Fridrich Gropler memory..

„Pěkný den všem! V příloze posílám pár fotek z minulého víkendu, kdy jsme s Karlem Bělinou a Tondou Voďasem zase „řádili“ v Ostrově a krátké povídání k nim..“

Takto začínal e-mail od Tomáše Vlčka, který před časem dorazil do redakce EC a my vám ho teď předkládáme.

Počátkem letošního roku jsme se dozvěděli zprávu, že umřel Fridrich Gropler, který měl chalupu v Ostrově. Když jsme sbíhali od Císaře přímo lesem dolů, často jsme dobrzdili až u něj na zahradě, kde nás nikdy neopomněl pohostit něčím ostřejším.

Pamatuji se, jak jsme se mlátili smíchy, při jeho konverzaci s Karlem v němčině. Kdo to někdy zažil, dá mi za pravdu. Za geniální považuji jeho poznámku, když mi řekl: „Ja Tomas jsem se cesky ještě poradne nenaucila a nemecky jsem uz zapomel.“

Karel chtěl svým osobitým způsobem vzpomenout na svého kamaráda, a tak bloudil a hledal skálu vhodnou k prvovýstupu na jeho památku. Tedy já si spíš myslím, že šel na jisto.

Nakonec našel nádherný masív, který pojmenoval GROPLER WAND. Strávil tam spoustu času čistěním skály, instalací dobíráku, slanění, stojánku na knížku, atd. Předminulý deštivý víkend jsem mu pomáhal a doma pak pral ve vaně i karabiny a ze sebe drhl bláto rejžákem.

Karel Bělina na vrcholu GROPLER WANDU.

Přípravy se ale vyplatily a tuto slunnou neděli jsme jeli sklízet. Vznikly dvě krásné cesty po hranách, pravá za V a levá za VII. Doporučit pak mohu i cestu středem za VIIb, kde si užijete krásný zdvih do převísku za dvouprsté hodiny.

Takže zleva Levá hrana VII, Cesta středem VII a Pravá hrana V. Samé pěkné směry..

Pak mě Karel pustil dopředu v jižní stěně Groplerwandu. Kousavou spárou jsem se škrábal asi 10 metrů pod převis (kruh). Pohled do stěny nade mnou mě pak dost odpuzoval, ale Karel tvrdil, že to půjde a taky šlo. Chtělo to jen trošku odvahy a posouvat se ze „šuplíků“ do „šuplíků“ dál a dál a provazovat tenké hodiny. Strach je hrozná věc, provázal jsem snad všechny. Podle starého pravidla čím víc, tím líp, jsou na konci stěny hodiny tutové, které člověka uklidní a nasadí mu úsměv, při dolezu na vrchol. Cesta nese název „Co jsme, si to jsme si“, je za VIIb a co mohu jiného, než ji doporučit k opakování.

První úsek cesty Co jsme, si to jsme si VIIb

Další fáze cesty Co jsme, si to jsme si VIIb

Hodinářství aneb tutové jištění aneb co natropí strach…

Vlevo dobírám Karla, vpravo Tondu..

Při pikniku pod skalami jsem si pak všimnul krásné hrany, která je dole přerušena snad třímetrovým střechovitým převisem. Když jsme si to šli pak prohlédnout, zjistili jsme, že jde v podstatě o samostatnou věžičku, která má z náhoří cca 5 metrů. Zdolali jsme ji dvojkovým komínem a pak už se pustili do hrany.

Cesta vede zářezem do úrovně převisu, odtud traverz po hraně převisu na hranu (kruh) a hranou přes hodiny na vrchol. Krásná pětka s názvem „Střešní okno“ tak vede na věžičku, kterou jsme pojmenovali „Vykousnutá“.

Instaluji kruh v cestě Střešní okno V na Vykousnutou

Až Karel vše zaměří, zakreslí a popíše přepošlu podrobné informace o cestách. Zatím pokud chcete, hledejte, hledejte, hledejte … jen prozradím, že z Groplerwandu je vidět na kousek stojící Káču.

Tomáš

PS: Kromě cest tam Karel vysbíral i všechny hřiby..

Houbař Karel…

Foto (c) 2010 Tomáš Vlček a jeho archiv