Königshain – žulová tělocvična nad vodou

…. volné pokračování rehabilitační procedury (další už nebude)

Původní plán jet na víkend 4 – 5.9. lézt do Jury vzal, díky nejisté předpovědi, brzy za své. Náhradní program měl několik variant. Bořeň, Panťák a Sušky, polské Sokolníky, ale i Kokořín. Nakonec jsme se rozhodli, a teď už to vím, nejlepším možným způsobem. Dojet 42 km. za Rumburk do Německa na zatopené žulové lomy nad obcí Königshain.

Enjou to silence

V některém z předešlých článků na webu HORCE jsem se označil za lezeckého nýmanda. Orbis se naprosto vážně čílil, proč to říkám. Ale já to v jistém slova smyslu myslím opravdu vážně. Sice lezu dlouho a mám i něco za sebou, ale stále poznávám místa, kam má lezečka nevkročila. A nejsou to nijaká dálná zákoutí. Třeba letošní jarní Ráthen. Tam jsem byl ve svých 40-ti letech prvně… Si myslím, že mám právo se trochu stydět. Takový litoměřický Sláva Krob, ten si mě za to s chutí rád dobírá. Vždycky řekne jméno oblasti nebo významné skály a kouká, jak zareaguji. Já většinou tápu, krčím rameny a nevím. A Slávu, toho to strašně těší a křičí „víš hovno, víš hovno“. A je to tak. Vždycky jsem lezl hlavně v Tisé, Ostrově, v Dubských a občas nějaká ta Francie či Itálie.

Kolosseum – 18 devítkových cest, 3 x desina a jednou XIa

Kamená pláž pod nejhezčím místem, sektorem Hauptwand (Kolosseum)

Ale taky nemám tu foto paměť na cesty, na místa, ale i na světové lezce. A vůbec netuším co, kdo, jak, a kdy a kudy a kam. Na to je odborník třeba Čermy. Ten zná snad vše a všechny a taky leckde byl. Když jsem jel do Fontáče, půjčil mi průvodce. Jel jsem do Turecka, půjčil mi průvodce. Špágr vymyslel Königshain a Čermy se druhý den v práci vytasil s krásným průvodcem…  Obrázky a jiné odkazy dali tušit, že to místo by mohlo být gut. V pátek ještě trochu sprchlo, tak jsem zavrhl, všechny ostatní varianty a dohodl se Špágrem na srazu na osmou hodinu v České Kamenici. Čermy jede také a Herka s Jitkou slíbili, že pojedou z Liberce přímo na místo. Večer po práci a kajáčku si balím věci a jdu spát. Budíka si již roky zásadně nenařizuji. Když se někam těším, budím se několikrát za noc a koukám, kdyže už pojedu. Dopadlo to tak, jako skoro vždycky. Vstávám v půl sedmé, vařím čaj Pu-Ehr a rozlévám špatně zazátkované pivo do šuplíků (to bude zase mazec), nemám čas to uklízet a vyrážím.

Čermy v Ock ne jäschen VIIIb

Dostupné (ne)potřebné informace o místě:

Königshainské vrchy leží západně od německého města Görlitz a zahrnují nízké táhlé zalesněné hřbety s relativně malou nadmořskou výškou. Nejvyšší kopec v lezecké oblasti je Hochstein. Dosahuje výšky pouhých 404 metrů nad mořem. Celá oblast je tvořena kvalitní žulou, proto zde v minulých desetiletích probíhala mohutná těžební činnost. Najdeme zde několik rozsáhlých lomů, které jsou převážně zatopeny. Těžba zde byla s konečnou platností ukončena v roce 1975 a dnes je část bývalých lomových provozů, včetně kolejové dráhy, přeměněna na jakýsi skanzen lomové těžby. Samozřejmě, že v okolí se nachází i několik přírodních útvarů, na které se leze, ale jsou spíše lehčího a kratšího charakteru. Něco jako na Vysočině Čtyři palice. Pro fajnšmekry tu však jsou parádní lomové stěny. Nejdelší výstupy dosahují až 30 metrů. Převažuje stěnové a plotnové lezení v kolmé skále po lištách. Cesty jsou převážně dobře zajištěny, takže to s klidným srdcem mohu označit za outdoor climb gym. Něco jako náš Panťáček. Ale několikrát.Volné lezení se začalo prosazovat až ve druhé polovině 80 let, nejprve na přírodních skalách a poté v lomových stěnách, kde také vznikly nejtěžší a nejkrásnější cesty. Zpočátku byly těžší cesty jištěny shora a jistící body osazovány zásadně ze slanění, avšak později začaly vznikat velmi obtížné cesty i klasicky, odspodu, např. „Spiel des guten Willens“ klas. Xa na Kolosseum či „Avalon“ klas. Xa na Paradies – Westwand. V současné době je zde asi 250 cest obtížnosti I až XIb! Na tvorbě mnoha cest se podílel i nám dobře známý Berndt Arnold ze Saského Švýcarska.

