Některé skály dokážou lezce oslovit na první pohled, přestože nejsou vysoké, není na nich mnoho cest ani nejsou těžké. Na východě Moravy to určitě jsou skály v Lačnově. Podle rozhovorů, které jsem vedl se spoustou svých kamarádů (třeba i ze 160 km vzdáleného Brna), zdaleka nejsem jediný, kdo si tuto oblast tak oblíbil.
Lezení na Lačnově.
Mapa
Lačnovské skály najdeme přibližně 3 km severně od „horního“ konce obce Lačnov, která se nachází v jižním cípu okresu Vsetín. Ke skalám se lze dostat třemi možnými variantami (počítám jen ty nejčastěji využívané). Nejblíž je to ze samotné obce Lačnov, ze které se jde přibližně 40 min lesní cestou do mírného kopečka.
Skály, dříve také nazývány Trčkovy, se dělí na 3 sektory.
Dolní skály, které jsou nejvyšší, nejsou navzdory své výšce 20 m nijak zvlášť navštěvované. Jsou tu dvě desítky cest. Osobně jsem tam ještě nebyl – a to jsou to skály, které mám nejblíž od domova. :-)
Bez přístupu po turistické značce a trochu mimo zájem stojí Prostřední skály. Vede na ně jen desítka cest. Strukturou se podobají skalám Horním. Bohužel kvůli nezájmu lezců zarůstají mechem.
Téměř na samém hřebenu Vizovických vrchů potom stojí Horní skály, které jsou lezci bezkonkurenčně nejnavštěvovanější. Vede na ně padesát cest.
Popis všech cest najdete na stránkách ČHS – Skalní oblasti.
Dobírák.
Struktura pískovce na Lačnově je podobná pískovcům v Čechách.
Bouldermatka jde do skal.
Výška Horních skal jen málo přesahuje 10 m. Jištění je perfektní – borháky, slaňáky po celém obvodu skal. Strukturou pískovce se místní skály velmi podobají pískovcům v Čechách. Obtížnost cest dosahuje stupně 9 UIAA. Mezi nejkrásnější cesty patří Hornolačnovská 8, Zlínská 5 a začátečníci si určitě oblíbí Hodinovou 4.
Oblast je jak stvořená na vycházku krásnou krajinou, opečení špekáčku nebo na posezení u ohně a přespání přímo u skal. Spaní zde není zakázáno (zatím). Není tu ale voda. Nejbližší studánka se nachází nedaleko od rozcestí Láz po modré značce směrem k loveckému zámečku Trubiska. Voda v ní však podle všeho nesplňuje kritéria, která vyžadují zažívací trakty Středoevropanů. Kdo ale chce, nechť zkusí.
Zatím se jen koukám, ale tak za dva roky to zkusím taky.
Krajina Vizovických vrchů je parádní.
Příznivci boulderingu se zde také zabaví. Minule jsme si našel několik kamenů, vyčistil je a myslím, že rozhodně nebudou nezajímavé.
Co napsat závěrem? Jet sem na velkou vzdálenost se asi nevyplatí, to bez debat. Po rozpravách s kamarády z Brna jsem byl ale mile překvapený, že nelitovali vzdálenosti, kterou sem museli urazit. Průvodce je pořád velmi lehce k sehnání – Moravské skály (V. Skýpala, V. Wolf, 2002 – ke koupi v Hudy sportu, www.horokupectvi.cz nebo na adrese skypala@abidesign.cz) jsou velmi dobrým vodítkem.
Text a foto: Marek Goldbach