El Chorro, březen 2008 – Supí skřek o lezení v Zevlákově

Tenhle boží Zevlákov, jak ho jistí nazývají, netřeba příliš představovat. Zludračené hordy ze Středovýchodu jsou tu pečený, vařený. Desítky Poláků, Čechů díky sociálním linkám oblast zhusta navštěvují, přesto pár postřehů.

Lezení

Díry, lišty, stisky, krápníky, převisy po velkejch. Chorro je téměř spáro- a koutkoprosté, většina cest vynejtovaná, borháků po skrovnu, na konci komfortní řetěz. Více délky ano, nelezl sem – lehčí, bývají po vlastním. Špagát raději 70 metrů.

Průvodci jsou kapitola sama pro sebe. Místní na Chorro je divnej, špatná orientace, docela chyby. Mně vyhovoval průvodce na Andalusii, stejná cena, přehlednější a víc oblastí. Cena 20 € a 22 €.

Klasifikace cest je téměř všech průvodcích rozdílná. Je to tu s ní vůbec všelijaký, většina cest je dost nadhodnocená, něco extrémně. Kdo lezete kvůli číslům, objednávejte letenku :-)

Určitě nevynechejte sektory:

Amptrax – žlutej výlom nad kempem, 15 minut chůze, do 11 hodin stín – cesty od 6a do 7b+. Určitě zkuste dlouhou lajnu Frente Judaico Popular za 7a+, v novém průvodci do konce 7b/b+ :-)

Poema Roca – velká jeskyně nad kempem, asi uprostřed masivu na Chorrem. Je to sem 30 minut šourem, cesty od 6a do 8a, většina překvapivě do kopce. Rozhodně si nenechte ujít cestu Poema Roca, 7a po krápnících. Pustila i mě, a to je co říct. Nahoře se dá udělat fikanej no hand hřbet. Cesty jsou dost vojetý, ale díky velkým chytům se to dá zkousnout.

Poema Roca – 7a po krápníkách. Pro toho, kdo se sem z kempu doplazí, povinnost. Foto: Sup

Solarium – hned vedle Poema Roca. Pěkný plotny, dělají čest svému jménu.

Arabe – to už je celkem vejletek. Tak 60 minut do kopce po klikaté cestě nad kempem. Odměnou budiž plotničky superiorní kvality, nové cesty, neolezené…a taky místní Chorro Torre na blbnutí…mraky šestek a sedem, všechno celkem lezitelný.

Sup na vrcholu Torre Chorro alias Chorro Torre. Patrně jediná věž v oblasti je v sektoru Arabe. Foto: Supí archiv

Camino del Ray – betonovej adrenalin v rokli Chorra. Tahák pro turisty, Sup by na to asi strachy nevlezl. Foto: Sup

El Polverin – tunelama směrem na Aloru, bacha na vlak a policajty. Za druhým tunelem od zeleného (snad ho nepřemalujou) mostu u vstupu na Camino del Ray se dáte doleva. Nádherná kolmá stěna 35 metrů, bacha se šedesátkou lanem. Je tu jedno 6a+ docela svižný, zbytek těžší, ale super lezení, nevojetý vápno, semo tamo krápník.

El Polevrin, Sup v parádní parádní kolmici za 6c+/7a. Foto: Ivík

MakinoDromo – sektor pro naspeedovaný softmovery, pro ostatní už trochu drámo. Chce to lézt tak 7a, 7b by se člověk moc netrápil. Doporučuje bratr Laco Šaolin, co sem jezdí s portugalskejma mistrama :-) Převislý, krápníci, pro mě pouze krajinově vděčný. Oblíbenej Lourdes za 8a je údajně často hoblován. Přístup jako do Polverina, ale za tunelem vpravo, do kopce, směrem červeno-žluté masivy.

Andre Neres, mistr Portugalska v lezení, vyklepává v sektoru Makinidromo. Foto: Laco

Další sektory Suizo, Los Cotos, Albercones nabízejí lehčí lezení nebo dostupnost – oklouzanost je vyšší, nikoli však massonské kvality. Každý ze sektorů určitě stojí za den lezení.

