EuroClimbing.com

Autor Tomáš Kubec | Datum 08.29.2012

Tak ještě zavřít notebook , sednout na kolo a rychle dojet domů.  Zde už v místnosti, kde ještě ráno byla kuchyně, nyní úložna výpravy a restroom  pro kamarády, sedí zbytek posádky.  Takovouhle radost z mého příchodu bych si nechal líbit každý den.  Se stmíváním sedáme do auta a míříme do Itálie do oblasti Brenta.

Campanile-Basso- JZ stěna

Ráno za svítání parkujeme auto u chaty Vallensinella ( 1513 m.n.m. )za 8EU na týden a necháváme řidiče po dlouhé noční cestě spát.  Zbytek posádky zatím zajistil mapu oblasti Brenta a začínáme plánovat jak se dostat konečně pod nástup.  Kolem jedenácté hod se nám plánované azuro mění v blesky a vydatný déšť.  Bouřka se zasekla v horách a vypadá to, že se jí moc nikam nechce.  Dvě hodiny čekání, třetí káva na vařiči pod stříškou.  Ještě hřmí, ale už neprší. Zkusíme tedy dojít dnes alespoň k chatě Maria e Albrentei ( 2182 m.n.m ), abychom mohli druhý den co nejdříve vyrazit pod nástup a dále už jen kolmo vzhůru.

Při vstupu nás vítají bouřlivé hory…

Scenérie

Cesta k chatě vede pěknou výletní cestou , traverzem,  po levé straně údolí Brenty.  Hodnotíme třemi plus za panoramatické výhledy a téměř nulové stoupání po trase.  Po cestě se počasí opravdu předvádí. Bouřka je ještě kdesi mezi horami a My z ní krom zvukových doprovodů vidíme úžasné podívané.  Chvíli absolutní černo, občas jen krásné bílé mraky a za chvíli třeba maximálně svojí botu v husté mlze.  Po dvou a půl hodinách dorážíme k chatě Maria e Albrentei.  Viditelnost je sice nulová, ale už to nevypadá, že bychom měli zmoknout.  Je tedy rozhodnuto. Dojdeme pod nástup, uděláme si bivak a ráno vyrazíme nahoru.  Podle mapy po hodině chůze v husté mlze dorážíme do bodu, kde by Campanile Basso mělo být.  Trošku překvapením pro nás bylo, že v mapách je Campanilo uvedené jako Guglia  (2883m.n.m. ).  Je dobré to vědět, protože jinak Vás mapa zavede k úplně jinému vrcholku opodál.   Čekáme asi hodinu a doufáme, že skrze mlhu uvidíme alespoň na chvilku okolí a ujistíme se, že jsme pod ní.  Jako na zavolanou se najednou roztrhnou mraky a vynoří se před námi opravdu úchvatná podívaná na očekávanou Gugliu.  Pohled je to opravdu krásný.  Rozbíjíme tábor, pojíme, pobalíme věci na ráno, já pobíhám s foťákem a za chvíli ulehám k ostatním na celtu.

Cesta od chaty Maria e Alberto al Brentei

Cesta od chaty Maria e Alberto al Brentei

Fehrmanova varianta cesty

Probouzí mě svítání dole v údolí.  Jsme u JZ stěny a tady ještě všechno spí.  Vaříme čaj, doplníme vodu a jdeme se podívat pod nástup.  Cestou potkáme místního horského vůdce, který pro nás má i nemá úplně dobrou zprávu.  Cestu kterou jsme se chtěli vydat na horu nám rozmlouvá kvůli snad sesypu bloku u štandu nad klíčovou délkou.  A že prý máme raději jít Fehrmankou. Ještě nám vyradil jak a kde se dá oblézt zajímavá, trošku svižnější varianta a loučí se s námi, když lezeme k nástupu.

Konečně se otevřely mraky a ukázaly nám…

Base camp

Oproti dostupným průvodcům, které na internetu téměř nejsou k dostání, pokud nepočítám všude přítomné informace o Normálce k vrcholu, si uvědomujeme pár odlišností reality. Zejména ohledně fixního jištění a sypaná kamenů. Mapku máme od Mikiho z EuroClimbingu, kterému chceme poděkovat, že tak rychle zareagoval na naše SOS pod stěnou :).   Sic to není na Fehrmanku, ale máme společných pár délek.  Do první délky nabíháme už celkem pozdě a s vědomím, že jsme čtyři ( dva a dva ), budeme na sebe čekat, protože jen přeci kluci jsou poprvé v velkých horách.  Je mi jasné, že nás bivak nemine a tak odhaduji kolem 13 délky možnou příjemnou polici pro jistotu a jde se na to.

