Krátká esej nejen o lezení v severním Walesu

10 Dub

ajkaPo všech peripetiích, kdy jsme nevěděli, zda vůbec odletíme, jsme nakonec přistáli v Birminghamu. To jsme ovšem ještě netušili, co nás v následujících hodinách čeká. Vidina prodlouženého víkendu na velšských skalách, bouldrování a setkání s mými anglickými kamarády se začala rozplývat od prvních minut. Dvouhodinové zpoždění Andrey a Sam, ztracený lístek od letištního parkoviště, zapomenuté doklady na kapotě auta a vyvrcholení v podobě prasknutého zadního tlumiče na dálnici v plné rychlosti…

Když jsme po dvou odtazích a několika hodinách čekání, usínali hodinu po půlnoci na parkovišti před servisem ve městečku Llandudno ve spacácích a bez karimatek, doufali jsme, že smůlu na tento zájezd jsme si již vybrali.

dsc_3030
Cestou nad Evropou.

Ranní pohled na svět, byť značně rozespalý, byl přeci jen pozitivnější. Svítilo sluníčko, půjčení auta nebylo tak drahé (oprava tlumiče nakonec také ne) a do kempu za kamarády to bylo jen 40 minut jízdy. Zde nás však čekaly opuštěné stany a vzkaz, že jsou již ve skalách. Neváhali jsme a po přebalení věcí jsme vyrazili také.

dsc_3032
Vivian Quarry a výběr „směrů“.

Hledat je po celém národním parku Snowdonia se nám opravdu nechtělo, a tak jsme vybrali lezení v břidlicových lomech v okolí typického severovelšského městečka Llanberis. Prvním z nich byl lom Vivian Quarry, kde jsou převážně tradiční cesty (ostatně jako v 95% všech oblastí v celém UK), ale i něco málo cest odjištěných a uprostřed krásné jezírko, které slouží pro výcvik potápěčů.

dsc_3034
Vivian Quarry.

V těchto lomech najdete většinou plotnové lezení s malými spárkami, kam lze založit jen ty nejmenší frendy nebo vklíněnce či kolmé kouty s relativně příznivým počtem míst k zajištění. Na rozlez pár lehčích cest po vlastním (max. HVS 5b, což je cca 6 UIAA) a pak jsme se jali s Ajkou dobývat nýty v krásných, avšak hladkých stěnách.

dsc_3041
Sam leze The Edge Problem 6C.

Jelikož jsme měli průvodce, kde byly vybrány pouze TOP cesty z těchto oblastí (a tyto odjištěné cesty byly udělány po vydání tohoto průvodce), neměli jsme ani tušení, do čeho se vlastně hrneme. Ale nijak nám to nevadilo. Důležitější než číslo, byl dojem z celé linie a to, jak jsme byli schopni ze země vymyslet jednotlivé kroky.

dsc_3061
Sam v The Edge Problem 6C.

Po několika hodinách jsme tento krásný lom opustili a cestou zpět do kempu jsme se ještě zastavili v místě zvaném Llanberis Pass – Cromlech boulders, kde je nespočet kamenů s bouldry všech obtížností (ty nejtěžší zde udělal a přelezl Jerry Moffat). Na vyhlídnutém kameni jsme se dokonale vyžili a náležitě zničili.

dsc_3056
Ajka leze 7A+.

Sam s Andreou se statečně praly s The Edge Problem 6C, Ajka suše přelezla tento bouldr s variantou ze sitstartu (za 7A) a já jsem se po lupnutí v prstu v jedné malé jednoprstovce v bouldříku za 7A+ raději chopil foťáku a z vrchu dokumentoval „babské“ snažení. Následně přišel na řadu traverz Rampless 7B, který však byl se svými 18-ti kroky a po tak náročném dni nad naše možnosti.

dsc_3058_1
Ajka v 7A+.

Naprosto vyčerpaní a s jediným přáním – dát si něco k jídlu – jsme vyrazili směrem kemp. Pak šlo vše ráz na ráz. Večeře, pivko s kamarády, vínko, povídání o tom, kdo, „co“ a „kde“ dnes přelezl a vymýšlení oblastí a cest na druhý den. Klasika, takových večerů již bylo a doufám ještě bude…ať jsou kdekoliv ve skalách!

dsc_3059
Ajka a 7A+.

Ráno opět obloha vymetená a cíl také jasný – Tremadog. Klasika severního Walesu. Skály u silnice, z jejichž vrcholu je vidět moře. Ještě malé školení holek o tom, jak se zakládají jaká hejblátka, jak udělat štand a koho do čeho cvaknout, jak se dojistit a hurá na to.

dsc_3060
Llanberis Pass.

Ajka se Sam se pouštějí do třídélkové cesty a já kontroluji na druhém konci lana Andreou založené jištění a také její první „ostrý“ štand (jeho vytvoření trvalo sice 45minut, ale za to byl „tutovej“). Odpoledne tráví Sam s Andreou v lehčích cestách a zdokonalují se v tradičním lezení, zatímco já s Ajkou vybíráme v jednom z masivů další směr. Orientování se podle anglických průvodců jsem vzdal již dávno (popis cesty je na několik řádek, cesta vede zprava-doleva, zleva-doprava a občas i vzhůru) a tak volíme přímý směr.

dsc_3066
…mám všechno?

