Už samotný název oblasti Steinicht – foneticky znějící jako „štajn – nicht“ – je zajímavá hříčka, neboť v překladu se dá vyložit jako „žádný kámen“, což je však v příkrém rozporu s tím, co vlastně samotný název popisuje. Jedná se totiž o poslední z trojlístku významných skalních oblastí Ašska, o které se chci zmínit.
Květuška leze hvězdičkovou cestu Wandmitte 4 na masiv Birkenwand.
Steinicht leží 7 km severně od města Plauen, ve spolkové zemi Sasko, okres Vogtland, v údolí říčky Weisse Elster. Dostat se tam dá jak autem, tak i vlakem. Kdo pojede autem, tak libovolně do Plauen (nejlépe po B92), dále přes celé Plauen směrem na město Gera. Na konci města minete po levé ruce velkou nákupní zónu a kousek za ní je kruháč.
Jaro v údolí Weisse Elsteru.
Na kruháči odbočíte doprava po silnici č. B92 směrem na Cossengrün. Asi po pěti kilometrech je odbočka doprava přímo do vesničky Cossengrün, kterou projedete pořád rovně z kopce cca 1 km do Rentzschmühle. Zde je po levé straně těsně před železničním přejezdem malé parkoviště.
Jaro v údolí Weisse Elsteru II.
Dále je třeba jít už po svých podél železnice a několikero železničních mostů jako v El Chorru přímo do skal. K prvním skalám to od parkoviště není více než 500 metrů. Ti, kdož by chtěli využít služby Vogtlandbahn, tak jednoduše zakoupí lístek do stanice Rentzschmühle a vystoupí kousek od výše zmíněného parkoviště.
Jističům v sektoru Plattenwand projíždí vlaky Vogtlandbahn přímo za prdelí.
Romantické údolí lemované skalami z diabasu se táhne od Rentzschmühle podél řeky v úseku asi dvou kilometrů. Bohužel krajinný ráz poněkud narušuje funkční kamenolom nacházející se hned za parkovištěm a poměrně frekventovaná železnice s několika mosty klenoucími se přes řeku. Nicméně i s tímto přívažkem industriálního světa je celé údolí vyhlášené jako chráněné území s přísnými pravidly aplikovanými s německou důsledností, jež někdy hraničí až s fanatismem.
Pohled přes řeku Weisse Elster na sektor Plattenwand.
Co se lezení týče, tak levý a pravý břeh jsou kvalitativně i kvantitativně značně rozdílné v tom, co nám lezcům nabízí. Zatímco pravý břeh (po směru toku) je spíše předurčen lezoucím botanikům, samotářům a kvakerům, pak levý břeh je doménou sporťáků. Cesty jsou většinou zajištěné nýty a to velmi zhusta. Nicméně je zde jeden sektor – Plattenwand – ponechaný zřejmě pro výstrahu v klasickém stylu.
Masiv Nelkenstein je věčně ověšený lezci.
Z toho nejlepšího, co je zde k přelezení, musím zmínit především třicetimetrový masiv Nelkenstein, který má bohatou horolezeckou historii. Je to zdejší nejrozsáhlejší a nejoblíbenější sektor. Nachází se hned za kamenolomem. Jeho přilehlá jižní stěna spadající již do areálu lomu se nazývá Sonnenwand. V této stěně vede spousta krásných plotnových cest délky 12 až 25 metrů, vesměs šestkové obtížnosti. Kde jinde než zde kontrastují vůči sobě zdejší zákaz používání magnézia a narubané hromady štěrku, které máte přímo za zády! Na samotný Nelkenstein vedou dlouhé stěnové cesty, u nichž průvodce inzeruje možnost lezení za slunných zimních dní v tričku. No nevím – nezkoušel jsem.
Bláža leze hvězdičkovou cestu Schattenmann 6- v sektoru Sonnenwand.
Na protilehlém okraji Nelkensteinu přiléhá již zmíněný sektor Plattenwand. Plotnová stěna začíná přímo z železničního náspu, takže je třeba dávat pozor na vlaky. V cestách dlouhých 25 metrů jsou osazeny pískovcové kruhy v duchu pískařské tradice. Dva a někdy i tři! To však nemění nic na tom, že jsou to cesty krásné a stojí za přelezení.
Čtyřicetimetrový masiv Dornbusch.
Dalším významným masívem je Dornbusch, který se nachází asi 10 minut chůze od Plattenwand (po proudu). Roste takřka přímo z vody do výšky 40 metrů. Několik jeho přilehlých masívků je též permanentně v obležení lezců. Jedním z nich je Schattenwand s velmi zajímavě strukturovanou skálou, kdy je povrch poset oblinami a dolíky, jakoby z něj někdo vyloupal valouny o velikosti bochníku. Lezení po těchto oblinách je pochopitelně značně namáhavé.
Pohled přes řeku na masivy Uhumasiv, Uhustein a Dornbusch.
Mám-li zmínit něco i o pravém břehu, pak nemohu vynechat plotnovou stěnu Birkenwand. V dvacetimetrové plotně vedou krásné čtyřkové linie plné borháků a lištiček, takže zejména pro občaslezoucí kochače je to doslova pohlazení po duši.
Masiv Tunelwand je oblíbený začínajícími lezci.
O kousek dál (po proudu) se nachází nevysoká Tunelwand, která nabízí také několik lehčích a solidně zajištěných cest a navíc i trochu rovného prostranství pod skálou, což uvítají zejména majitelé psů, dětí a koček.
I takové úlety lze na Steinichtu najít – cesta Rittertreppe 3 na Grottenwand.
Celkově shrnuto – podle průvodce je tu 36 masivů s 420 výstupy v obtížnostním rozpětí od 1 do 9- UIAA, přičemž nejčastěji se vyskytují čtyřky, šestky a sedmičky. To vše je koncentrováno na relativně malém prostoru, takže svou cestu si tu snadno najde opravdu každý, od kojící matky až po výkonnostní chrty.
Průvodce:
Andreas Schuster – Kletterfuehrer Vogtland: Steinicht, Elstertal, Göltzschtal, Geigenbachtal, Auersberg, 2004, PANICO ALPINVERLAG, ISBN: 3-936740-14-3, 16,80 €
Bližší info naleznete na stránkách Climb.spider-net.de
Mapa Ašského výběžku a okolí.
Detail polohy skal u města Plauen.
Detail polohy skal u Cossengrün.
Turistická mapa na parkovišti před Cossengrünem.
Dispozice skal v oblasti Steinicht.
Související články:
Příští týden si zde na EuroClimbingu budete moci přečít další díl ze seriálu „Za lezením až do Aše„, kde nám Svinčo popíše oblast Rudolfstein.
Článek byl zveřejněn i na stránkách papous.webnode.cz. S laskavým svolením Svinči a Papouše jej přetiskujeme.
Text: Milan Svinčo Svinařík
Foto: Květa a Milan Svinaříkovi