EC, CAO News a možná i některá další významná světová média informovala koncem loňského roku o vydání nového, doplněného průvodce na Labák – v němčině. Kromě médií si o té události už nějaký ten měsíc předem v lezeckém pupku světa, který leží pro neznalé zhruba mezi Děčínem a Drážďany, kvíkaly i kvíčaly na střechách.
Průvodce připravil Albrecht Kittler, autor celé série lezeckých průvodců po českých oblastech.
Tenhle kousek je výsledkem Kittlerovy dohody a spolupráce se správcem oblasti (Jeník Pleticha) a asi hlavně s autorem staršího českého průvodce (Pavel Černý – Pavouk), který Kittlerovi poskytl podklady ke svému průvodci, a ten je pak aktualizoval, i na základě informací o nových cestách a objektech od Jeníka.
Kittler doplnil staršího českého průvodce o nové věže a masivy (37 nových objektů – 238 věží a masivů je zahrnuto v Kittlerově průvodci, 201 v Pavoukově posledním z roku 2005, nepočítám samozřejmě Bělou a jeskyně), a pochopitelně hlavně o velké množství nových cest (tady mi číslo uniká, počítat to s dovolením nebudu). Přepracoval mapky (nejsem si jistý, jestli alespoň některé z těch původních z českého průvodce 2005 nebyly přeci jen přehlednější), přepracoval a doplnil půdorysné nákresy (tady je posun k lepšímu jednoznačný – zpřesnění i doplnění nových objektů a cest). Pokud jde o pohledové nákresy stěn, jestli se nepletu, přibyl jen jediný – Dolnožlebská vyhlídka a Růžová věž (s. 236). Celkově jde v tomhle směru určitě o zřetelný posun k lepšímu – zpřesnění a doplnění, ale zásadní kvalitativní posun to bohužel ještě není. Až se jednou ztrojnásobí ještě množství těch pohledových skic, bude to už luxus.
Pochopitelně se při takové práci vždycky nějaká chybička vloudí, ale to by se ukázalo spíš až po nějaké době používání; při listování mi asi nejzásadnější přišlo špatné umístění cesty Ráj Xindlů (Velká bašta), která je napravo, a ne nalevo od Ligy neregistrovaných (s. 220-221, chyba je v popisu i v nákresu). Ale celkově bych důvěřoval Kittlerově preciznosti.
V tom, co bylo uvedeno, by pro případného českého zájemce spočíval hlavní přínos nového průvodce. Ale jestli kvíčaly nekecají, tak se něco bude brzo chystat i česky, takže je otázka, jestli raději ještě chvíli nepočkat.
Jinak se Kittlerův průvodce totiž toho Pavoukova posledního překvapivě drží – zdá se, že využil dokonce i základ původní sazby, v níž jenom změnil font… To je škoda, těšil jsem se, že by mohl nastavit vyšší laťku v grafickém zpracování, přehlednosti apod.
Jak jsem si zběžně všiml, nepokoušel se Kittler ani nijak moc revidovat klasifikaci, a to ani v případech, kdy jde o evidentní úlet, o kterém všichni vědí, jako jsou třeba Pražský fajnšmekři na Žluté stěně žlebské. To je z mého pohledu škoda, nějaké podklady pro posuny by byly – třeba cesty z Levého břehu zanesené v německé databázi na buschfunk.biz, nebo tabulka těžkých cest na DŽC… Změnu klasifikace jsem náhodně zaznamenal na Terči, u cest Trefa do černého a Rána od boku (s. 30), ale zdá se mi, že je to spíš výjimka. Ale můžu se plést, průvodcem jsem spíš jen listoval, víc by se zase ukázalo až po chvíli používání.
Pokud jde o hvězdičky a vykřičníky, tady občas trochu něco přibylo, ale taky ne až zas tak moc. Překvapivě jsem narazil i na cesty se dvěma hvězdičkami, ale všiml jsem si v celém Labáku jen tří – Silového pole, Země žen a Prazdroje – takže by člověk skoro mohl získat dojem, že jde spíš jen o překlep. Ne že by tyhle tři cesty nebyly dost hezké, ale proč ne třeba Pivo na hrad, Lost Arrow, Návrat krále, Kořist, Žaludeční likér, Pekelný rej, Skurutí běh, První vráska atd. atd.
