Na ferraty na saské straně Lužických hor nás přeneseně přivezla Pepinova C8. Naše kroky totiž v pátek 10. srpna 2012 mířily na klettersteigy v oblasti Steinernes Meer. Jenže u Rathova Buštěhradu to v C8 škytlo naposled a do Ústí jela odtahovkou. Co s načatým víkendem a zapůjčenými ferratovými sety?
 |
| Buničina nastupuje na Alpiner Grat. Na tachometru 20, ve vočích smrt. |
 |
| Jiřka vzlíná. |
Volba byla jasná – než bude ferrata na Pastýřské stěně v Děčíně, jsou nejbližší zajištěné cesty v Sasku. A v Zittauer Gebirge, jak Němci říkají své části Lužických hor, jsou hned dva povedené kousky. U Oybina je Alpiner Grat a u Jonsdorfu je Nonnensteig.
 |
| Hřeben je opravdu hřeben, smrti v očích již ubylo. |
 |
| Jiřka ve vrcholovém výšvihu. |
Pro přístup na Alpiner Grat jsme zvolili radu jednoho z Hlínů na HD: „Lepší parkování je v Kammlochu. To jest projet Oybinem, prďákem kolem Rosensteinů až skorem na vrchol a těsně před vrcholem doprava na parkoviště. Výhody jsou dvě – parkoviště je legálně neplacené a přístup ke spodku feráty je pak víceméně po vrstevnici (malinký kousek po silnici zpět a doprava).“
 |
| Alpiner Grat – Buničina a rovinka, v pozadí Křivinka. |
 |
| Team PWN ve vrcholovém výšvihu. |
Alpský hřeben má necelých 100 metrů, převýšení 64 metrů a obtížnost C/D. Nejhorší jsou první dva metry, zbytek je celkem choďák. Z vršku je výhled na celou oybinskou kotlinu a Hvozd. Nahoře je člověk za chvilku, takže je potřeba se jet dorazit na Nonnensteig na Nonnenfelsen v Jonsdorfu. Před druhou ferratou jsme si ještě odskočili do tamějšího Motýlího domu.
 |
| Kolmý nástup na Nonnesteigu. |
 |
| Pěkné místečko. |
Nonnensteig má pěkný kolmý nástup, pak člověk přeběhne visutý most, obtočí se kolem vrcholového masivu, hrábne si v zajímavém převísku (klíčové místo C/D), vyleze na vršek, komínkem dolů a ocitne se na rozcestí, Obě větve vedou k hospodě Nonnenfelsen. Pravá kopíruje hřeben, levá přechází po tibetském mostě „skalní uličku“ Schwarzer Gang.
 |
| Křivinko, cos to na mě nastražil?! To nedám, houpe se to. |
 |
| Jiřka pózuje ve vrcholových partiích Nonnensteigu. |
Černá chodba vznikla v třetihorách, kdy si čedičová láva prorazila cestu trhlinami v pískovci. V průběhu let ale čedič zvětral. Zbyla po něm chodba ve skále se ztvrdlými, místy do sklovata vyhlazenými pískovcovými stěnami. Ve Schwarzer Gangu vede i několik pěkných lezeckých cest.
 |
|
Tibetský most nad Černou chodbou je prima legrácka na konci Nonnensteigu. Děvčata si tu prožila emoci.
|
 |
| Buničina podporovaná předjezdcem. |
Tibetský most byl vítanou atrakcí na závěr. Hlavně holky si ho docela užily – viz movie. Hospoda vklíněná mezi skály je romantisch, Bockwurst a Bier bodly. Nonnensteig má 350 metrů a převýšení 60 metrů.
 |
| Lana k tibetskému mostu usnoval tenhle panáček. |
 |
| Barokní kostelík pod oybinskými skalami má parádní stupňovitý vnitřek. Stavitelé se něchtěli kutat se skálou, na které stojí, tak zachovali její sklon. |
Pod skalami jsme si ještě ochladili nohy v bazénku a zablbli si na kinderbagříku u rybníčku za kioskem Schwentner’s Eisgarten. Zas jeden splněný sen (teda s tim bagříkem, ale ferraty jako taky dobrý).
Zobrazit místo Via ferraty v Žitavských horách na větší mapě
Článek původně vyšel na papous1.blogspot.cz. Přepište si RSS deníky, Papouš uletěl z Webnode!
Text: Papouš
Foto: účastníci zájezdu
Foto: účastníci zájezdu
:-) Libi Papousi
Díky panu vydavateli za cenný prostor. Přechod z webnode na blogspot ještě potrvá, žádám o trpělivost. Důvodem je nestydatost původního hostitele.
Povedený literární dílko! :) Obdivuju styl a zprostředkovanou náladu a díky za ní!
Nevím jak vy, ale VF na písků, chudák skála. Nene to není dobrý nápad.
Jo jo, tyto aktivity mi dost připomínají různé přiblblé soutěživé cesty kolem světa nebo hledání klíčů na pevnosti boyard a městská „adrenalinová“ lanová centra…..
Ne tak tyhle obnovené historické. Je třeba vidět souvislosti. Před první světovou válkou byla tato oblast od Liberce přes Hrádek, Žitavu, Varnsdorf, Rumburk textilním pupkem Evropy s železničním spojením na Drážďany a dále po vodě přes Hamburk do celého světa. V bohatém regionu se organizovaly různé Befgvereiny, které budovaly horské boudy v dalekých Alpách a do Lužických hor přinášely vymoženosti odtamtud.
2Josef: To jsou docela zajímavý informace. Nechtěl bys o tom něco pro EC napsat? Určitě by to byl velmi přínosný článek.
Máme s kamarády takovou zásadu, když lezeme kolem ferraty. Kdo na to ocelové lano nebo kramli sáhne, tomu ať ruka upadne.
k hořečnatejm puristum: přepokládám, že necvakáte ani železo zatlučený do lezeckejch cest :-)
Aktuální info: Teď jsme se byli na Nonnesteig podívat o víkendu. Skála sice byla suchá, ale ferrata už byla zavřená (počáteční žebřík byl nahoře). Nemá cenu se tam tedy již letos plahočit. Otevře se až z jara na nový rok.
To EC: Zkusím najít více podrobností.
http://www.horolezeckaabeceda.cz/aktualita.php?id=146
já jenom čekám, kdy blázni chtějící vosazovat do skalin vocelový lana přestanou vymejšlet blbiny (kupříkladu v jizerkách) a padne jim do voka třeba – starý lom na kohoutím hřbetu. ostatně než ji pohraničníci po válce spálili tak tam byla i výletní restaurace.
jinak mě ten alpingrat mrzí, bez vocelovýho lana to bejvala velmi důstojná šestka.
Je to fakt příšerný, takhle mrvit skálu.
2Josef: Super!