Mello(BIG)blocco – úvod do světa alpinismu

Letní cesta do Val di Mello byla fajn už jen proto, že jsme ji rozdělili na dvě etapy. Vyjeli jsme z Karlových Varů navečer a okolo 11 v noci jsme byli na místě nedaleko za GaPa zvaném „loděnice“ (sídlí tam místní vodácký oddíl), kde jsme v klidu přespali.

Ráno jsme  pokračovali přes Rakousy a Švýcary přes Maloja Pass do Itošky. U Lago di Como jsme uhnuli na Morbegno, ze kterého jsme vystoupali až na konečnou do San Martina.

Dominanta Val di Mello, monolit Asteroid (v pozadí).

Celou cestu, co jsme stoupali nahoru do kopce, jsem byl nedočkavý, kdy už se to ukážou ty fantastické stěny, o kterých Tomík tak básnil. Dlouho nic, až nakonec před vjezdem do San Martina jsme „to“ uviděli. Žulové monolity, kam jen oko dohlédlo. Čelist mi spadla kamsi do klína, takže jsem jen stěží mohl řídit.

Hanka v nejhezčí pasáži cesty Il risveglio di Kundalini 6a+.

Ten den se toho už moc nestalo, snad jen to, že jsme se šli seznámit s „matrošem“ na jeden takový menší kámen – Sasso Remenno (cesty mají 40 m). Tam jsem pochopil, že i když je tření opravdu splendidní, lezení bude pořádná dřina. A protože jsme měli v plánu lezení všude okolo, což nebylo vždy zrovna za rohem, tak jsme se ubytovali v kempu, kde můžeme bezpečně nechat stát auto (6 eur/den).

A ještě jednou Kundalini.

Dobrá, konec keců, jde se lízt. První „rozlezová“ cesta – Il risveglio di Kundalini 6a+, 240 m. Topo ZDE. Krásný úvod do lezení v Mellu a okolí. Kouty, spáry a hlavně sokoly. Bylo trochu vedro, tak se nám trochu točily lezečky na nohou a ještě ke všemu jsme nastoupili pozdě odpoledne.

Níňa a Tomík v 5. délce Il risveglio di Kundalini 6a+.

Takže já s Hankou jsme po vybojování 6. dýlky sjeli na zem, ale Tom s Níňou to dolezli. Jištění všechno své až na štandy, kde jsou starý skoby spojený starýma smycema – nebojte, vždy se najde i nějaké to místečko na dojištění.

A ještě jednou 5. délka.

A tudy cesta Il risveglio di Kundalini 6a+ vede.

Další cíl Cima del Cavalcorto (2.763 m n.m.) ve Valle del Ferro (přístup 4 – 5 h), cesta Via Comici 6a, 420 m. Neskutečné, jak snadné je zabloudit. První tři délky jsem smahnul místo koutkem plotnou se sokolíčky. Lezení krásné – někdo by ale mohl říct morálové, tření úžasné, jištění vlastní až na štandy, kde naleznete opět skoby a smyce. Větší zásobu vlastních smyc vhodných k obětování a nůž vřele doporučuju.

Via Comici 6a na Cima del Cavalcorto.

Linie klasická vedoucí jasným koutkem (pro mě plotnami), který se v horní části trochu rozšíří do většího kouta. Jistit se dalo skvěle, až na pár dýlek, třeba jedna za 5+ je rajbáskem při hraně – nejištěno 20 m.

Pohled do Švýcar, vlevo Piz Cengalo.

Problém je ale trochu se slaněním. Museli jsme slanit z Anticimy Nord (vrchol hned vedle), protože to naše slanění nebylo nějak k nalezení. Byl to pro nás s Hankou první alpinistický zážitek. Nástup v 6 h ráno a návrat v půlnoci s bonusem hledání stanů.

Eco-farming, to bude špek, haha.

Níňa a Tom nacvičují jumarování před nástupem do bigwallu.

Příští výlet jsme směřovali do proslulého Val Qualido (přístup 3 – 4 h). Qualido je obrovská stěna s cestami až 800 m, což nebylo nic pro Hanku a mě, ale Tom a Níňa tam měli nedokončený byznys – cestu Artemisia 7b, 750 m.

Tom a Níňa ve druhé délce cesty Artemisia 7b na Qualido.

Luxusní bivak pod Qualidem 1.

Luxusní bivak pod Qualidem 2.

Výhled z apartmánů pod Qualidem.

My jsme zamířili na plotny kousek výše v údolí na vrchol Escudo del Qualido. Escudo není moc vysoké, cesty měří od 160 – 220 m, ale dá se tu vyblbnout do sytosti. Převažuje plotnové lezení, občas kouteček anebo sokolíček.

Honza Adamec v plotnách na Escudo del Qualido.

Jasné je, že v plotnách se nedá moc jistit, ale i zde se najdou místečka pro vklíňáčky, lépe řečeno mikrovklíňáčky. Jde jen o to si na tento způsob lezení zvyknout a hlavně věřit tomu neskutečně perfektnímu tření.

…hlavně věřit neskutečně perfektnímu tření…

Vylezli jsme dvě cesty El escalator fotonico 5b, 150 m a Rampegheur 6a, 220 m. Topo ZDE.  Obě byly krásné. Technické lezení v plotně je opravdu lahůdka. Několikrát jsem se přistihnul, že jsem téměř v kolmém, nedržím se, ale stoupám a nepadám – nepochopitelné.

Escudo del Qualido.

V půlnoci, to my s Hankou už jsme dávno byli v pelechu, doslaňovali na zem i Tom a Níňa – byli vyčerpaní ale šťastní, že cestu Artemisia 7b zvládli (Tomíkův čtvrtý pokus – konečně až na vrchol).

Rovnoprávnost? H…o!

Poslední lezecký den jsme se domluvili s holkama, že půjdou na Sasso Remenno (ten 40 m kámen, na který vede asi 70 cest) a Tomík a já vyrazíme pokořit dominantu Val di Mella – Precipizio degli Asteroidi cestou Oceano Irrazionale 6b, 550 m.  Topo ZDE.  Jak jsme se domluvili, tak jsme taky udělali.

Honza Adamec v Oceano Irrazionale 6b.

A protože po vylezení a slanění na zem začalo pršet a pršet nepřestalo příští 4 dny, byl náš kurz pod názvem Úvod do světa alpinismu u konce. Děkuji za pozornost.

Tom (vlevo) a Honza Adamec po vylezení Oceano Irrazionale 6b.

Závěrem bych rád dodal, že Mello je super ***** oblast a vřele doporučuji navštívit všem lezcům, bouldristům, alpinistům, trekařům, prostě všem, co se motaj po horách. Když nic jiného tak, parmazán tam maj k……y levnej a zatraceně dobrej.

Níňa a Hanka při koupačce o restdeji.

Kudy tam.

Text: Honza Adamec
Foto: Honza Adamec, Hanka, Tom a Níňa