Labákoviny 3 – pořád se něco děje

28 Čvn

Jsme nemocní závisláci…

Lezení je dá se říct závislost. Pořád se musí něco dít. O víkendu se ve Žlebu sešel výkonný výbor ČHS, lezci se potili ve vedru na levém břehu, prvovýstupci vrtali, bouldristi se pohybovali možná tak v Ostrově na koupališti a rybářům konečně skončilo hájení dravců.


Mušle, foto: Miki


Přívlačárům skončilo 16.června hájení dravců. Tloušťík samozřejmě vrácen zpět do vody. Už jednou utekl asi i štice, snad ho znova nepolapí.

V pátek si jedu do Žlebíku za Vlkem, mým oblíbeným bafuňárem z ČHS, pro lepidla na přejištění. Krásná hranka ve Svojkově od Honzy Šimona tedy už dostala nové jištění a Honza se tam nahoře určitě raduje, že se hranka zase může bezpečně lízt… Svaz naštěstí podporuje výměnu jištění ve skalních oblastech, to je myslím dostatečný důvod proč jednou za rok zaplatit 4 kila a přispět tak svazu alespoň na drahý materiál na přejištění. Přijde mi, že by to mělo být ctí každého lezce jednou za rok obětovat tuhle směšnou sumu. Pak se cestou ze Žlebu letos zastavím poprvé smočit třpytku ve vodě a zkusit polapit pár vodních strážců. Sport kterej mi narozdíl od lezení alespoň trochu šel. Tloušti krásně brali. Je to krása si tu na Labi zachytat, vedle Vás majestátné skály a vy na jediném přírodním korytu dolního toku Labe. Jako negeolog jsem nikdy neporozumněl tomu, že vedle mě samé pískovcové skály a v řece samej tvrdej (nepísovcovej) kámen, balvan a oblázky. Snad ty jezy na Labi neprojdou, to by mi snad vadilo více než plošný zákaz magnézia a nebo uzavření skal. Změna už to je nevratná.

Pro mě jako člověka, který hledá v údolí u řeky klid, si vyslovuji další otázku. Kdo povoluje ty sto decibilové diskotéky na parnících, když už má pravej břeh ten pitomej statut Národní přírodní perverzace. Je to další hnůj…


Stejně to oprší, foto: Miki


Fido si užívá radost z pohybu,foto: Miki


Mauglí, lezecký pohyb je přirozený, foto: Miki


A chceme výš a výš, Petr Holas, foto: Miki


Jsme na lezení závislý a najezdíme kvůli tomu lezeckému pohybu stovky kilometrů, Tomáš Pilka, foto: Miki


Ve skalách si kamarádsky pomáhame, foto: Miki


A rádi si zabojujeme, Fido, foto: Miki


Vymyslet správný program je občas oříšek, Miki, foto: Ondra Beneš


Stále se hledají nové projekty – nové kroky, Zdenda, foto: Miki


Ta bolest nás vlastně baví, Ondra Beneš, foto: Miki

Důvěřujeme spolulezcům – chytačům, Foxík, foto: Miki


V parném létu čekáme na půlnoc, kdy se konečně ochladí, Zdenda, foto: Miki


Hvězdičkové pohyby za svitu hvězd, Fido, foto: Miki


Baví nás to, Ondra Beneš, foto: Miki


A jelikož se toho děje momentálně hodně, příště se na EC dočtete o tipu na boulderingovou oblast Ještěd, kde se Vám bude hodit výstražný trojúhelník. Coming soon. Foto: Miki


Také si příště přečtete o dalších nových cestách na skalách na Slavíčku. Coming soon. Foto: Miki

CAO Miki

2 odpovědi na “Labákoviny 3 – pořád se něco děje

Komentáře nejsou povoleny.