Posílám zprávičku z výletu do Buoux. Pravda je, že Buoux je jedna z nejkrásnějších oblastí vůbec. Trochu jsem se nechal unést, ale snad to překousnete.
Úvodem bych rád představil posádku po lanových družstvech:
1. Jindřich Beneš (málem lezec v důchodu, který se často nazýval „starými pendlovkami“), Martin Tomášek (vycházející hvězda)
2. Bláža a Štěpán (zástupci karlovarského oddílu)
3. Martin „Manžílek“ Švec a já
Příjezd v noci, a tak jsme ještě nenašli ten správný palouček. Noc pod hvězdami byla ale fajn i tady.
Den 1
První den jsme se trochu sekli a vystoupali do horního patra prvních sektorů Beda. Nebylo to tu „to pravé ořechové“, ačkoli i zde se našlo pár lehkých příjemných cest. Pár jsme jich vylezli a řekli si, že jsme nejeli 1400 km jen pro krásná poklopená 6áčka.
Sjeli jsem do spodních sektorů Beda a Pepsicomane. Hned nám učarovaly roztodivné kouty, plotny a spáry, které místní vápenec vytváří. Ještě jsme polezli: my se vystřídali v La Beda 6a+ – fingerrisska ala písek – a Jindřich s Marťasem vysmahli Pepsicomane 6a+, takže první den součet cest 8. Pak nás busík odvezl na palouček.
Den 2
Ráno trochu kosa, ale rozvážné vstávání a prodloužená snídaně nám pomohly se dostatečně probrat a shodnout se na tom, že dnes půjdeme na Styx. Rozdělili jsme si cesty na rozlez a šlo se na to.
Na nás vyšla 40m kráska La Condor 6a+ ve vedlejším sektoru Reve. Poté se to střídalo, každý šel za hlasem svého lezeckého srdce. Martin Tomášek posekal krásný linie vedoucí při hraně „kobry“ a Dresden a Courage Fuyons, obě za 7a.
Kobra. Foto: Martin Tomášek
Martin Tomášek v Courage Fuyons 7a. Foto: Honza Adamec
Martin Tomášek opět v Kuráži. Foto: Honza Adamec
My jsme si vychutnali tři 6béčka na Styxu. Únava se začala vkrádat do našich prstů, ale ještě jedno 6a na dolez. U vínka padlo rozhodnutí, že příští den bude „restdej“ – ale né úplnej.
Paralelní lezení (Štépán (vlevo) a Martin Manžílek Švec) 6béček v sektoru Styx. Foto: Martin Tomášek
A ještě jednou sektor Styx. Foto: Martin Tomášek
Den 3
Restejové tři cesty jsme vylezli v sektoru La croisette a poté odjeli nasát atmosféru uliček a kaváren Aptu. Kávička, nákup vína, kuskusu a baget nás pěkně navnadily do dalšího lezení.
Den 4
Los tentokráte padnul na super*** sektory La fakir a Excalibur. Rozlez v klasice La fakir 6a+, pak ta nástupovka 6b a poté nejkrásnější Cri de guerre 6b+. Co jsme nemohli vynechat, byla pro nás pískaře fantastická linie po hrance Le vieil homme est ammer 7a.
Martin Tomášek ve fantastické lince Le vieil homme est ammer 7a. Foto: Honza Adamec
Martin Tomášek v Le vieil… Foto: Martin Švec
Honza Adamec krotí Le vieil… Foto: Martin Tomášek
A noch einmal tahle pětihvězdičková routa. Foto: Martin Tomášek
Manžílek v Cri de guerre 6b+. Foto: Honza Adamec
I když se mi ji nepodařilo zkrotit a vylézt RP, tak má u mě 5*****. No a na dolez neskutečně madlózní cesta La siesta 6c+ s jedním odsedem. Celková spokojenost mužstva se projevila večer při nezávazné konverzaci Jak? Co? Kdo? Kde? přidržel a protlačil apod.
Den 5
Poslední den v Buoux, protože jsme se rozhodli pro zpestření zítra navštívit Orpierre. Tento den byl proto ve znamení pokusit se ještě vylézt co nejkrásnější cesty v co možná nejhodnotnějším stylu. A nutno podotknout, že se to dařilo. A tak jsme po tvrdé práci odcházeli všichni ze skal s pocity naplnění, uspokojeni lezením a myšlenkou, že se snad někdy opět vrátíme pokoušet vertikály v Buoux.
Mapa – Buoux
Den 6
Orpierre je jen o kousek výš než Buoux, ale ráno nás probudil krutý mráz. Museli jsme naskákat do busíka a jet rozmrznout na náves v Orpiku. Sluníčko a pár her petanque udělaly své – chuť do lezení byla opět silnější než veškeré pocity únavy. Jindřich s Marťasem si to namířili na vrchol dominantní homole Quiquillon a zbytek mířil do převisů v sektoru Chateau.
Jindřich Beneš alias Staré pendlovky se rozehřívá hrou v petánque na návsi v Orpierre. Jindřich provozuje prima hospůdku a lezecký krámek Rifugio naproti kostelu v Tisé. Foto: Honza Adamec
Hned nás zaskočila míra oklouzanosti místního matroše, ale zvykli jsme si rychle. Něco lehčího na rozpink – nebylo jen tak zadarmo. Poté, co jsem totálně proseděl 6béplusko, jsem měl v úmyslu to zabalit a počkat na kluky u kávičky.
Chladná jsou rána orpierrská. Honza Adamec (vlevo) a Martin „Manžílek“ Švec při snídačce. Foto: Martin Tomášek
Ale co se nestalo? Bláža se Štěpánem se vrhli do od pohledu vábně vypadajícího 6c+ vedle nás. Když jsem viděl, jak to vypadalo, tak jsem ho seknul „fleš“. Sucho v krku jsem zahnal lehkým „stříčkem“, s manžílkem jsme vyběhli ještě poslední krásnou cestičku, seběhli ke klukům na kávičku a s nostalgií jsme dali tiché „orevuár“ krásnému zájezdu.
Text: Honza Adamec