Tedy přesněji hlavní část hřebene Nízkých Tater nonstop. Za pár let starý nápad může horský maraton v Nízkých Tatrách po trase Trangoška – Chata generála M. R. Štefánika – a po červené značce po hřebeni do Donoval. Masové akce nás však nelákají, a tak jsme totéž podnikli v komorním duchu. Propozice závodu uvádí délku 49 km. Ač jsme původně chtěli přeběhnout/přejít celý hřeben (90 km), rozhodli jsme se nakonec pro stejnou trasu shodnou s uvedeným maratonem. Cesta z Telgártu do Čertovice je totiž stále poničená po vichřici a krom překonávání padlých kmenů a následků pohybu těžké techniky hrozí prý i bloudění.
Stoupání ke Štefáničce, foto Martin Švec
Původní tým čítal 4 běžce, ale jednoho zradil výron kotníku a druhého nutnost vysadit trénink kvůli antibiotikům. Takže, je to na nás, Kosťo. V pátek odpoledne naskakujeme do pojízdné ložnice a valíme směr Donovaly. Příjezd kolem půlnoci, takže balit se bude až ráno. Šílené pípání digitálek je tu dřív, než jsme se stihli pořádně vyspat. Ani Oskar ještě nevyšel a venkovní chlad také na motivaci nepřidá – musíme ji hledat v sobě uvnitř.
Kosťa v Krúpovo sedle, foto Martin Švec
Autobusem přes Bánskou Bystricu se posuneme na start – k chatě Trangoška. Cestou autobusem do sebe tlačíme musli a banány, pijeme co nejvíc minerálky. Venku už je pěkně, skoro jasno, na teplo si budeme muset ještě chvíli počkat nebo si pro něj doběhnout. Než vyběhneme, tak pořádně promazat vazelínou všechny třecí plochy. Nevím, jestli by se slečna v lékárně teď dívala chápavěji, ale když jsem vazelínu kupoval s vysvětlením, že mě čeká víkend s kamarádem, tak na co budeme používat tu koňskou mast, se už radši ani neptala.
Cestou na Kotliská, v pozadí Poľana, foto Martin Švec
Připravit, pozor, teď. Na stopkách 0:00:00 a hurá po zelené na chatu M. R. Štefánika. Na tomto úseku nás čeká jen stoupání a to největší za celý výlet – ještě, že je na začátku. U chaty se moc nezdržíme a běžíme teď už po červené dál. Traverzujeme letní cestou Ďumbier a pomalu se blížíme na Kamennou chatu na Chopku. Tam si dáme gelovou svačinku z vlastních zásob a místní borec z HS nás přesvědčí o svých běžeckých kvalitách uvedením času „za kolko on behá tuto trasu“. Když to porovnáme s naším průběžným časem, tak se divíme, že se s námi vůbec baví.
Za Chabencem, v pozadí Dereše, Chopok, Ďumbier, foto Martin Švec
Dál nás čekají Dereše, Poľana (v jejím sedle mě peristaltické pohyby donutí ke kratší přestávce) a docela lehčí zatáčíme vlevo k strmému svahu Kotlísk. Tam už do kopce jdeme, neb nohy se docela ozývají. Za Chabencem se hřeben zase trochu srovná, takže nás nechá běžet v kuse poměrně dlouhý čas. Vrchol Veĺké Chochuĺy se pomalu blíží a vyhrožuje svým svahem. Před ním si dáváme kratší pauzu na doplnění energie a odpočinek v Sedle pod Skalkou. Nějak se vyplazíme na Chochuľu (i vtip od Kosti pomůže) a pocit, že vyšší kopec už dneska nebude, nás docela hřeje. Přes Prašivou sbíháme brutálním klesáním do Hiadelského sedla, kde do sebe opět tlačíme nějakou syntetiku.
