Ohlédnutí za 24-hodinovkou lezení v Tisé

Vše jsem si nechal více jak týden uležet v hlavě a hlavně jsem byl na pár dní čerpat novou energii (nebo vyčerpat tu stávající) při lezení v Arku a také při surfování v Torbole na jezeře Lago di Garda. Zjišťuji, že se mi to v té hlavě uleželo nebo z toho horka odpařilo nějak více, než bych si přál. Hergot, já si nemohu na nic vzpomenout a nevím jak začít. Snad to nějak půjde…

Lezecká 24-hodinovka není nic, co by se v našich pískařských kruzích dělo prvně. Je tu Prachovská 24h, celodenní lezení na Ostaši nebo Skalní muž ve Skaláku. Ale určitě se nic podobného nekoná v Tisé. A tak jsem chtěl, aby i na tom našem labském písečku proběhla podobná akce, jako třeba je ta prachovská, a aby se pár lidiček sešlo a zasoutěžili si. Vymyslela se pravidla, termín a dalo se to na na náš web HORCE, rozeslalo se známým a dalo se to i na Lezec.cz. A to byla asi chyba.

Zbytečně jsem si z toho dělal hlavu a přestával se na akci těšit, když jsem četl ty záporné ohlasy. Chápu, že se to někomu nemusí líbit a může s tím i nesouhlasit, ale navádět anonymně někoho, aby zavolal na CHKO Labské pískovce a na ČHS, se mi zdálo velice nechutné. A je to to právo svobodné volby, která dělá už pár let i v této zemi demokracii. Jen to udávání nám tu po komančích jaksi zůstalo zakořeněné pod kůží a z toho jsem zhnusen.

Snažím se vždy s každým jednat na rovinu, i když se to někomu nemusí vždy líbit, ale takovéto podpásovky bytostně nesnáším. Co se dá dělat? Snad vychovávat upřímnější a odvážnější generaci. Nicméně s akcí jsem měl poměrně dost starostí a běhání po sponzorech, a tak myšlenku, která mě opravdu napadla, že akci zruším, jsem rychle zavrhl. Zaplať pánbůh.

Učastníci letošní 24h v Tisé.

Na start 24 hodinovky se nakonec postavilo 15 dvojic. Ideální počet pro zaplacení veškerých poplatků spojených s touto akcí a hlavně počet dvojic, který nikoho nemohl dráždit. Určitě se nedá hovořit o žádné masovosti a vytváření nových dvojic pro lezení. Stejně se účastní pouze lidi, kteří pravidelně lezou, jen se tento víkend sešli v Tisé.

Karel Krch z Brna podepisuje spolupráci Buvárovi z Horce na chatě ústeckého Spartaku v Tisé.

Před samotným výběhem všech dvojic do terénu byl každý seznámen a upozorněn na dodržování pravidel pískovcového lezení a i na to, že se nachází na území CHKO Labské pískovce. Tímto se každý, dle své vlastní strategie, rozprchl, a většinu jsem spatřil až o den později Na Kačáku. S jedinou dvojicí, kterou jsem potkal na povinné věži, bylo ještě ten večer, když jsem se Zábou lezl Bělinův Oranžový expres na Kořenáče, jediné čistě ženské družstvo – Martu s mamkou – co lezly vedle.

Na hraně Sťatého majora smyčkuje Fábera z Horce.

Byla už tma, a i tak mě tato celkem pohodová cesta docela prověřila. Tím spíše, když mi hned začala skomírat moje v šuplíku nalezená „nová“ čelovka. Hned jsem vzpomněl na radu Prcase, že vždy řeší ten m2, co je před ním. Dál to stejně nedosvítilo a po chvíli už ani to ne. Hned jsem si uvědomil, jaký borec je Honza Říha, náš nevidomý lezec. Já však na takovou tmu nemám, ale zandat do spárky uzlík a vyvarovat se telegrafu na noze, byl pro mne výkon. Noční Kořenáč je dobyt a pohled do lehce vlažného Ostrova na chatičky se světélky a občasným hlaholem je parádní.

Chvilku sedíme a kocháme se. Čeká nás ještě Císař, kterého oblézáme dokola. Končíme ve dvě hodiny po půlnoci a Ostrov a Himmelreich máme hotový. Hupky do hospody Pod Císaře na pivečko, abychom získali nějaké bodíky i za pivka. Ve dvě ráno doráží po svém výletě z Bahratalu! i Olda s Rastou. Co mají vylezeno, nevím, ale piveček mají již osm oproti našim dvěma. Po dalších pivech opouštíme překvapivě úplně mrtvou hospodu a jdeme směrem Rájec. Spát chceme na půli cesty v Černém bivaku.

Každý si asi umí představit, jaké bylo pro mne překvapení, když z batohu vytahuji krásný modro žlutý spacáček mého čtyřletého Máti. Chtěl jsem mít batoh lehký, ale né zas až tak. Naštěstí byla teplá noc a lehce nad ránem se přišla podívat až ke mně zrzavá liška, kdo že jí to tady spí.

Harmonieren form. David „Dejv“ Žíla a Gorbi z HOKETu Praha.