Posádka – zleva Filip, Kuba, Vašek a Tomáš

Co se týče jištění.  Cesta je odjištěná sporadicky cca 1 – 2 skobami na 40m délku.  Pravda, občas nepotkáte ve své délce ani jednu a občas i třeba i o jednu víc.  Je možné, že jsme se špatně dívali, skobičky si tady člověk povětšinou musí hledat a jsou i celkem některé milým a dobře schovaným překvapením.  Nicméně už v prvé délce si ošaháváme pevný a hrubí dolomitický vápenec a je nám jasné, že se nám poleze výtečně.  Sebou máme dvě sady vklíněnců a spousty smyček. Frendy nemáme ve vlastnictví.   Na celé cestě je tolik možností založit si něco vlastního, že nás skoby absolutně netrápí.  Sice je pravda, že se musí člověk občas připravit na dlouhé cca 10-15m odlezy, kde prostě v kompaktní skále nezaloží nic, ale za to když už založíte kámen nebo uzlík, hřeje Vás, že mu můžete věřit.  Štandy jsou povětšinou až na výjimky ze tří skob.  Je dobré je kontrolovat, protože některé se hýbou a spousty z nich jsou dost zohýbané. Do některých se mi opravdu nechtělo myslet na nějaké padání, či chytání spolulezce. Kór při delším odlezu.  Taky je pravda, že pokud si člověk nechá vyradit  variantu od Itala, může se těšit i na 1 – 2 štandy přes jednu skobu. Tady bych byl vděčný za velkého frenda kamaráda, kdyby byl.

Štand

První lehké délky

Cesta nahoru

Jak jsem již nastínil, charakter skály je skvělí. Pevný vápenec. Minimum věcí co se hýbe. ( jsme v horách , takže tu je jakási tolerance ) Fehrman si zvolil pro svůj prvovýstup nádhernou linii.  Cesta Nás postupně vede téměř všema slabinami skály. První čtyři 40m délky v pevném a lehkém terénu cca 4 UIAA, jediný pěší traverz na cestě, komínek který Vás pobaví a 60m spára v hloubení.  Ta už je celkem výživná.  Tuhle dvou délku jsem si fakt užil a litoval jsem, že vyšla na prvého na Kubu. Ikdyž dobře, protože Kuba má tohle rád. Byl tam ve svém živlu. Občas je tam pár technických míst, kde překáží baťoh na zádech aby jste se do toho mohli víc položit.  Spíš se člověk cítí méně jistý v krocích kvůli delšímu odlezu.

Cestou pod převis

Štandy

8. délku jsem lezl cca 55 metrů až pod mohutný převis.  Tuhle jsem si užil. 30m sokolíkem v lomu skály, potom jsem odbočil do stěny a dále už stěnou.  Krásné vzdušné lezení a úžasná panoráma okolí zážitek umocňuje.  Ještě za zmínku stojí průlet cca několika tunového bloku, který dole udělal hromobití.  Letěl ze sousední cesty, kterou jsme chtěli lést na začátku.  Byli jsme rádi, že jsme pod převisem na jiné cestě. Když jsme ho uslyšeli, mysleli jsme si, že prolétá vrtulník.

Spací police

Bivak v noci

Následuje lehoučká délka trochu do traverzu okolo převisu a poté pro mne asi klíčová délka v takovém cca 25 metrovém vklínění, místy s drobnou spárou.  Nevypadalo to nikterak nepříjemně, ale zde toho člověk moc nezaloží a krom skoby po 4 metrech už další nepotkávám.  Založit nelze nic moc.  Jedinému vklíněnci věřím tak akorát při trochu štěstí to, že každou chvíli nevypadne sám.  V klíčovém místě délky je drobná spárečka vklíněná na celou délku ruky uvnitř skály.  S batohem tedy musím nohama po okraji bez noh a dost se natahovat, když nejsem dvou metrového vzrůstu.  Ale Filip , který má centimetr nad druhým metrem řeší podobné problémy, tak to zase výhoda taková není.  Tahle délka se dá oblézt klasickou Fehrmanovou cestou tuším z leva, ale tohle vypadala fakt dobře.  Z drobné police jen tak tak pro dva na postavení, vyráží Kuba do poslední délky zakončené krásným komínkem a krásnou policí.  Čekáme na Filipa s Vaškem až dolezou za námi. To už je 20:00 hodina pryč.  Nikomu se moc nechce lozit po tmě a tak se rozhodujeme pro bivak. Já to dole věděl.

Noc je tu do 30 minut. Spaní je těsné,ale překvapení je, že je tu tepleji než dole u ledovce.  Výhled je úžasný, krom kochání a bavení  se o čem jiném než o lezení, se ukládáme ke spánku.  Koukají nám nohy dolů což trochu budí pocit nočního nečekaného výletu dolů, ale obhozený blok za který jsme připoutaní by nás určitě chytil klidně všechny.

