Oderwitzer Spitzberg – lehké lezení za čárou

Oderwitzer Spitzberg jsem měl v merku už od vydání kvalitního horoinfa. Ovšem až letos se ho podařilo zaimplementovat do logistického plánu: pitka s bivakem u Čibiho v New Bohru ►lezba na Oderwitzer Spitzberg ► litinová rozhledna v Löbau ► bruslung na Nise a Lužických jezerech. Plán jsme splnili na 140% s několika významými bonusy.

Oderwitzer Spitzberg – sektor Kinderklettergarten.

Samý lehký.

Buničina nastupuje do skal – křesílko, žabky, vopalovák a cajky.

Skály leží, co by kamenem dohodil, za českou hranicí u Šluknovského výběžku. Třeba z Varnsdorfu je to sem necelých 13 km. Materiál Špičáku je nám, Středohorcům, dobře znám. Je z něj jinej Špičák, Tašov, Budov, Bořeň a další klettergarteny ve Středohoří. Jde o zněleček par excellence. Naklopenost výtečná, kvantum lehkých cest pro Suda i Buničinu, parkoviště 50 metrů, nálevna 50 metrů. Fakt slast pro softmůvry, jak píše bratr-Švéd Syllozpytec.

Nějaká dvojka v Kinderklettergartenu.

Na vršku Oderwitzer Spitzbergu Buničina okupuje tzv. nagelovský sloup – triangulační bod z roku 1864, kterému se tak říká podle předního saského zeměměřiče 19. století Augusta Nagela. Jeden takový jsme už potkali loni na Grosser Zschirnsteinu.

Buničina levituje ve čtyřce, Sud jistí z lavičky.

Na Spitzbergu jsou dvě parkoviště. Jedno dole u lesa, odkud se chodí do vyšších a těžších stěn Südpfeiler, Ostpfeiler, Mittelwand a Nordpfeiler. Na druhé se dostanete, když pokračujete po prudké asfaltce až k hospodě na vrcholu kopce. Tam je sektor Kinderklettergarten, do kterého jsme zamířili i my.

Fräulein Libune Schwarz, Bundesrepublik Deutschland.

Padesátimetrová stěna Ostpfeileru.

Maník leze trojhvězdovou Niederschdurfer Kante 5+, dole pod ním přístřešek pro případ deště.

Kinderklettergarten zabírá jeden z vrcholových kuželů Spitzbergu. Cesty vedou podle mocných znělcových sloupců, které tvoří kouty a žebra. Když se to vezme zprava doleva, nenarazí člověk na těžší cestu než 4 UIAA (nepočítám ty dvě šestkový blbosti přímo nad rybníčkem) a nemůže si vybrat špatně. Až 14metrové cesty jsou pro začátečníky perfektní. Je tu dost prostoru na procvičení techniky – rozpor, tření apod.

Pohled do Mittelwandu.

Ha, Libune ist da! Plotna pod štandem v Ostpfeiler 4.

Pohled do 2. délky, těžký to nebude.

Po třech kusech v Dětském lezeckém parku jsme proslanili Ostpfeiler a chtěli si vylézt něco delšího. Podle průvody tu cesty mají i přes 50 metrů. Zatímco cesty v horním sektoru byly picobello sauber, spodní sektory jsou notně mechózní.

Libune přilezla ke křížku a štanduje. Je trochu nervös.

Štand je ófšem kvalytný, kein důfod být unglücklig jak šafářův Hoferei.

Dober, kurva!

Katarze na vrcholu. „Křivinko, uvědomuješ si, že to dělám jen z lásky k Tobě?“

Katarze u piva.

V Ostpfeileru jsme chtěli pokosit dvouhvězdovou Ostwand 3, ale cesta byla porostlá mechem k zblití a runoutovitost značná. Nakonec to pořešila vedlejší a o poznání čistší dvouhvězda Ostpfeiler 4. Nad křížem v půlce stěny jsem radši zaštandoval, abych Buňku viděl a slyšel. Oblíbená outdoorová postavička si v cestě prožila katarzi.

Na vršek Spitzbergu vede i ferrata (lano vlevo).

Odbočku na Spitzberg jsme napoprvé netrefili, zato jsme narazili na bobovou dráhu a dali si jeden downhíllek.

Pak už jen pivo v boudě na vršku, obhlídka větrného mlýna v Kottmarsdorfu (bonus), litinová rozhledna v Löbau a strastiplné hledání fleku na spaní u přehrady Quitsdorf (jako bonus zde byla kratší bruslotrasa). Na Špičus se ale vrátíme, líbilo se.

Info

Zobrazit místo Oderwitzer Spitzberg na větší mapě

Průvodec na Felsenwelt
Reporty na HI, HO Stand-art I a HO Stand-art II
Popis oblasti na HI
Text: Papouš – papous.webnode.cz
Foto: Buňka + Papouš