Stoleté svítání

4.5.1913. Toho památného dne byly prvně vylezeny tři věže v Labských pískovcích. Karl Beier, M. Wittig a O. Nollau zdolali Vztyčenou jehlu v Ostrově, další trio Walter Hahn, Rudolf Kopprasch a K. Wagner pořídili hnedle dva kousky – Zlomiskovou a Rajskou věž v Tisé.

Ano, kdo jiný než Karel Bělina se mohl pustit do jubilejních stoletých výstupů na tyto vrcholy. Kdysi to byla neděle, nyní sobota. Pracovní povinnosti tak ani po sto letech nebránily přidat se k rentiérovi, který nástup do Staré cesty Vztyčené jehly obléhal již od pátečního dopoledne. A to doslova. Tma nad bděním vyhrála a nočnímu halekání ve skalách ztracených jezinek nikdo neodpovídal. Moderní komunikační technika spasila, Fróna manžela ochotně práskla a cestu ke skalnímu loži vyradila.

Vřelé shledání, buřty, energy drinky… Ohledání nástupu papírově nejsnadnější Staré cesty za VII b. Tma a směr cesty za hranu byly by milosrdné, kdyby Bělina u vyvrácených krků nevěstil, že si „Barcajka určitě stříkne do trenek“.

Předpůlnoční teoretická příprava

Jak předpověděl, tak se stalo. V prvních minutách dne/noci 4.5.2013 se lanové družstvo ve složení Karel Bělina, Světlana Pavlátová, Radka Krumplová, Markéta Barcajová, Olda Krejza a Pavel Randák, zdola podporované oheň a foťák udržující Michaelou Randákovou, vrhlo do stěny. Obtížné. Pro některé již nástup z náhoří, pro všechny pak převis nad kruhem. Stará cesta je směrem, nad jehož pokusem o úspěšné přelezení by se dalo dlouze uvažovat i ve dne. Té nádherné vlahé noci, za absolutního bezvětří, lítala vzduchem slova sportovního ducha nehodná, kusy kůže, krev i lidi.

Karel Bělina –  00:05

Olda Krejza –  o něco později

Vrchol! Malý. Přeci jenom se na něj šest kusů vešlo, objetí, dojetí, slzy, pot a furt ta krev ze žábovice. Než se poslední zapíše, Karel už v plné polní běží dolu svahem nahodit škodovku. Povedlo se, kolona se nocí přesouvá na Modřín…

Světlana Pavlátová po těžkém boji, tužku udržela

Bloudíme. O hodinu později, bloudíme. Pro celkové vyčerpání při tom odpadá Markéta s Oldou a s přesvědčením, že se vrátí k autu. To se zcela náhodou nepodařilo a právě v polovině jejich privátního nočního pochodu se ocitají na Sněžníku…

Nás co z/bylo pět po nějaké době přeci jenom stojíme u nástupu Staré cesty Zlomiskové věže. Výhledy na noční Děčín s kouskem odcházejícího měsíce, siluety temných skal. Letošní laťka romantických nocí hnedle takhle zkraje posunuta výrazně nahoru.

St. cesta na Zlomiskovou věž

Čtyřková cesta v pevném materiálu je za odměnu, stejně tak této noci druhá samolepka označující jubilejní výstup. Při slanění začíná svítat. Probuzení ptáci pěvci nám vrací sílu do znavených těl. Je jí tak akorát, abychom došli k autům. Karel ukazuje ještě poslední Rajskou věž, ale žádný jistič už se nechytá. Radůza se Světlanou doslova za pár hodin startují v závodě dračích lodích a těhotní by si měli přeci jenom taky v klidu odpočinout.

Příběh nekončí. Večer ve Žlebu U Kosti Karel vypráví: po dvou hodinách ranního spánku ho budí bolest hlavy. Důvod je evidentní – Rajská věž nemá stoletý výstup. Sedá do škodovky a toho dne již podruhé zastavuje na křižovatce nad Ostrovem. Kletr na záda, z dálky slyší troubící vůz SPZ SRN. Pán z Lipska s dvěma děvčaty má namířeno na Sněžník. Karel je vyvádí z omylu – jdou na Rajskou věž. Gratulujeme!