Další změnou oproti Pavoukovu průvodci je pochopitelně překlad do němčiny. Tedy „pochopitelně“ možná jen zčásti, v některých rovinách se mi totiž tahle oblast už jeví trochu problematická, nebo, řekněme, diskutabilní. No a tomu se budu věnovat teď.
Je samozřejmé, že jsou do němčiny přeložené popisy cest.
Jako méně samozřejmé už se může jevit to, že Kittler důsledně uvádí i německé názvy věží a masivů – na prvním místě německý název, na druhém místě za pomlčkou název český. Např.: 92 Barockwand – Barokní stěna. V některých případech nejde o překlad, ale o dvojí, odlišné pojmenování, zřejmě jde o ty případy, kdy měli němečtí lezci pro věže nezávisle své vlastní označení, ať už bylo starší než to české (tedy „původní“), anebo naopak.
Ne že bych měl něco proti překladu jmen věží a masivů, a každopádně chápu německý protějšek k českému jménu tam, kde si přímo neodpovídají (někdy vůbec, někdy se kryjí jen zčásti – např.: 1 Gelobtbachscheibe – Hraniční jehla; 112 Wotanskegel – Vojtěch; 94 Liebthenkammnadel – Hřebenová jehla).
Zaráží mě ale pořadí obou uváděných variant. Vlastně se tím v německém prostředí zavádí jako preferovaná německá podoba, leckdy nová, což bude asi mimo jiné trochu na škodu jednoznačnosti, dorozumění a tak. Do jisté míry ty dvojí názvy věží a masivů v průvodci kompenzuje připojený dvojí rejstřík: českých i německých názvů objektů, takže jeho pomocí se dá konkrétní věž či masiv dohledat dobře v obou jazycích.
No ale aby to nebylo všechno, v Kittlerově průvodci se překládají i názvy cest. Opět podle modelu německý název na první pozici a za lomítkem (zpravidla původní) český název cesty.
Německé názvy cest bych zase určitě pochopil třeba tam, kde byly původní – což se týká některých nejstarších cest a asi několika novějších prvovýstupů. I když ani zde bych je možná nestavěl na první místo. Německé průvodce to také u českých názvů v Sasku nedělají, a je to asi normální (viz třeba cesta Die Zeiten kommen schon nicht zurück na Friensteinkegel, pojmenovaná původně bratry Coubalovými česky Ty časy se už nikdy nevrátí).
Pokud jde o srozumitelnost a překlad, problém jistě nenastane u výstupů pojmenovaných Stará cesta, Východní hrana, Náhorní spára a tak podobně. Zajímavé ale jsou překlady názvů – a je takových celkem dost – založených na různých slovních hříčkách, názvů záměrně mnohovýznamových či obrazných anebo vztažených k nějaké konkrétní skutečnosti vázané na původní jazykový či obecněji kulturní kontext.
Obecně musím říct, že se překladatel snažil odvést důkladnou práci. V některých případech ovšem bohužel až moc důkladnou. Semtam se sice vzdal a název zůstal pouze v původní podobě, bez upřednostněné německé varianty (nezvládl třeba slavíkovsko-špekovské Érky Vyharfensony a další z téhle série, překvapivě ani Tlamolep apod.). Ale často se opravdu nechtěl smířit s porážkou, a dají se v Kittlerově příručce občas najít i překladatelské kuriozity jako třeba: Nelson Mandela / Nelson Ždímandela, a hned vedle Buster Keaton / Bastl Kýtn (s. 201). Osobně dost pochybuju, že by Šatavis se Zákorou měli touhu pojmenovat nějakou svoji cestu po Nelsonu Mandelovi. Někdy je snaha překládat opravdu nepochopitelná, protože jméno cesty třeba ani není česky, a hříčka, na které je jméno založené, by měla být Němci srozumitelná podobně jako Čechovi, a překlad ji přitom ruší: Kante der Philosophie – a tady dokonce původní název Kante Philosophy není uveden vůbec (s. 28). Na Metalistické stěně – teda pardon, Metallische Wand (!) – kuriozně aktivní překladatel, ale evidentně ne metalista, přeložil z angličtiny i název kapely, a ze Suicidal Tendencies (vedle Metalliky a Anthraxu) jsou pro německé lezce Selbstmordabsichten (s. 212).
O řadě těchhle překladů by se dalo debatovat. Někdy se poezii původního názvu relativně zachovat povedlo, takové ty Měsíční svity a sonáty, Šepoty květin, Hrany zapadajícího slunce a podobně se jistě přeložit dají. Někdy může vzniknout i nečekané ozvláštnění – třeba docela překvapivý je překlad Bekannte Trojka / Známá trojka, to bych opravdu nečekal. Ale nejednou překlad zajímavou poezii či vtip názvu hloupě a zbytečně zasklil. A v některých, asi naštěstí spíš výjimečných případech jde prostě už o nesmysl bez ohledu na nějakou poezii a hravost. Přitom třeba Bastla Kýtna, když už teda měli tu urputnou potřebu, by Němci se slovesem basteln aspoň trochu lépe zvládnout mohli.
No ale proč vlastně takhle ty názvy vůbec znásilňovat? A ještě víc: proč ty znásilněné názvy cest upřednostňovat jako základní (první uvedenou) variantu?
Zatím jsem si snad nikde nevšiml, že by se překládaly třeba názvy francouzských, anglických nebo španělských oblastí, sektorů, natožpak cest. Jumbo Love je prostě Jumbo Love a Hexentanz je Hexentanz. Tak proč by Skurutí běh měl být Lauf? – Třeba mě někdo opraví a vysvětlí mi, že v německém prostředí se to takhle normálně dělává, nevím, ale osobně mi to úplně vhodné nepřijde.
Možná jde o snahu o dokonalý servis – aby německý lezec co nejvíc porozuměl. On ale stejně každou chvíli neporozumí, protože něco přeložit přeci jenom nešlo, a občas, jak jsem ukazoval, překlad zavádí. Akorát bude umět tu německou variantu líp vyslovit a snad si ji snadněji zapamatuje. Nechci Albrechta Kittlera podezřívat z toho, že by to byl nějaký germánský expanzivní záměr, ale vůči autorům cest a českému lezeckému prostředí je to myslím trochu necitlivé a snad i nezdvořilé.
Vážně nevím, proč by se měly české názvy cest „bastlit“ do němčiny, když jsou to cesty v Čechách. Ale budiž, když to někomu přijde užitečné – ale bylo by asi lepší nechat raději nepřeloženou ještě větší skupinu jmen. No a každopádně bych v případě cest, ale asi i v případě věží a masivů respektoval domácí jazykové prostředí a psal je v opačném pořadí, tedy německou podobu (ve většině případů teprve výsledek překladu) až jako druhou, za tou (ve většině případů) základní českou.
Ale abych nekončil negativně, což bych nerad – hlavní je určitě dík za spoustu práce, která se snad odrazí i v tom slibovaném novém českém Pavoukově průvodci.
Hore zdar / Berg Heil!
Albrecht Albi Kittler a Helmut Weigel 17.8.2009 v restauraci Na Kocandě během práce na novém průvodci..
Jan Jeník Pleticha a Albrecht Albi Kittler tamtéž při tomtéž..
A do třetice Albi Kittler a Pavel Pavouk Černý tentokrát v restauraci U Kosti
Foto (c) 2009 Jiří Chára a Pavel Randák
Velmi zajimave psani, co ma hlavu a patu.
A Piskot ma pravdu, autori pruvodcu by meli zachovat lokalni nazvy, alespon na tom prvnim uvedenem miste.
Zdar Piškote, parádní počtení od jazykotepce. Prznění názvů, názvy podtrhuji, při překladech beru jako jistej folklór. Stejně podezřívám Bertu Kituprázdného, že si vobčas taky musí vystřelit. Jednomu při předělávání průvodce copy, pejst a přelož musí vobčas kapat na karbit – tim nechci vůbec snižovat hodnotu výrobku, bych si jako správnej ZumWandScheisser ni nedovolil.Díky za čtení.
čus piškote,
ta coubalovic cesta se menuje Ty časy se už nevrátí (to nikdy tam nikdy nebylo). ale jinak to jako překladatel chápu jako výtečněj zdroj nezamýšlené komiky a už se těšim, až si to pročtu.
č.
S vědomím cílové skupiny Albiho průvodce nemám problém s německými názvy na jakémkoliv místě a v jakémkoliv množství. Čeština prý nepatří mezi jednoduše osvojitelné světové jazyky a půjdou-li si zalézt spolu dva německy hovořící, tak jim názvy „po jejich“ jedině věc usnadní. Přiznávám, že přečíst pro mě něco francouzsky je potíž nemalá, tak proto.
Nebo jinak, dochází zde pouze k překladu, nikoliv nahrazování. To by už mohl být průšvih ;)
K této věci si dovolím připomenout pravidlo, které je používáno v evidenci cest na SO: „Název cesty je zapsán tak, jak jej zapsal prvovýstupce.“! Tím je řečeno vše a je jasno. A jestli si pro německé lezce německý autor názvy cest přeloží, tak to není nic proti ničemu.
Historickým faktem je i to, že v příhraničních oblastech byly po 2. světové válce názvy celé řady skal buď počeštěny, nebo rovnou přejmenovány a zase by mohla vznikat opačná diskuse co s tím. Ale doufám že nenastane, máme v databázi problémy s německý „ostrým es“.
Pro tvorbu názvů nových cest nejsou žádná psaná pravidla a vychází se z místních tradic. Pamatuji doby, kdy autoři knižně vydávaných průvodců museli své texty předkládat cenzorům ke kontrole a názvy typu „Nervové zhroucení“ musely být přejmenovány na „SZ hrana“. Jak ledy tály, prošla už „Nervózní hrana“ a dnes už jsme zase zpátky u „Nervového zhroucení“. Jaky by bolševik tušil, že se zhroutí …
Jediným malým problémem jsou názvy cest za hranicí slušnosti, ale to si musí pohlídat místní OVK a správci skal. Názvy cest typu „Hrana mrdochtějů“ jsou na hranici, ostatně zkušenost „oldies“ praví, že i páni autoři se za tyto své mladistvé úlety budou časem stydět.
Ale když už jsme u našich severních sousedů, mnohem větší problém mám s tím, že sasíci vyměňují knížky na skalách na území ČR za své, německy psané a s německými názvy cest! Stává se to v Lužických horách a dokonce i na Hrubici! Že by pověstná germánská rozpínavost přece jen nezmizela? Neznám jediný případ, že by český lezec vyměnil vrcholovku za jinou s českými názvy třeba ve Schmilce na Teufelsturmu s tím, že to kdysi bylo na území panství českého krále Karla IV? Snad se sasíci chytnou za nos a nechají toho, jeden Balkám v Evropě úplně stačí.
Ranpo, taky se necítím nijak rozhořčen, je jasný, že průvodce je především pro Němce, a těm bude doufám sloužit výborně. Přímo mě těší, že mají k dispozici průvodce v němčině. Je v tom díle spousta práce, která je velice záslužná. O tom by se ale už asi nemuselo nic psát, nebo by se skončilo u rozpačitých zdvořilostí, což bych si odpustil. Ale ten problém překladu, respektive preferování německé verze pojmenování před českou mi přišel zajímavý. Váhal jsem, jestli „recenzi“, kterou jsem sepsal asi hlavně proto, že jsem nemocný, tvrdnu doma, mám toho průvodce půjčeného a už mi leze krkem jiná práce, vůbec zveřejňovat, abych se právě někoho příliš nedotkl. Doufám, že se ani autor, ani jeho přátelé neurazí.
Ale k věci: zdá se mi na rozdíl od tebe, že kdyby pořadí těch názvů bylo opačné, bylo by mnohem jasnější, že jde jenom o překlad, a tím pádem by se i všechny ty nutné nedokonalosti mnohem snadněji tolerovaly. Ale první pozice je „preferovaná“, může i třeba nezáměrně sugerovat, že cesta se „takhle“ jmenuje.
Zdeňku, souhlasím, že cesta se má jmenovat tak, jak ji pojmenoval prvovýstupce.
A nechci snižovat váhu SO, ale řekl bych, že v praxi se cesta jmenuje tak, jak se jí říká mezi lidmi, resp. jakou mají lezci představu, že se jmenuje.
V tom hrají mnohem větší roli než archivy průvodce.
České vrcholovky i krabičky jsme potkali v Polsku na Hejšovině, ale spíše to bylo tím, že věže zely prázdnotou než že by tam někdo expandoval násilně.
mi napadá, to by byl pěknej hepenyng vyrazit ve větší partě třeba do šmilky a vyměnit v uceleném obvodu knížky za česky psané. s jímavým českorajským tradičním úvodem, třeba.
2LukasB: Tak ta představa mě hodně rozesmála!!
Jakožto člověk, který je nucen často překládat z němčiny a výjimečně z angličtiny se držím zásady, nikdy nepřekládat jména a názvy. Ono je to totiž velmi často z důvodů jiné kulturní zkušenosti a odlišnosti stavby jazyka nemožné. Za tímto znásilňováním je asi trochu hořkosti starší generace a nemá cenu to ani nějak moc řešit. Je to tenký led.
Mladí Němci v dnešní době dokonce používají pro názvy cest často i v Německu angličtinu…
Ale vždyť i u nás doma jsou názvy cest často vrcholovou komisí a autory průvodců cenzurovány a upravovány k obrazu svému. Každý chce holt přidat to „svoje“….
Piškotovi velký dík za téma k úvahám. Co paralela „vytvoření“ cesty a jejího pojmenování s uměním, pro prvovýstupce přirovnání určitě akceptovatelné ;) Názvy obrazů, filmů, knih se až na výjimky překládají. A obvykle nejsou opatřeny původním názvem ani na druhém místě.
U názvů skal bych váhal, tady by se mohli hodit spíš geografické zvyklosti. Je tu někdo geograf?
Přirovnávat to k názvu filmů a knih je pěkná pikačovina. Filmoknižní překlad je totiž přizpůsoben českému prostředí (kultura, zvyklosti, pochopení a tak), aby se dobře a jednoduše masově „prodával“.
Tuším, že například na německejch dálnicích je uvedena „Praha“ a až potom „Prag“….tuším
No dobře, přišlo mi to takový poetický. Asi to jaro.
Jsme v Čechách a tak by měl být český název cesty a věže nebo masívu rozhodně na prvním místě. Vždyt to jsou i když né všechny, původní české názvy.
…„bastlit“ do němčiny, když jsou to cesty v Čechách – a taky trochu v Sudetech.
Nejkrásnější knihou o Jizerských horách je zajisté
Wandern und Klettern od Kauschky. Myslím, že by při jejím adekvátním překladu do češtiny překladatel narazil na taky na pěkné překladatelské oříšky počínaje již jejím názvem.
Odstupem let se vic a vic projevuji jazykove nedostatky nejen u mladych,ale i u starousedliku,jako napr.Helmuta Weigla.Kittler se podle fotky opira zrejme nejvice o jeho rady.Na hranicnim prechodu u Petrovic/Bahretal jsem jednou narazil na upozorneni v nemcine-Strasse wird gefresst-Silnice se frezuje.Nikdo se nad tim nerozciloval a nemci tomu urcite rozumeli.Je jina doba a proto potrebujeme vice toleranci.Vas Ruda.