Špágr v Herzklopfen VIIIa

… v Königshainu chvilku hledáme Bánhóf a parkoviště nad ním. Je něco málo po deváté hodině. Píšeme SMSku Herkovi. Pro začátek budeme lézt v sektoru Paradise. Po 20 minutách chůze do mírného kopce jsme na místě. Jsem trochu zklamaný. Stěny nevypadají tak parádně jako na fotkách a dokonce se na chvilku i zatahuje, ale neprší. Říkáme si „proč jsme do té Jury nejeli?“ Špágr dává na rozlez dvě VIIc. Je tu pískovcová saská klasifikace. Jsem srab, tak lezu na druhym. S cestou nemám žádné problémy a zjišťuji, že mě to takto fakt nebaví. Asi na desátou doráží i Herka s Jitkou. Je čas otevřít vínečko a pustit se do cesty na prvním, ale obavy z případného odskoku nebo pádu tu stále jsou. Chuť, nebo touha, lézt normálně však vítězí a v mém případě vítězí i tělo nad duchem. Jdu do toho na tom správném konci lana a s  jedním odsedem dávám docela těžké a trochu do kopce VIIIc . Je tu další výzva. Nedřepnout si. Herka lezl Wer der Drei VIIIc, ale seděl v tom. Láká mě do toho, že to dám. Je to kratší kolmá hladká plotna přes dva Bh a jeden K. Cesta bouldrového charakteru s povinnými chyty a dost dlouhými přešahy do malých lišt. Baletím na nemocné noze v no handu, přenáším váhu, chytám lištu pravou rukou, stup do žiletkového odštěpu, přešahuji zase pravou rukou na jinou lištu. Musí mi stačit tři prsty na půl článku, hlavu zklidnit, zmobilizovat a skok do police. Držím! Je posekáno. Vylézt na polici a cvaknout kruh. Parádní OS!

Herka v FKK-Wand IXa

Kluci to zkouší také, ale třeba na Martina je ten poslední skok dlouhý. Prý morfo pro menší. Nedávno jsem nevěděl, co to slovo znamená. A taky jsem do teď nevěděl, že bych byl takový čahoun… Zatahuje se a pohodové místo u vody začínají okupovat přicházející německé rodinky s dětmi. Ideální Klettergarter. Rozvěšují závěsné postele, navěšují na sebe veškerý matroš co asi doma mají (každý vypadá hrozně udatně) a jdou lézt tří kruhové cesty. Je čas změnit místo a navštívit lokál. Na nedalekém vrchu Hochstein s rozhlednou je liduprázdná hospoda Hochsteinbaude. Začíná pršet, tak se se zlatavým mokem schováváme pod slunečníkem, v tomto případě pod deštníkem a konstatujeme, ještě že jsme do té Jury nejeli.

Fábera v linker Wasserweg, Herka v Rechter Wasserweg, obě za VIIIb

Po malé procházce po jiných lomech se ocitáme asi nad nejhezčím místem. V sektoru Kolosseum. Tady jsem z místa nadšený. Přesně jako na fotkách. Kolmé hladké plotny mizí rovnou ve vodě. Zatímco ostatní se přesouvají k lezení pod parádní stěnu Hauptwand, mě to nedá a vybírám místo ke skoku. Jsem nad stěnou Ja-Wand. Písek na náhorní straně je ošlapán, tak je jasné, že zde se skáče. Svlékám vše a oblékám staré lezačky. Balil jsem je pro tuto příležitost. Měl jsem i slušivé kraťásky, ale ty zůstali v autě. Nu což. Jistě to půjde i bez nich. Pro jistotu volím jen styl skoku „kufr“.  Nerad bych dopadl jako model Zach, ale z této výšky, asi 12 m. by to bylo spíše rovnou na penál. Žbluňk. Naštěstí hloubka zde je velká. Zbývá dolézt zpět na vršek, kde mám batoh. Volím cestu nejmenšího odporu, cestou za VI. Čermy mi zatím dělá nehezké hanbaté fotečky.  Ten den jsme ještě něco vylezli a před setměním jdeme k autům na parkoviště.

