Plch zahradní (Eliomys quercinus)

Vzhledem k právě propuknutému jaru a blížící se době opouštění nor a děr všelikou zvířenou, dovolujeme si na chvíli mírně odbočit ze světa vertikál a představit dalšího obyvatele Labského údolí, Plcha zahradního. Díky předsedovi OVK Labské pískovce Jeníkovi Pletichovi nás s tímto kriticky ohroženým živočichem seznámí Ing. Miloš Trýzna, zoolog Oddělení plánu péče a ochrany Správy Národního parku České Švýcarsko.
Lezce snažně prosíme o ohleduplný vztah k přírodě.

PLCH ZAHRADNÍ (Eliomys quercinus)

Výskyt v Evropě: Vyskytuje se ostrůvkovitě v západní, jižní, střední a severovýchodní Evropě i na severu Afriky.

Výskyt v ČR: Je známý hlavně ze západního pohraničí (západní Pošumaví, Český les, okolí Karlových Var, Krušné hory, Labské pískovce, Lužické hory) a dále ze západního okraje Brd, nejistý je jeho současný výskyt v Moravském krasu. Vystupuje až nad horní hranici lesa (např, Šumava – Horní Ždánidla, 1250 m n. m.). Je prokazatelně mizejícím druhem.

Výskyt v Českém Švýcarsku (Labských pískovcích): Na území CHKO Labské pískovce sporadický výskyt především ve skalnatých partiích kaňonu řeky Labe. Na území NP České Švýcarsko od roku 2005 nezjištěn, v dřívějších letech zjištěn ve skalních biotopech v okolí Hřenska a Doubicka.

Popis: Jeden z našich nejvzácnějších savců vůbec. Poznáme ho snadno podle nápadného zbarvení. Základní barva hřbetu a hlavy je šedohnědá až hnědočervená, spodní strana těla bývá naopak čistě bílá. Po stranách hlavy se táhne od oka výrazný tmavý pruh, zasahující až ke krku. Ocas, vždy kratší než tělo, je pokrytý krátkou tmavohnědou srstí a zakončený černobílou štětičkou prodloužených chlupů. Oči i ušní boltce jsou poměrně velké. Délka těla je 11-14 cm, ocasu pak 10-13 cm.

Možnost záměny s jinými plchy: Na území Českého Švýcarska (Labských pískovců) se ještě můžeme setkat s plchem velkým (Glis glis), který je však odlišně zbarvený. Plch velký je největším z našich plchů. Připomíná malou veverku šedivé nebo šedohnědé barvy s delším huňatým ocasem a bez štětiček prodloužených chlupů na ušních boltcích. Břišní stranu těla mívá bělavou, kolem oka je pouze úzký černý proužek a na nártech zadních končetin hnědočerná skvrna. Je opět pouze nočním živočichem. Není tak vzácný jako plch zahradní.

Poznámka: V ČR se ještě vyskytuje plch lesní (Dryomys nitedula), který se však na území Českého Švýcarska (Labských pískovců) nevyskytuje. Čtvrtým a posledním zástupcem z čeledi plchovití je plšík lískový (Muscardinus avellanarius), který je naším nejmenším a zároveň nejhojnějším druh plcha. Dosahuje přibližně velikosti myši domácí a jeho ocas je jen krátce, hustě osrstěný a nepřesahuje délku těla. Srst na hřbetě, bocích i hlavě má rezavou až tmavě žlutou a břicho bývá světlejší s bílou skvrnou na hrudi a na krku. Je opět spíše nočním živočichem.

Způsob života plcha zahradního: Z našich plchů je nejméně vázaný na lesní stanoviště. S oblibou se drží v kamenitých sutích, skalních biotopech i na lesních pasekách a mezích s hromadami kamenů. Většinu doby tráví na zemi a tomu odpovídá i složení potravy s převahou pozemních drobných živočichů (především hmyz), teprve k podzimu se soustřeďuje i na semena a ovoce. Pro zimní spánek si vybírá suché a chráněné dutiny ve stromech, skalách, podzemních norách jiných hlodavců či krtků nebo v různých skrýších v chatách a srubech. Někdy zimuje v jednom hnízdě i více jedinců pohromadě. Přezimování začíná v říjnu nebo začátkem listopadu. Během zimního spánku plch ztrácí asi 40 až 50 % tělesné hmotnosti a teplota těla klesá na 5 °C. Probouzí se na přelomu dubna a května. Je výhradně nočním živočichem s vrcholem aktivity mezi 20. a 4. hodinou. Letní hnízda si staví z větviček, trávy a listí v korunách stromů, na keřích, mezi kameny nebo ve starých zídkách, ve stromových dutinách či hnízdních budkách. Samice rodí jednou ročně nejčastěji 4-5 mláďat.  Jen vzácně se dožívá 5-6 let. Zvláště chráněný (kriticky ohrožený) druh.

Plch zahradní (Eliomys quercinus)

Plch zahradní (Eliomys quercinus)

Plch velký (Glis glis)

Plšík lískový (Muscardinus avellanarius)

                                            
foto Miloš Anděra (www.naturfoto.cz)