První délka relativně lehká koutová spára na jejímž konci jsou 2 staré skoby, kde Ajka s pomocí jednoho frenda a několika smyček zkušeně buduje štand. Dolézám k ní a oba pokukujeme po druhé délce, což je převislý kout zakončený spárou v dvoumetrovém stropě. Neváhám a pouštím se do lezení. Míst k založení jištění je tak akorát a ve stropě je starý frend, který podržel jistě nejeden pád. Mě se tato zkušenost naštěstí vyhýbá a už omotávám smyčkou strom, coby štand.

Ajka bezproblémově vyvzlíná a následuje diskuze na téma sestup. Slanit tuto délku by šlo, ale z těch starých skob to pak nehodláme riskovat. Čeká nás tedy celkem dlouhá procházka v lezečkách zpět k nástupu a našim věcem (V Anglii je samozřejmostí téměř vše obcházet, pakliže se vám nepodaří najít vhodný strom ke slanění. Nenarazíte tudíž ani na slaňáky, nýty či erární smyce). Večer se u pivka od Noleyho dovídáme, že jsme lezli dvojhvězdičkové E2 6a, což nám udělalo radost.

dsc_3069
Bus Stop Quarry.

Dlouhodobá předpověď na pondělí se již od rána začala bohužel naplňovat. Silný vítr, honily se mraky, které každou chvíli hrozily deštěm. Kamarádi již bohužel z větší části museli odjet, a tak jsme vybrali další z břidlicových lomů, tentokrát Bus Stop Quarry. Jelikož je zde opět mix starých tradičních a nových odjištěných cest, těšili jsme se na příjemné lezení po vlastním i těžší lezení a pády do nýtů.

Na začátek jsme vybrali pro Sam i Andreu lehčí tradiční jednodélky. Za notného povzbuzování a radění se holky škrábaly vzhůru, když bohužel začalo pršet. Sam ještě předtím stihla pokřtít svého vklíněnce metrovým pádem a nechala se spustit dolu, kdežto Andrea statečně vyválčila vrcholové police. Zde procvakla rychle dva nové nýty (z vedlejší odjištěné cesty), a tak mohla následně vybrat materiál z obou cest.

dsc_3080
Čekání na teplo.

Rychlý přesun do auta a už jsme listovali průvodem a hledali číslo na nedalekou indoor stěnu, abychom si ověřili, že mají otevřeno i dopoledne. Štěstí nám přálo a navigace našla i ty nejmenší cestičky a již jsme se rozkoukávali na celkem pěkné, relativně vysoké stěně, u které byly ještě dvě velké místnosti na bouldering. Zde jsme přečkali deštivé přeháňky a celkem strávili 5 hodin příjemného lezení a boulderingu. Na cestě do kempu nám již svítilo sluníčko a dávalo tušit změnu počasí, tentokráte k lepšímu.

dsc_3072
Lower a Upper PenTrwyn.

Brzo ráno jsme se vydali do města Llandudno, kde jsme vrátili auto půjčené a vyzvedli si opravené auto Andrey. Plán byl jasný – do nedaleké oblasti Lower a Upper PenTrwyn to je coby-kamenem-dohodil a tak po 20ti minutách již mlsně okukujeme mořské útesy a nádhernou jeskyni Parisella’s Cave, kde jsou ty nejtěžší bouldrové problémy severního Walesu.

dsc_3075
Po odlivu I.

Máme štěstí, neb je právě odliv a tak nástupy u moře budou za pár okamžiků suché. Na rozlez pár lehčích cest a už vybíráme s Ajkou (která pořád sbírá oblázky a mušleJ) krásnou linku velkými převisy. Tuto cestu musíme alespoň zkusit, už pro ten název – I’ve Been Bad Bad Boy 7c. Cesta v sobě má vše. Ostré lišty, obliny, bouldrové kroky i dlouhé šáhy. Bohužel kolem 14h mizí sluníčko za horní masiv skal a začíná mírně foukat. S přemrzlými prsty se přelez nakonec nekoná, ale bojovali jsme „prý“ statečně (říkají Andrea a Sam zachumlané ve svých i našich péřovkách).

dsc_3077
Po odlivu II.

Pozdní odpoledne a část noci je ve znamení nabližování se k civilizaci (lépe řečeno k Birminghamskému letišti) a kolem 23h stavíme naposledy stany za postranní čárou vesnického fotbalového hřiště. Ráno pak jen defnitivně zabalit věci a nechat se vysadit na parkovišti u letiště, kde celé toto dobrodružství před několika dny začalo. Ještě rozloučení s holkama a my už  s Ajkou začínáme vymýšlet, jak obelstít místní přesné váhy na batohy…


Zvětšit mapu

Kdo: Ajka Zemanová, Vojtěch Vrzba
Kde:
Severní Wales, Anglie
Kdy: 20.-25. březen 2009
Za kolik: zpáteční letenka s Ryanair (Praha-Birmingham-Praha) vč. poplatků cca 1.800Kč + cca 50 liber/osoba (podíl na benzín, kemp, jídlo)

Text a foto: Vojtěch Vrzba

9 odpovědí na “Krátká esej nejen o lezení v severním Walesu

  1. Pěkný Vojto!

    Jinak když si to ohlídáte, tak letenka do Birminghamu se dá v akci u Ryanairu pořídit už i za 1 euro za zpáteční letenku.

  2. Paráda! co víc dodat.
    to Miki:za 1E? to by vyšlo levnějš než cesta třeba na Roviště :)

  3. 2Čermy: neuvěřitelné, ale je to tak. Za 14 dní budem právě s Papoušem testovat tuto linku.

  4. tak esi chcete bližší info, stačí napsat :)
    jinak děkuji za kladné komenty!

Komentáře nejsou povoleny.