Vstáváme a mažeme do Rájce. Zde jsme již kolem sedmé už nastrojeni pod Blíženci, na kterých docela řádíme, když pod nimi vychrupuje nějaká rodinka a jen občas ze spacáku nás kontrolují rozespalým očkem. Asi si ťukali na čelo, cože to je za blázny. Já si dělám radost a lezu OS Drakyjádu. V průvodci za VIIIc a ve vrcholovce za IX RP. Cesta v kolmým po malých chytech a s blbým cvakáním prvního. Mám velkou radost, moc hezké.

Mravenčí oblézáme zase komplet. Hezký vrcholek na kterém máme oba premiéru. Ve vrcholových knížkách zde vidíme značku 24h a podpis Špek a Bojsa. Ti prý nespali vůbec a jen makali. Čeká nás přesun na polední sraz na Turbázu. Cestou potkáváme Dejva s Gorbim. Překvapivě jsou v pohodě, přesouvají se jako většina, pěšky, do Rájce. Přeprava mezi jednotlivými oblastmi nebyla nijak omezena. Ale snad jedině Špek s Bojsou zvolili pro rychlejší přesun kolo.

Zatímco my doplňujeme na Turbáze bodíky za piva se kolem přežene právě onen klan. Na otázku, kolik toho už mají, odpovídají jen „večer“. Zato vím, kolik piv mají naši Buvár s Pekišem a co schází za povinné Ještěrkovi s kolegou. Je mi jasné, že ve všem máme ještě rezervu, a tak makáme dál, ale sil docela ubývá. Naštěstí je počasí na lezení takřka ideální a i lidí ve skalách je tak akorát. Rozhodně je zde více lidí turistů a Němečků, jen tak na čumendu a na Schnitzel mit Knödel a na báječný Zlatopramen. Lezení si i přes jistou povinnost užíváme a naše bandasky a bříška na prstech už vykazují známky opotřebovanosti. Ono vylézt asi 40 cest, to už je docela záhul, ale mě osobně to opravdu těší a baví.

Zajda z Horce v Rájci pod druhym.

Celý den se snažím něco fotit a filmovat, ale jak jsem již řekl, těch lidí, co soutěží, jsem na skalách za celou dobu mnoho nepotkal, takže na pořízeném záznamu bude převážně jen omezený počet lidí. Natočeno je skoro 60 min záznamu. Počítám, že to zredukuji tak na 15 min a bude to pro všechny zúčastněné lidičky k odběru.

Gorbi a Fábera v pozávodním rozhovoru.

Poslední naše cesta je Manželská na Jánusovu hlavu. Je půl osmé a jsme totálně groggy a lehce dehydrovaní. Naštěstí Refugio je blízko, takže poslední bodíky připisujeme zde, tak jako i další „závodníci“.

Na Kačáku musí každý odevzdat pořadatelem vydaný dokument, na kterém je jeho záznam o vykonaných výstupech. Vyhodnocení a i předání cen je dohodnuto na 22. hodinu. Lehce se to protahuje, ale jsou zde, až na jednu dvojici, která musela odjet do Prahy, všichni a hlavně všichni v pořádku. Kulečníkový stůl je plný hodnotných darů od našich přátel, sponzorů. Vyhodnocení začíná.

Klan z Prachova Špek a Bojsa – absolutní vítězové.

Nechtěl jsem nikomu strkat direktivně nějakou cenu, a tak jsem nechal vítěze vybrat. Dámy mají přednost, a tak Marta s mamkou vybírají první. Hned za nimi absolutní vítězové, prachovští démoni, Bojsa se Špekem, když dokázali vylézt úctyhodných 111 cest. To má někdo na celý rok. Jen těžko je asi bude někdo překonávat. Snad jen oni sami. Následovalo vyhlášení smíšených dvojic. Zde vítězí Kája Krch s Janičkou. V celkovém pořadí by obsadili čtvrtou příčku. Postupně a sestupně se vyhlásil každý zaregistrovaný pár a každý pár si také odnesl nějakou cenu.

Ještě bych doplnil o vítěze mimosoutěžní kategorie, a to největší žíznivce. 33 piv vyprázdnili pís(k)aři Buvár s Pekišém a porazili tak horké kandidáty na tuto trofej, Gorbiho s Dejvem. Nutno dodat, že se to na jejich společenské unavenosti moc nepodepsalo, ale těch cest mohlo být více. Pro samé pití a noční výlet do Německa už asi nezbylo tolik času pro lezení. Tak snad příště.

Zde bych chtěl ještě poděkovat sponzorům. Lukášovi R. a jejich Sir Joseph, Miloši H. a North Face, Zuzce H. z Hudy sport Ústí n. L., sklepmistru p. Podrábskému z vinařství Roudnice, Bláně a Lahváčovi z Adventury a také našemu klubu HORCE.
Myslím si, že akce proběhla bez problémů a každý tvrdil, že je naprosto spokojen, ba někdo, že i nadšen. Mě osobně to též těší a nekazí mi to ani fakt, že opravdu anonym nelenil a na CHKO do Děčína zavolal!!! a já tak musím podat vysvětlení. Mělo by to být však v pohodě. Žádný zákaz či nařízení jsme neporušili, tvrdí to i z CHKO, a tak se snad můžeme v tomto komornějším duchu těšit i na příští rok.

Za spoluorganizátory a za sebe vás zdravím a přeji slunce do duše. Savana.

Text a foto: Zdeněk „Fábera“ Němec