Veľká Chochuľa se blíží (ale hóooodně pomalu), foto Martin Švec
Na vrcholu Veľké Chochuľe, foto samospoušť
Teď už „jen“ stoupání na Kozí chrbát a po něm do lesíka, který nás dovede až do Donoval. Když se objeví první domky slovenského Aspenu, začínáme si uvědomovat, že se to povedlo a že to nakonec nebylo až tak hrozný. Vstupní brána do Donoval a na stopkách 7:46:34. U auta na sebe něco teplého, do sebe taky a hlavně kvanta tekutin. Sprchu se nám v Donovalech sehnat nepodařilo, takže se odsolíme až kousek od Trenčína na pumpě. S příjemným pocitem splněného snu upadáme do těch neplánovaných kousek před Brnem.
Donovaly a žízeň, foto samospoušť
NĚKOLIK ÚDAJŮ:
Trasa: Trangoška (zelená značka) – Chata M. R. Štefánika (červená značka) – Kamenná chata – Poĺana – Chabenec – Velká Chochuľa – Kozí chrbát – Donovaly
Trase je shodná s horským maratonem http://www.nonstopbehnt.sk/
Délka: 46,4 km
Převýšení: 2.436 m
Čas: 7:46 hod.
S sebou: batoh a v něm 2l vody, 300 ml koncentrovaného ionťáku , 3 gely (CarboSnack, Enervitene), 2 energetické tyčinky (PowerBike), 100 g slaných oříšků, větrovku, rukavice na ferraty, čepici, náhradní ponožky, vazelínu, toaleťák, GPS, čelovku, peníze a doklady
Počasí: polojasno, na hřebeni lehký mrazík (jinovatka a zamrzlé kaluže), větřík – na sobě tedy dlouhé elasťáky, dlouhé triko, větrovku, šátek, nowind rukavice
profil trasy
Gratulace, famózní!
Řikám si, co tam dycky děláme čtyři dny. Asi sníh, ale stejně…
…paráda. Opět spadlá čelist…hned při ponedělním ránu, no to se povedlo. :-)
Nádhera!! Nic víc..
Krása!
Inspirace…
Ještě že jsou lidi jako vy, už zase mám velký sen, díky za něj;)
Ale bude to asi chtít pořádně potrénovat.
olala, vzpomnel jsem si na svou oblibenej song vod Maidenu Run to the hills :-)
No, pro nas metraky se hodej spis nejaky bezkoskluzy nebo brusloskluzy :-) I kdyz: prave me nalakali na hodinu heatu (=chuze po pasovym dopravniku):-)
wow, H.E.A.T. Díky za rozšíření obzorů. na gůglu píšou, že „jde vlastně o chůzi v alpském terénu“, neuvěřitelný. Předem díky za reference.
Promítaj při tom alpské scenérie, pouští cvrkot papouchů a osvěžují vzduch lesní vůní??
Heat mi zrušili, tak pudu na stěnu. A propos. nechcete jet někdo vod pátka do středy do Arca. Já se tam du pověsit se ženou na žebře, ale pro Johnyho25 shánim sparringa :-) Detajly na 775 222 538
Brácha jste borci. Je mi líto, že jsem nemohl být u toho.Příště běžím!
No zatracene paradni!
Bezpochyby super. Zajímal by mě tréning na takovej počin, je to speciálka nebo všechno dohromady (kolo, běh, chůze, hory), protože vše se počítá?!
to B.S.: čtrnáct dní před touhle akcí nás na rodinné procházce okolo Maxiček vyděsili dva kanci, co se vyřítili ze křoví. Běželi ze Žlebu do Ústí…
Už tomu začínám rozumět :) :)
Žádný vysloveně speciální trénink na tuhle akci nebyl. Občas si chodím zaběhat, Kosťa častěji. Časové objemy do 2 hodin, zřídka déle. Profil radši kopcovitý, však kolem Ústí je příležitostí dost :) Kolo skoro vůbec, chůze taky ne.
Zase tomu přestávám rozumět :) :)
Pěkná akce, asi bych u toho ale umřel. Vyjdu, vylezu, doškrábu se, ale běhat neeee :-)
běh zatím ne, jednomu vykrosenýmu šroubu se to nelíbí, tak snad příští rok po vyndání šroubů a tyčet se pokusím o bufo cross
Pingback: Nuda v Brně | Czech and Slovak EuroClimbing
pqrq.com