Když ruce svrbí..

K zimě patří hlavně běžky a lyžování (snowboardování) vůbec. Také lezení ledů nebo drytooling, zimní přechody a udržování (zlepšování) lezecké kondice na překližce. Jak ale zima postupuje, táhne to člověka prostě čím dál víc ven do skal..

Někdy sice ještě pod záminkou „ulovení“ nějakého toho „Horezdaru“ či obhlídky skal, jindy už nepokrytě jen pro ten pocit, opět už si konečně na tu skálu alespoň sáhnout.

Minulý víkend nás počasí naladilo téměř jarně, ten právě uplynulý nás zase rychle vrátil do zimní reality. Naši reportéři se do skal vypravili pod záminkou zjistit, co se mezi zmrzlými stěnami děje či neděje..

Když má jeden sněhu plné zuby, vyrazí do skal ať se děje, co se děje..

Tvrdé jádro DŽC (Dolní Žleb Company ®) využilo ten lepší víkend k návštěvě Petrohradu, což se ukázalo jako výborná volba. Není divu, že se mezi přerostlými oblázky nepohybovali sami.

Bouldery byly parádně vymrzlé, počasí téměř ideální, a tak to tam jen padalo. Na obrázcích třeba Traumatraverz 7B nebo Chleba 7C

Sólolezec tělem i duší, Michal Karel Železný, vyrazil na svůj oblíbený Sněžník. Na Věž u posedu umístil novou vrcholovou knihu včetně měděné krabice a při té příležitosti udělal i pár Horám zdarů na věžích v okolí…

Údolí Roklického potoka na běžkách střeží místní správce Josef Kunzo. Zatím je, zdá se, v revíru klid. Ale jen co ten nádherně zrzavý písek vyschne, bude mít s těmi svými vrcholy trochu jinou honičku..

Stopy spořádaně neopouští stezku, Zlý bratr se na to dívá..

Také lezci z HORCE nezaháleli, ale přeci jen nejvyšší orgán klubu, tedy Valná hromada občanského sdružení, konaná v úterý 18. ledna 2011 v restauraci U Faustů v Roudnici nad Labem, byla asi tím nejdůležitějším. Zápis z VH lze samozřejmě najít na stránkách HORCE.

Ptačí stěny zažily už téměř tradiční posilvestrovský atak na HZ v režii Pavla Ranpy Randáka a Martina Marse Švece. Jak bezelstně prohlásili, zdolána byla jen Věž Jana Džurbana alias Honzova věž. V extrémně hnusném počasím přišel proto oblast dočišťovat Jiří Houba Chára. Jestli zvládl dolézt přes zledovatělé stěny ke všem zbývajícím knihám nechtěl prozradit.

Buková hora v zimním spánku

Čedič Ptačích stěn je černý, tvrdý a nechutně ledový. Jen blázen by se kvůli němu zvedl z vyhřátého kanape..

Druhý den na Vrabinec už si sebou Chára vzal posilu – Vláďu Doška, mimochodem čerstvého člena CAO Děčín. Nemohlo to dopadnout jinak, než-li konstatováním Mission completed! Úspěšnost byla vysoká – na pět vrcholů třikrát Horám zdar. Víc knih už tam není…

Člověk bojuje o vrchol jak o holej a pak ve sněhu vidí drze stopy kdejaké zvěře..

Horám zdar ale nakonec vždy potěší!

Moc to v jejich zmrzlých ksichtech vidět není, ale radost mají..

„Veselý příběh z natáčení“ popsal na resuscitovaných stránkách vrcholky.cz Vláďa Nehasil: „Jdeme s bráchou uškubnout nějaké to HORÁM ZDAR 2011, a protože víme, že začátek Labáku už je pro nás sváteční lezce beznadějný, tak volíme těžší vrchol. Volba padla na Rudolfův kámen. Vyrážíme pěšky z Děčína přes Růžovky (občas zkontrolujeme, zda Petr Štěpán nebo Jarda Cach něco nevynechali – a NEVYNECHALI!). Pomalu přicházíme k Rudolfáku. Mezi větvemi vidíme, jak se někdo pokouší zdolat Schovanku. To je Pedro Štěpán. Snad si na Rudolfák netroufl, je sám. Jdeme přes Césara ke Staré cestě. Najednou výkřik a Pedro zmizel v komíně. Ještě, že se jistil. Volám, zda je OK. Po chvilce ticha, že je snad v pohodě. Jdeme podle plánu vylézt Starou cestu na Rudolfák. Když jsme na vrcholu, tak se Pedro pajdá k nám. Bolí ho noha a nemůže se pořádně nadechnout. Asi má naražená žebra. Balíme a jdeme s ním směr Děčín. Nakonec z nehezky vypadajícího pádu Pedro utrpěl jen modřiny, odřeniny a lehký výron..“

Karel Bělina dává šanci mládí – je po operaci a zatím se dle svých slov šetří. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží..

Temný přízrak Bandstein se zdá ještě letos nenavštívený. Alespoň všechny hlášené záměry jej navštívit nebyly dotaženy do konce. (Doufáme, že si ctěné čtenářstvo na tomto místě uvědomuje, jak cenné informace dává EC v šanc..)

Pokaždé, když se k těmhle dvěma věžím člověk přiblíží, napadne ho, kde se tu mohly takhle z čista jasna vyloupnout..

Situace na Bořni je s ohledem na množství cest, masivů, věží a knih mírně nepřehledná. Jedno je jisté. Bořeň má jediného vládce!!

Je to tak. Tady dalšího komentáře netřeba..

Místní lezci dobře vědí, že nejprve je nutné zamést si před vlastním prahem. Dolnožlebská Žába se také konečně dočkala kýženého příchodu svého milovaného otce zakladatele. Zřejmě nějakou Ranpou..

Tvrdý boj s bílým rosolem na žlebské Źábě..

I tady se radovali..

Skály u Pryska jsou skupinou několika zajímavých pískovcových věží ovšem téměř zapomenutých. Kdo má ambice na prvovýstupy, zde se ještě může hodně zrealizovat. Na některých věžích ovšem chybí veškeré železo včetně slaňáků (neříkáme, že je to nutně špatně) a knih. Jejich jasnou vévodkyní je Kamenická jehla, která je také výjimkou, co se týče železa a knihy.

Vlevo moc pěkná Kamenická jehla, vpravo celkový pohled na pás skal s částí nové křížové cesty. (Opravdu leden 2011!!)

Takže, jak sami vidíte, i v těchto dnech to ve skalách opravdu žije. Být vámi, na nic nečekáme..

Vláďa Došek slaňuje z Malé věže na Vrabinci.

Foto (c) 2011 DŽC, Vláďa Došek, Sponge, Martin Švec, FB a další..