Spáry ve Wadi Rum – lezení v Jordánsku

Motto: Jak se ti jednou zadře písek pod kůži, tak už se ho nezbavíš.

S kamarádkou Kačkou na začátku března vyrážíme objevovat Wadi Rum. Občas tu leze německá pískařská legenda Bernd Arnold, jindy zase průkopník stylu RP Kurt Albert či kluci z Dolní Žleb Company – Ondřej Beneš a Tomáš Sobotka. No a teď jsme tu my.

Wadi Rum, to je poušť a neskutečně srdeční beduíni, zahalené ženy, lahodné jídlo, vembloudi, arabská káva, poklidná atmosféra a v neposlední řadě několikasetmetrové pískovcové věže.

Pouštní romantika: vembloud a skály

Vyjma několika málo sportovních cest (viděli jsme jich asi šest) jsou tu výhradně samé klasiky po vlastním jištění. Písek je tvrdý, takže se dá jistit i železem. Není od věci dávat pozor na škorpiony, kteří se prý mohou ukrývat ve spárkách a dutinkách.

Letíme do hlavního města Ammánu. MHD v Jordánsku pozoruhodně nefunguje, takže po několika peripetiích nasedáme do taxíku a za tři a půl hodiny jsme kolem půl druhé ráno ve Wadi Rum. Cesta vychází na 60 jordánských dinárů (1 JD = 1 euro). Bivakujeme za chroštím, všude jinde chrápou vembloudi.

Výhled na vesničku Wadi Rum a věže Jebel um Ishrin

První den
Ráno nám místní lezecký kápo zapůjčuje na celých 10 dní průvodčíka. Stavíme stan v kempu, chvíli se rozkoukáváme a jdeme lézt.

Kemp ve Wadi Rum – Alešák fotí průvodce

Kačka cestou z kempu pod East Dome of Jebel Rum.

Na rozlez zkoušíme na East Dome of Jebel Rum čtyřdélkovou cestu Mumkin (5+), ale po dvou délkách to je celkem nuda. A tak lezeme Flight of Fancy (5+, 5-, 6a, 6b, 5+, 5+), což graduje parádním sokolíčkem a skvostnou koutovou trhlinkou na půl článku.

Nádherná sokolíková spára (6a) ve Flight of Fancy.

Alešák na štandu ve Flight of Fancy.

Na dolezení ještě Troubadour (5, 3, 6a+), kolmá koutová spára jak podle pravítka a za odměnu lahodná večeře v místní špeluňce.

Druhý den
Druhý lezecký den zkoušíme něco pořádného. Towering Inferno (5+, 6b, 6a, 6b A1, 6a, 5+ A2, 4) na East Dome of Jebel Rum. