Podzimní Krušné hory

Krátká informace o vydařené akci..

Cyklo-vyjíždka s názvem Podzimní Krušné hory se uskutečnila minulou sobotu 15. října. Společný start byl po půl desáté v Litvínově na hlavním nádraží.

Tato tradiční akce je pořádána již desítky let. Jarda Uher zajistil na tento den perfektní slunečné počasí, až na tu zimu. Na hřebenech byly zamrzlé kaluže po celý den. Přesvědčil celkem 20 lidí a zajistil dopravu třemi auty. Poprvé bylo využito také velkého auta Honzy Chabra, který má firmu na přepravu cyklistů včetně kol. Pobral 8 lidí. Není sice nejlevnější, ale s menší slevou to šlo.

Z Děčína nás vyjíždělo 17. Další dva přespolní Jirka Kail a jeho kamarád přijeli na start už na kole z Krásného Března. Danča Drobná potom vlakem z Bíliny. Trasa vedla asi 10 km přes Klíny dost do kopce na hřeben. Dále přes Fláje, Nové Město, Cínovec, Komárku, Adolfov a Tisou.

Jelo se po skupinkách, někteří více po silničkách, jiní více terénem. Závěrečná byla na „Turbáze“ v Tisé, kde se nás sešlo celkem 15. U občerstvení se probraly zážitky a dojmy z cesty a také jeden defekt. Odtud se pak účastníci rozjeli domů.

Délka byla od 85 do 100 km, podle toho jakou trasu kdo zvolil a jak to měl ještě daleko domů. Všichni už se těší na příští ročník.

Účastníci: Vokoun Petr se synem Petrem, Jan Jordák, Milan Šafařík, Petr Kučera, Libor Svoboda, Eliška Stehnová, Radka Krumplová, Jana Štrajtová, Jarda Uher, Standa Konáš, Jirka Plachý, Pavlína Sedliská, Věra Bicencová, Ilona Škálová a Karel a Petr Špánkovi a jako přespolní Jirka Kail s kamarádem a Danča Drobná.

Text očima účastnice Radůzy:

…kolikátý  ročník ten letošní  byl nevím, já  to  jela již  podruhé  a podruhé  jsem si  to  parádně užila. Logisticky dobře připravená  akce, přeprava kol a účastníků z  Děčína do  Litvínova proběhla díky Jardovi  Uhrovi na výbornou.
Někteří  účastníci  jeli na kolech už  z Ústí n.L., zmrzlé  kosti  si zahřívali nádražáckým rumem na hl. n. v Litvínově, než se dočkali  příjezdu  dalších 19 účastníků z  Děčína. Kolik a kdo  to  vůbec jel, ví přesně zase jen a jen Jarda.

Trasa vypečená, prvních 10 km do  kopce mě odrovnalo na zbytek  výletu. Ale bylo  krásně, avizovaný  mráz se nedostavil a sluníčko hřálo. Peleton se v kopci  rozdělil na závodníky a na výletníky, já  byla koncový výletník.  Po stoupání  jsme doplnili trochu  energie a jeli  směr  Fláje, nějaké to kochání a focení a zjištování, že jsem tu mou  holku  fyzičku nechala někde v kůlně. Následoval přejezd na Vitišku, jedna skupinka jela po  červené, já  pěkně po  silnici. Vidina polévky mě doslova žene …ha ha ha ha …myslím, že mě v kopci předjela jakási  60-tnice v momentě, kdy já  to  prokletý kolo tlačila :-)

Na Vitišce následovala rotace ponožek, měla jsem zmrzlé  nohy, zpocené  ze stoupání  a zmrzlé z  té mé  chůze na kole. Honza Jordák, mi  zapůjčil jeho suché kotníčkové erární  ponožky,  takže pro  mě jako  podkolenky výborný. Jiří Kailů zahučel jednou  nohou  na červené  do  bahna, tak  mu věnuji již ty mé polouschlé ponožky. Kluk byl rád.

Zjištění, že se kapánek vlečeme mi je úplně jedno, hlavně dojet za světla.  Na Komárce dostávám kus chleba, neb vypadám asi  zoufale. Frčíme dál směr  Adolfov. Na rozcestníku, který  ukazuje 10,5 km Tisá mi  došlo, že mi  došlo!! Ještě průjezd kolem vojenského prostoru a je konec výletu. Skupinka má stále výbornou  náladu, kluci  mají  už  přes 120 km na tacháči. Kapánek se nám  ztratila Eliška, šťastně byla svým Liborem nalezena. A já  se střetla s louží  tváří  v tvář, takže čisté  suché  ponožky jsem do  cíle nedovezla.

Nakonec Tisá a silnice na Turbázu, kde na nás čekají  účastníci výletu, které jsme viděli  poprvé  a naposledy v půl desáté  ráno v Litvínově. To  že nám s Dančou  místo kofoli natočili  černé  pivo  bylo  jedno, já  to  poznala až  na druhý  dlouhý  lok. S Jardou jsme probrali  nejžhavější  body výletu. A nakonec konstatovali, že to opět  bylo  parádní.

Takže zase za rok.