BLK 2014 – přechod Šumavy
Wednesday, December 3rd, 2014 |Poučen ze září v Beskydech, kde jsem letos snědl téměř všechno jídlo již cestou na start a na první občerstvovačku doběhl rychle jen z hladu, v pátek 31. října 2014 plním vestu řádnou náloží jídla. Za chvíli vyrážím na cestu do Boršova nad Vltavou, kde je start 2. ročníku dálkového pochodu Boubín – Libín – Kleť. Ano, jídla jsem měl opravdu dostatek, taky jsem byl připraven, že v noci bude pořádná zima, proto mám na sobě hromadu oblečení, rezervní zabalené na zádech a věrného krátkosrstého ohaře nechávám v teple doma. Vypadám jak pochodující zásobárna pro případ extrémní nouze. Aby ne, čeká mě nejdelší závod mé dosavadní “kariéry“, rovných 103 km Šumavskou krajinou.
Profil trati 2. ročníku BLK 2014
2000,2001,2006, 2011. To všechno jsou letopočty našich pokusů o dosažení vrcholu Dufourspitze. Poprvé jsem si spletli kopec, podruhé počasí, potřetí fyzičku. Až letošní útok byl konečně završen fotografií u kříže. Alespoň pro část výpravy… 
Na podzim loňského roku povídá Ranpa, co takhle dát si v březnu hřeben Malý Fatry, pojede taky fyzikus Martin se svojí novou kočkou a další severočešky. Kupuju tedy sněžnice za 4 tisíce do hlubokýho sněhu, abych před mladýma holkama obstál. Tři týdny před akcí mailuje Ranpa, hele není sníh, pojedeme na lužický sedmistovky, parta je dobrá, jedu já a Míša.
Přechod zimy a jara je pro úzce profilovaného extrémního outdooristu čas nemilý. Běžek má dost a pískovec je místy ještě vlhký. Ideální aktivitou pro toto období je léty prověřená odpočinková vodní turistika. Relax, opalovačka, koupačka, chlastačka, zpěv, vodní hry a unášení se proudem. Toliko vyposloucháno z osadních písní. 
Tedy přesněji hlavní část hřebene Nízkých Tater nonstop. Za pár let starý nápad může horský maraton v Nízkých Tatrách po trase Trangoška – Chata generála M. R. Štefánika – a po červené značce po hřebeni do Donoval. Masové akce nás však nelákají, a tak jsme totéž podnikli v komorním duchu. Propozice závodu uvádí délku 49 km. 
Poslední zimní den nás ráno z lůžek vypouští na nádraží Harmanec Jaskyňa. Už kvůli názvu stanice stojí za to opakovaně se vydat po hřebeni Velké Fatry. Z původního autobusového zájezdu zůstali jsme dva.
Dopoledne v pondělí 22. září 2008 jsme si užívali lezení v nedalekém Chateau Arnoux na parádním vápenci a na odpoledne jsme si naplánovali dle průvodce 30 nejkrásnějších tůr v Haute Provence krátký okruh okolo skalních věží Les Pénitents.
Vlasta má dosud nesplněné sny. Taky má věk, já zkurvenou nemovitost, na 8áčkový trénink prostoru není, a tak aktuálně plníme plán z nelezecké části balíku. Trasu průstupu kaňony Českého Švýcarska vyladil Růžek a dopravní obslužnost já.
Koncem srpna jsem se chystal na fesťák na Teplic nad Metují, pak jsem plánoval dva týdny relax, abych byl koncem září v plné síle na lezení ve Finale. Dopadlo to trochu jinak, ale ne ve špatném slova smyslu. V mé oblíbené střekovské krčmě Šatlava mi José nabídl Rakousko – nějakou tu turistiku, feraty a možná i lezení. Volba padla na nejvyšší vrchol Berchtesgadenských Alp – 
Výstup na nejvyšší horu Německa Zugspitze (2.962 m n.m.) jsme si naplánovali jako fyzickou přípravu před Mont Blancem. Letos v srpnu jsme vyrazili večer z Ústí nad Labem ve složení Jogurtová, Míra Salaba, Iva Kolorenčová a já. Cestou pršelo, tak jsme se stavili na nákupech v Mnichově a do Garmisch-Partenkirchenu dorazili až odpoledne.
Loni jsem měl už po krk práce a rozhodl se vyrazit někam do hor. Jelikož nebyl po ruce žádný spolulezec, napadlo mě, že se bych mohl vyrazit na ferraty do Dolomit. Na čtyři dny jsem si naplánoval výstup na Marmoladu di Penia, Civettu a na Moiazzu, kam vede Via ferrata Constatini, prý nejtěžší ferrata v Dolomitech.