Sektor Paradies – Herka v Weg der Drei VIIIc

Parkoviště je velká asfaltová plocha nad obcí a v těsné blízkosti nádraží. Nic se tu neplatí a místo vypadá dobře. Takže s klidným srdcem, zde po celou dobu parkujeme.  Herka s Jitkou tvrdí, jaká že to je dnes pohoda. Že když tu byli minule, tak od naproti na ně řvala jakási nerudná bába, jistě neslušná slova. To my dnes máme klid.. Špágr nakoupil 13 voltové červené španělské vínko. Šest kousků za 150,- Kč! Když to srovnám s Červenou poezií, je to velký luxus.

večerní pohoda na parkovišti u baby Jagy

Večer příjemně plyne a najednou ze tmy hysterický ryk :

„Čechíše dů bí švajné. Policájt kontról.“  Stará bába neztratila nic ze své pověsti.

Herka : „Myslel jsem, že ta baba jaga už chcípla a ona se furt drží. Svině jedna.“

Špágr : „Neboj, ještě pár takových výjezdů a pak ji to už fakt klepne.“

Měla výdrž. A docela narušovala naše příjemné noční sezení u auta. S jistou pravidelností, asi tak každých třicet minut, vyběhla na balkónek a počastovala nás snůškou nacionalistických nadávek a vyhrožování policií. Nakonec se baba kukačka dočkala.

„ Guten tág. Pas kontról, bitte !“ vykřikl do tmy místní policajt.

Po chvilce hledání, alespoň občanky, se úředník dočkal. Odnáší si naše kartičky do auta. To se nelíbí Jitce. Chce se domáhat jakých si práv. Najednou jsou s policajtem v klinči a něco na sebe křičí. Každý svým rodným jazykem. Museli jsme je od sebe odtrhnout. Jitka, ten večer, byla z nás největší pankáč. Lustrace je důkladnější než asi obvykle, ale nakonec nám vše bez pokuty vrací. Spát prý zde můžeme, jen nestanovat.  Majitelé aut spali v miláčcích, Čermy na lavičce a já jsem oskvótovat nedalekou rujnu. Mám totiž shit spacák bez zipu a skrz který koukám na hvězdy. Proto volím soukromý na teplé půdě se slámou.

Kolosseum

Top sektor s asi 50 cestami. Je zde osmnáct IXa cest, který pouštěj. Silově technické lezení  po pozitivních chytech s delšími přešahy.  Vše dobře odjištěno. Odlezy tak do tří metrů. Prostě parádní venkovní tělocvična, za kterou se zatím neplatí. Občas se dá založit frend nebo vklíněnec. Měl jsem je sebou, ale hned jsem je hodil na dno báglu. Myslím, že jsou zde zbytečné. Alespoň v převážné většině cest. A když vás už lezení nebaví, můžete skočit do té čisté a trochu studené vody a zaplavat si. Dá se zde, jak jsem již nastínil, skákat do vody z výšek, lézt DWS, natáhnout lajny na chození, a nebo se regulérně potápět s tou jejich složitou technikou. Místo mají jistě rádi i chytači bronzu a nudisti, takže v teplých dnech je nač koukat – po teplých dederónech.

Lezení zde mě opravdu nadchlo. Podařilo se přelézt několik devítek. FKK Wand, Solarium, High live, Schmerzgrenze. Nejkrásnější cesta byla Feeling IXa. Hodnotný nástup a dvě těžká místa na 25 metrech lezení. Pustila mě na On Sight!  Říkal jsem si, jak je to možný?  Za celý rok jsem byl třikrát ve skalách a jen marodil.  Že by ta očištěná mysl? Odpočaté tělo?

Když jsem měl na jaře ty blbé problémy se srdcem a pak s nohami, Pepik Novotný mi psal:

„Však vy jim Henlajne ještě ukážete.“

Tak teď vám mohu říct jen:

„Ano, jsem zpět!!!“

A to i přesto, že noha bolí a stále kulhám.

auf Wiedersehen

A mám z toho velkou radost. Možná to zní trochu vychloubačně a bez pokory, ale snad mi to prominete, prosím. Protože tohle mi opravdu scházelo. Krásný víkend díky Špágrovy, Čermymu, Herkovi a Jitce a tomu báječnému místu, kde jsem mohl řádit, jako kdyby mi nic nebylo.  Díky!

Žil jsem trochu v kómatu, ale teď už si naprosto jistě vzpomínám. Před časem byl u mne. A já podepsal!!! A bez mučení. A vlastní krví. Mefisto se směje….  S placením však nechci ještě spěchat. Chci si ještě užít. Lezení je pro mne víc než jsem si myslel …

Bafana hafana!

P.S. V neděli jsem lezl v Labáku na Smolaře Nekonečný příběh IXa. a srovnávat klasu nejde. Kdo chce lézt na čísla, bude na žule v Německu spokojenější.

Text: Zdeněk „Fábera“ Němec, www.horce.cz
Foto: archiv autora

Články o Königshainu na EC:

• Königshain – radost z pohybu na německé žule