Předpověď na neděli 20. dubna 2008 slibovala krásné počasí okolo Wildspitze (3.768 m n.m.) v Ötztalských Alpách, takže padlo rozhodnutí vyrazit. Posádka vozu byla ve složení já, Monika, Manžílci Švecovi a Renďous Hladík. Odjezd byl v sobotu ve 3 ráno z Ústí nad Labem. Přes Prahu, Rozvadov, Mnichov, Innsbruck a Sölden jsme v 11.30 dorazili na parkoviště k lanovce ve Ventu.
Balení na túru na parkovišti ve Ventu. Foto: Monika Vyšínová
Nijak jsme se nezdržovali, sbalili jsme bágly a vydali se po sjezdovce do kopce. Sníh byl naštěstí až k parkovišti, tak jsme mohli jít od začátku na lyžích. Sjezdovka už nebyla v provozu, takže naši morálku při šlapání do kopce nesnižovali okolo projíždějící lyžaři ani vábivé zvuky lanovky.
Výstup po sjezdovce. Zleva Plch, Monika, Lucka Manžílková a Renďous. Foto: Martin Švec
Počasí bylo dobré. V poklidném tempu jsme vystoupali na konec sjezdovky a odtud již byla na dohled Breslauerhütte. Pod chatou však ještě čekal strmý svah cca 300 výškových metrů, který nám zabral dalších 45 minut. Nebylo však kam spěchat, a tak jsme si o pauzách ve stoupání užívali nádherné rozhledy.
Výhledy cestou na Breslauerhütte byly apartní. Foto: Martin Plšek
Svah pod chatou se při nejistých podmínkách dá obejít zleva. Na Breslauerhütte je celou zimu otevřený luxusní dvojpatrový winterraum pro cca 20 lidí. 10 dole a 10 nahoře. Vybavení winterraumu je perfektní, spacáky a nádobí není třeba, hodí se vložka do spacáku. Dolní ložnice již byla obsazena skupinkou Čechů z Prahy a po nás dorazili ještě další tři nocležníci. 2 Němci a 1 Rakušák, takže o zábavu při vaření večeře bylo postaráno. Po nočním přesunu autem a výstupu na chatu jsme brzo zalehli, abychom časně ráno mohli vyrazit.
Nedělní budíček ve 4.45 není vůbec příjemnej, ale nakonec v 5.30 za svítání vyrážíme od chaty.
Manžílek v neděli ráno před winterraumem na Breslauerhütte. Foto: Martin Plšek
Předpověď počasí nezklamala, je úplně jasno a vypadá to na krásný den. Vyrážíme jako první a ostatní se těší, že jim vyšlápneme stopu. Sníh je však v první části cesty okolo plesa krásně tvrdý a je na něm jen malý poprašek, takže cesta rychle utíká. Při traverzu údolím je nad námi vrchol Wildspitze, ale nahoru to bude ještě chvíli trvat.
Traverz údolím. Vrcholek vpravo nahoře je Wildspitze. Foto: Martin Švec
Až dál ve strmější části ledovce musíme prošlapávat stopu. Nového sněhu není moc, a tak dorazíme po ledovci Mitterkar až pod žlab vedoucí do sedla Mitterkarjoch. Dále již s lyžemi na batohu stoupáme levým žlabem do sedla. Žlab byl dobře vysněžený, takže nebylo nutné nasadit mačky.
Žlab do sedla Mitterkarjoch. Foto: Martin Švec
Vystoupat se dá i pravým širším žlabem, ale při našem výstupu v něm bylo dost sněhu. Když vystoupíme do sedla Mitterkarjoch otevře se před námi nádherný výhled na sever a ledovec Taschachferner, který vede až k závěrečnému vrcholovému hřebínku.
Pod sedlem je ledovec rovný, ale po 400 m následuje poslední strmější svah. Pro jistotu se navážeme. Na laně dorazíme až ke strmé části, kde nás doslova předběhne místní „amazonka“, která jde také na vrchol. Po otázce, odkud jde, nám spadne čelist. V klidu odpoví: „Z Ventu.“
Dále již pokračujeme v jejích stopách, a tak balíme lano. Když nespadne do trhliny ona, tak my v jejích stopách taky ne. Musím dodat, že ledovec byl dobře vysněžený, lano bylo spíše jako pojistka. Za chvíli již dorazíme pod vrcholový hřebínek, kde necháme lyže a na vrchol vystupujeme bez batohů na mačkách.
Vrcholový hřebínek. Foto: Martin Švec
Těsně pod vrcholem ještě čeká trochu vzdušnější pasáž a pak již foto u kříže a rychle dolů.
Na vrcholu Wildspitze (3.768 m n.m.). Zleva: Plch, Monika, Manžílek, Lucka Manžílková a nad nimi Renďous. Foto: lyžař ze Solnohradu
Jednak tam nebylo úplně teplo a taky se z druhé strany (od Pitztalu) šine zástup skialpinistů, kteří také chtějí na Wildpsitzi. Když první z nich dorážejí do místa, kde jsme nechali lyže, my již sjíždíme po ledovci zpět k sedlu Mitterkarjoch.
Sjezd ze sedla Mitterkarjoch. Foto: Monika Vyšínová
Zde nás čeká jedna strmější pasáž, ale po hranách ji sesuneme a pak si užíváme jízdu v prašanu. Na chatě dobalíme zbylé věci a pohodovým sjezdem volným terénem a později po sjezdovce dojedeme až k parkovišti.
Po sjezdovce dolů k autu. Foto: Monika Vyšínová
Pak už jen zabalit a zase zpátky 8 hodin do Ústí nad Labem.
Wildspitze (3.768 m n.m.) – Ötztalské Alpy
Nejčastější výstupové trasy:
1. z Ventu – dvoudenní přes winterraum nebo jednodenní varianta pro siláky. Vyplatí se si přivstat, protože na vrchol je to cca 4 – 5 hodin z winterraumu a dá se tam dorazit před davy, které jdou jinou cestou. Z Ventu na chatu Breslauerhütte to trvá cca 3 – 4 hodiny.
Mapa převzata z www.lawine.at
Mapa Google
2. z Pitztalu – dá se vyjet lanovkou na pitztalský ledovec, sjezd k Mittelbergjoch a strmý úsek na ledovec Taschachferner a po ledovci v „zástupu“ na vrchol. Dle info lanovka na Pitztal 23 €. Více info s mapou na bergsteigen.at
Parkoviště: ve Ventu u spodní stanice lanovky 4 € eur na den.
Winterraum: na Breslauerhütte 9 € na noc pro DAV (chata je jeho majetkem) a OEAV mitglídry, 18 € pro ostatní
Túra: není dle mého názoru mimořádně náročná ani fyzicky, ani lyžařsky. Žlab ze sedla se dá sejít, ale nelze podceňovat počasí! Při našem výstupu bylo perfektní. Také je nutné sledovat lavinové nebezpečí, protože při špatných podmínkách může být již výstup na chatu nebo pak výstup do sedla Mitterkarjoch nebezpečný!! Orientace při mlze nebo nízké oblačnosti je především na ledovci Taschachferner velmi obtížná!!
Vybavení: kompletní skialpové vybavení + ledovcové vybavení (mačky, atd.).
Odkazy:
1. počasí ve Ventu na wetter.at
2. předpověď počasí pro Pitztal na snow-forecast.com
3. lavinová předpověď pro Tyrolsko na lawine.at
4. více fotek z našeho výstupu na plisek.rajce.idnes.cz
Text: Plch
Pěkný dvojboj!!!
Evidentně vydařená akcička.Pěkný!