Plotny Los Cotos nabízejí mírně oklouzané cesty kolem 6a. Foto: Sup

Jak se tam dostat

Ekonomická varianta pro Supy alias Lakomé Barky:

Včas objednat jízdenku na éro u EasyJetu nebo podobné organizace. U EasyJetu se dá zpáteční letenka Berlín – Malaga při objednání 5 měsíců dopředu pořídit za 100 €.

Spoj sociální linky pro přepravu hord za teplem parkuje na berlínském letišti Schoenefeld. Foto: Sup

Z letiště v Malaze příměstskou mašinou za 1,2 € na nádraží (Renfe) a odtud za 4 € (v automatu) asi 45 minut vlakem přímo do Chorra. Vlak do Chorra jezdí jednou denně v 19.15, lokálka z letiště každou půl hodinu. Z Chorra nazpět je jízdní řád už nařachanej. Vlaky jedou dva: v 9.01 a další v 15.10, jeden z nich v neděli a svátky nejede. Jízdní řád na Chorro – hlavní nádraží má celkem tři záznamy.

Policajty a ochranku na nádraží netřeba dráždit, od té doby, co jim to tam někde bouchlo, berou bezpečnost velice vážně.

Pronájem auta v Malaze na autobusáku – hned u Renfe (levné). Jinak bacha na ceny. Za 10 dnů si domorodec řekne od 160 € do 500 €.

Praktické informace

Potravu a plyn kupte v Malaze. V Chorru sice je možnost, ale ceny jsou téměř dvojnásobné než v supermarketu.

Voda není problém, přímo u místního Riffugia je zdroj, další jsou po okolí. Horoshop, když něco zapomenete, též funguje. Ceny v intencích nákupu místních potravin.

Kemp v Chorru: stan 4,5 €, člověk 7 €, luxusni ********hotel – dřevěná bouda se vším, kromě nahatých Maorek za 70 €. Všechno platí na den. Teplá voda po ránu, celkem čisto. V noci chodí hyeny a šakalové a kradou žrádlo – já přišel o vločky a těstoviny.

Spaní v lese je podle znalců bez problémů jen v zimních měsících. Od jara do podzimu údajně místní policejní jednotky čas od času z lesů někoho vyženou, ale kdo by tam jezdil, že jo.

Pro lihofily je možnost saturace krevního řečiště etanolem v místním Riffugiu. Dá se tam i spát za 8 €. Super Grand Restaurant, paní výčepní bych teda tuzéra asi nevodepřel….vypadá hrozně vostře. Mají tu široký výběr dvoulitrových piv ve flašce od ředidla za 2 € nebo 2,2 €. Chutnaj… no zhodnoťte sami, každopádně tračníci a střevní mikroflóra se vám za případnou konzumaci odvděčí. Bylinky a další libovosti k inhalaci k dostání tamtéž.

Víno bude asi v pohodě, nekupovat stolní, jinak svařujete. Pokud jste zvyklí pochlastávat osamoceně, tak vězte, že vás bude rušit prima papoušek žako.

V Čechách se notorům zjevují bílé myši, v Chorru vystupuje z lihového oparu tenhle papoušek žako. Foto: Sup

Tunely železniční vedoucí do některých sektorů jsou široké, ale oficiálně to není prý úplně ono. Speciálně o víkendu milice čeká na chudý horolezce a hrozí flastr €vej :-(

Další informace poskytnu via mail nebo v diskuzi pod článkem. Teda pokud si vzpomenu.

Místní orchidejka. Foto: Sup

Snad ještě ke klimatu – přelom března a února prý nejvíce prší, natura je zelená, jinak pro lezavce celkem žádný přínos. V oblastech, kde masiv tvoří amfiteátr nebo jeskyni, kam praží slunce, se přes poledne nedá v březnu lézt – vedro a mikrovlnka.

Text: Sup, sauli@email.cz