko osamocené Pýchavky se z pásu masivů vyčleňuje Věž Václava Levého s pořadovým číslem sedm. Skála standardních rozměrů odpovídajících slovu věž. Nejsnadnější cestou nahoru je dvojkový Náhorní komín, ale najdeme zde i dvě sedmičky. V převisu údolní stěny je luxusní bivak (tzv. obivak) chránící před deštěm.

Obivak pod věží Václava Levého

Zastavení poslední – osmé a deváté. Slíbený ukrytý klenot, poklad. Co mezi dubskými věžemi Tvarožník, ono mezi masivy! Matrona a Železný masiv. Kvakerovo srdce plesá při pohledu na tu nádheru. Ač s dvěma názvy, jedná se o jeden pás skal, rozetnutých jen širokým komínem.

Hvězdičková Železná spára na Železný masiv

Jak název skrytě napovídá, Železný masiv je celý ze železa. Dvacetimetrová svislá stěna je téměř celá pokrytá železnými kyzy. Leze se především po nich, ve spárách mezi nimi, ale najdou se i místa širší – komíny. Obtížnost cest je přívětivá, převládají čtyřky a pětky. Některé cesty jsou opatřeny kruhy, díky struktuře skály jsou zde však obrovské možnosti k vlastnímu jištění.

klik na max

Z deseti cest průvodce hvězdičkou doporučuje nádhernou Železnou spáru s pikantním rajbasovým dolezem, avšak i ostatní nemůžeme nechat stranou. Např. u cest Hadovitá a Srnčí mumie se přes „kyzy až po loket“ dostaneme ke společnému hladovému spárokomínovému výlezu. Odtud zřejmě pochází i jméno druhé jmenované cesty. Příznačný název má i čtyřka Ježkovy zraky, vyjadřující jemnou práci s jemnými voštinami. Stěnová kniha je ukryta uprostřed cesty Stará železná v hloubení na začátku široké spáry.
Sousední masiv Matrona nabízí dokonce jednu osmičku s tajuplným jménem „Jirka, svůdce žen“. I přes název seriálu zmíníme ošemetný začátek po voštinách, který nás dovede k vysoko umístěnému prvnímu kruhu. Od něj pár rajbasových kroků přes úzký hluboký chyt s oblými hranami možná pustí ke druhému kruhu. Přes borovičku už krátce do borůvčí. Neméně poetický název má sousední čtyřková cesta „Vlhkost vzrušení“, který jistě souvisí s klíčovým chytem předchozí cesty.

Levá, méně kyzovitá, část Železného masivu. Snímek z novějších dob zachycuje neúprosné pohlcování skály okolní vegetací. Středem viditelné části skály vede cesta Plechová huba, černý flek schovaný za smrčkem vpravo je jeskyňka se stěnovou knihou.

Když jsme na masivu, vzdáleně připomínající Zářivou věž v Děvínském polesí, před více než deseti lety začínali lézt, byl na úpatí vysázen nový les. V současné době již stromy skálu začínají bohužel pohlcovat. Také si dovolíme upozornit na tradiční křehkost materiálu, která však zde zůstává zákeřně ukryta pod železným deklem. Může se stát a stalo se, že se lezec do údolí poroučí i s celým kyzem v náručí.

Historická fotografie z konce minulého tisíciletí – kyz v popředí už tam není. Jiný než zobrazený odvážný lezec/letec si ho několik dní po pádu odvezl na dvoukoláku domů a na jednom roudnickém balkóně vystaven živlům slouží dodnes k testování vlhkosti zdejšího pískovce.

Díky jménu nemohl být správcem Železného masivu několik let nikdo jiný, než Borek Metal. Než zahynul v roce 1996 v Tatrách…

Lezení po uvedených skalách je povinně zpestřeno procházkami krásnou krajinou. Kulturní rozměr tomu dodávají díla dávného sochaře/kuchaře ze zámku v Liběchově, Václava Levého. Při přístupu určitě nemineme dlátem a kladivem opracovanou skálu Had a Harfenice.

Zajímavým místem v nejbližším okolí je jeskyně Mordloch s instalovanými dřevěnými pryčnami a loupežnickou legendou. V turistických mapách bývá místo označeno též lezecky nevyužívanou skalkou Sedm chlebů.

Mordloch – v dobách třicetileté války loupežnická jeskyně.

Hančino přírodovědné okénko:

V této oblasti jsme vybrali málo nápadné druhy, ale zajímavé pro Kokořínsko. Nezůstaneme jenom u botaniky a tak jako prvního obyvatele představuji lelka lesního. Pták velikosti kosa je aktivní především v noci, můžete ho slyšet za teplých letních večerů v rozvolněných borech a na pasekách. Ozývá se monotónním cvrčivým hlasem, při vrcholném vzrušení na tokaništích létá a pleská přitom křídly o sebe. Přes den ho jen velmi těžko naleznete, sedí připlácnutý někde nad zemí či větvi a díky dokonalým mimikrám je jen velmi těžko k rozeznání od okolního podkladu.

• hlas lelka (MP3)

Druhý druh to je přímo perlička českých pískovcových skal,  k jejímu nalezení je většinou nutná čelovka či baterka. Pokud dobře prosvítíme hlubší štěrbiny, tmavá místa převisů, voštiny nebo spáry s vyrovnaným mikroklimatem, můžeme nalézt kapradinu s velmi zajímavým životním cyklem. Jedná se o vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum),  na první pohled vypadající jako zelený povlak řas. Poprvé byl objeven v r. 1993 na území Labských pískovců (nyní NP), postupně byl nalezen v dalších pískovcových oblastech, kromě Broumovska a Adršpachu.

Biotop vláskatce – přesně to nejčernější místo

V Čechách tento druh se vyskytuje pouze ve formě gametofytu, sporofyt (výtrusonosné části) vytváří až v odlehlých oblastech, např. Madeiře, protože jsou mnohem náročnější na klimatické podmínky, především se jedná o odolnost vůči mrazu. Nejbližší populace jsou vzdáleny cca 1000 km. V našich podmínkách vytrvávají pouze vegetativně se množící gametofyty a jsou považovány za relikt rozšíření tohoto druhu v Evropě v minulosti (subatlantik či třetihory) a v současných podmínkách nemůže vláskatec vytvořit formu , která produkuje spory.

Vláskatec tajemný

Jak poznat? V hluboké štěrbině kam téměř nezasahuje světlo bude tmavozelený  porost drobných vláken cca 1 cm, mírně lesklý „jako orosený“.  Kriticky ohrožený druh a vědecká senzace.

Zobrazit místo Skály u Želíz a Tupadel – západní část na větší mapě

předchozí díly:

• Dubské trojky I – Skály pod Hvězdou
• Dubské trojky II – Skály u Oken
• Dubské trojky III – Království
• Dubské trojky intermezzo – Liběchovka

foto a zvuk: Hanka, Zbyněk Lebduška a archiv autorů