Nízké Tatry nonstop

19 Říj

nt_miniaturaTedy přesněji hlavní část hřebene Nízkých Tater nonstop. Za pár let starý nápad může horský maraton v Nízkých Tatrách po trase Trangoška – Chata generála M. R. Štefánika – a po červené značce po hřebeni do Donoval. Masové akce nás však nelákají, a tak jsme totéž podnikli v komorním duchu. Propozice závodu uvádí délku 49 km. Ač jsme původně chtěli přeběhnout/přejít celý hřeben (90 km), rozhodli jsme se nakonec pro stejnou trasu shodnou s uvedeným maratonem. Cesta z Telgártu do Čertovice je totiž stále poničená po vichřici a krom překonávání padlých kmenů a následků pohybu těžké techniky hrozí prý i bloudění.

01_min

Stoupání ke Štefáničce, foto Martin Švec

Původní tým čítal 4 běžce, ale jednoho zradil výron kotníku a druhého nutnost vysadit trénink kvůli antibiotikům. Takže, je to na nás, Kosťo. V pátek odpoledne naskakujeme do pojízdné ložnice a valíme směr Donovaly. Příjezd kolem půlnoci, takže balit se bude až ráno. Šílené pípání digitálek je tu dřív, než jsme se stihli pořádně vyspat. Ani Oskar ještě nevyšel a venkovní chlad také na motivaci nepřidá – musíme ji hledat v sobě uvnitř.

02_min

Kosťa v Krúpovo sedle, foto Martin Švec

Autobusem přes Bánskou Bystricu se posuneme na start – k chatě Trangoška. Cestou autobusem do sebe tlačíme musli a banány, pijeme co nejvíc minerálky. Venku už je pěkně, skoro jasno, na teplo si budeme muset ještě chvíli počkat nebo si pro něj doběhnout. Než vyběhneme, tak pořádně promazat vazelínou všechny třecí plochy. Nevím, jestli by se slečna v lékárně teď dívala chápavěji, ale když jsem vazelínu kupoval s vysvětlením, že mě čeká víkend s kamarádem, tak na co budeme používat tu koňskou mast, se už radši ani neptala.

03_min

 Cestou na Kotliská, v pozadí Poľana, foto Martin Švec

Připravit, pozor, teď. Na stopkách 0:00:00 a hurá po zelené na chatu M. R. Štefánika. Na tomto úseku nás čeká jen stoupání a to největší za celý výlet – ještě, že je na začátku. U chaty se moc nezdržíme a běžíme teď už po červené dál. Traverzujeme letní cestou Ďumbier a pomalu se blížíme na Kamennou chatu na Chopku. Tam si dáme gelovou svačinku z vlastních zásob a místní borec z HS nás přesvědčí o svých běžeckých kvalitách uvedením času „za kolko on behá tuto trasu“. Když to porovnáme s naším průběžným časem, tak se divíme, že se s námi vůbec baví.

04_min

Za Chabencem, v pozadí Dereše, Chopok, Ďumbier, foto Martin Švec

Dál nás čekají Dereše, Poľana (v jejím sedle mě peristaltické pohyby donutí ke kratší přestávce) a docela lehčí zatáčíme vlevo k strmému svahu Kotlísk. Tam už do kopce jdeme, neb nohy se docela ozývají. Za Chabencem se hřeben zase trochu srovná, takže nás nechá běžet v kuse poměrně dlouhý čas. Vrchol Veĺké Chochuĺy se pomalu blíží a vyhrožuje svým svahem. Před ním si dáváme kratší pauzu na doplnění energie a odpočinek v Sedle pod Skalkou. Nějak se vyplazíme na Chochuľu (i vtip od Kosti pomůže) a pocit, že vyšší kopec už dneska nebude, nás docela hřeje. Přes Prašivou sbíháme brutálním klesáním do Hiadelského sedla, kde do sebe opět tlačíme nějakou syntetiku.

05_min

 Veľká Chochuľa se blíží (ale hóooodně pomalu), foto Martin Švec

 

06_min

Na vrcholu Veľké Chochuľe, foto samospoušť

Teď už „jen“ stoupání na Kozí chrbát a po něm do lesíka, který nás dovede až do Donoval. Když se objeví první domky slovenského Aspenu, začínáme si uvědomovat, že se to povedlo a že to nakonec nebylo až tak hrozný. Vstupní brána do Donoval a na stopkách 7:46:34. U auta na sebe něco teplého, do sebe taky a hlavně kvanta tekutin. Sprchu se nám v Donovalech sehnat nepodařilo, takže se odsolíme až kousek od Trenčína na pumpě. S příjemným pocitem splněného snu upadáme do těch neplánovaných kousek před Brnem.

07_min1

Donovaly a žízeň, foto samospoušť

 NĚKOLIK ÚDAJŮ:

Trasa: Trangoška (zelená značka) – Chata M. R. Štefánika (červená značka) – Kamenná chata – Poĺana – Chabenec – Velká Chochuľa – Kozí chrbát – Donovaly
Trase je shodná s horským maratonem http://www.nonstopbehnt.sk/
Délka: 46,4 km
Převýšení: 2.436 m
Čas: 7:46 hod.
S sebou: batoh a v něm 2l vody, 300 ml koncentrovaného ionťáku , 3 gely (CarboSnack, Enervitene), 2 energetické tyčinky (PowerBike), 100 g slaných oříšků, větrovku, rukavice na ferraty, čepici, náhradní ponožky, vazelínu, toaleťák, GPS, čelovku, peníze a doklady
Počasí: polojasno, na hřebeni lehký mrazík (jinovatka a zamrzlé kaluže), větřík – na sobě tedy dlouhé elasťáky, dlouhé triko, větrovku, šátek, nowind rukavice

profil_trasy_min

profil trasy

20 odpovědí na “Nízké Tatry nonstop

  1. …paráda. Opět spadlá čelist…hned při ponedělním ránu, no to se povedlo. :-)

  2. Inspirace…
    Ještě že jsou lidi jako vy, už zase mám velký sen, díky za něj;)

    Ale bude to asi chtít pořádně potrénovat.

  3. olala, vzpomnel jsem si na svou oblibenej song vod Maidenu Run to the hills :-)
    No, pro nas metraky se hodej spis nejaky bezkoskluzy nebo brusloskluzy :-) I kdyz: prave me nalakali na hodinu heatu (=chuze po pasovym dopravniku):-)

  4. wow, H.E.A.T. Díky za rozšíření obzorů. na gůglu píšou, že „jde vlastně o chůzi v alpském terénu“, neuvěřitelný. Předem díky za reference.

  5. Promítaj při tom alpské scenérie, pouští cvrkot papouchů a osvěžují vzduch lesní vůní??

  6. Heat mi zrušili, tak pudu na stěnu. A propos. nechcete jet někdo vod pátka do středy do Arca. Já se tam du pověsit se ženou na žebře, ale pro Johnyho25 shánim sparringa :-) Detajly na 775 222 538

  7. Brácha jste borci. Je mi líto, že jsem nemohl být u toho.Příště běžím!

  8. Bezpochyby super. Zajímal by mě tréning na takovej počin, je to speciálka nebo všechno dohromady (kolo, běh, chůze, hory), protože vše se počítá?!

  9. to B.S.: čtrnáct dní před touhle akcí nás na rodinné procházce okolo Maxiček vyděsili dva kanci, co se vyřítili ze křoví. Běželi ze Žlebu do Ústí…

  10. Žádný vysloveně speciální trénink na tuhle akci nebyl. Občas si chodím zaběhat, Kosťa častěji. Časové objemy do 2 hodin, zřídka déle. Profil radši kopcovitý, však kolem Ústí je příležitostí dost :) Kolo skoro vůbec, chůze taky ne.

  11. Pěkná akce, asi bych u toho ale umřel. Vyjdu, vylezu, doškrábu se, ale běhat neeee :-)

  12. běh zatím ne, jednomu vykrosenýmu šroubu se to nelíbí, tak snad příští rok po vyndání šroubů a tyčet se pokusím o bufo cross

  13. Pingback: Nuda v Brně | Czech and Slovak EuroClimbing

Komentáře nejsou povoleny.