Ráno vstáváme a po rychlém zahřátí a kávě vyrážíme luxusní prasklinou ve skále do další délky.  Prasklina kam se narvete celí končí po deseti metrech.  Zde vede cesta Fehrmana  podél výrazné prasklé linie dál. Dáváme na rady Itala a traverzujeme v délce cca 20m stěnou šikmo do prava.  Zhruba přesně uprostřed stěny potkáváme štand a od něj už další dvě délky suprového stěnového lezení přímo nahoru cca 70m. Stojí to za to.  Pod nohama vidíte až na ledovcové pole pod sebou. Chyty tu jsou místy drobné, ale drží.  Předpoklad jsou delší odlezy a hledání co kde by šlo dát. Povětšinou Vás ale po cca 15 metrech a dobrého kontrolování skulin potěší schovaná skobička.  Další délkou ( poznáme jí podle převisu nad kterým je jeskyně viditelná už od spodu skály) se šikmo vzhůru a doleva dostáváme pod převis a ním ke štandu v jeskyni.  Vzhledem k tomu, že celou dobu do stěny praží slunce, ne to nejhezčí štand dne.

Z jeskyně nalézám do snad na všech fotkách známého vodorovného traverzu.  Ten je lehký, člověk si ho užije. Pod nohama je to nádherný výhled a stojí za to se uprostřed pokochat okolím.

Po zdolání traverzu  končí Fehrmanova cesta . Stojíme na vrcholové věži, obcházíme ji již výrazně vyšlapanou cestou s lany na zádech na druhou stranu skály.  Zde vede nahoru od jistícího prvního borháku dobře odjištěná a všude na internetu zmiňovaná normálka.  Cca 3 délky oproti informacím v průvodci, kde píší délek pět.  To by ale opravdu musel člověk obcházet snad skálu dokola.  Místo psané jako 5tkové, pokud o to budete mít zájem a zalezete si ( pozná každý kde ) přímo rovně.  Fixní jištění  bez nutnosti zakládat.  Štandy super.

Z vrcholného kamene koukáme na okolí. Popíjíme pivko na který se už těším od rána a užívám si v mysli celou cestu znovu.  Vesměs jsme na tom všichni stejně.  Právě stojíme na Campaline Bassu. Dolezli jsme naprosto nádhernou,  logickou a téměř rovnou linií navrchol.

Perfektní výhledy, nádherný charakter skály, minimum padajícího kamení, jednoduché vlastní pojišťování … to je Fehrmanova cesta.  Odhadem pokud půjdete stěnou jako My a dole přes tu jednu techničtější délku, odhaduji to na max  5c- 6a. Ve stěně je ale tolik možností jak se dostat nahoru, že bych musel hodnotit po metru.

Traverz

Sestup

Po slanění z vrcholové věže spět na pěší traverz se dáme dál směrem k SV okolo skály.  Narazíme na obrovský slaňák, kde i píší kolik pofrčíme dolů.  Většina ze sedmi délek dolů má okolo 50m.  Poslední do suťoviska k ledovci je nejdelší.  Tady opravdu bacha na kamení.  Lanem si ho házíte na sebe a na lano po tunách. Tak pozor na to.

Panaromatický snímek traverzu

Jestli ještě můžu doporučit, nenechte se zlákat jako mi na sestup suťoviskem kolem ledovce dolů. Je to pěkná sebevražda.  Nadával jsem asi tak x krát když jsem spustil další a další kamenou vlnu směrem dolů.  Dozvídám se dole, že se to obchází feratou po červeném značení.  A když to vypadá na dlouhý sestup, nebudete mít prodřené snad všechno a žaludek v krku po dvou hodinách sjíždění po ledu a kamení.

Nahoře

Celková časová dotace čistého lezení cca 8-10 hodin na dvojici.  Slanění je tak na 2hod. Odvážíme si parádní zážitek a 20 krásných délek rozmanitého lezení, kde si na své přijde každý.

Loučení s horou

Doporučené vybavení

Určitě lézt na půlkách. Občas nepříjemné ostré hrany a lezení šikmo do traverzu.

Sada vklíněnců  … nejčastější jsou malé a střední velikosti. Samozřejmě kdo má frendy,  založí tady snad všude a stačí mu jedna sada.

Sadu smyček. Kdo je zvyklý z písku na uzlíky a obhozy, se tu vyžije.  Hodiny jsme po cestě potkali přesně troje.

Presek jsme si vzali 15 kusů, ale nerozdal jsem v délce nikdy více než šest.

Dost vody  … jak to začne nahoře ve stěně pražit, je to jak na solárku.

Text: Tomáš Kubec
Foto: archiv autora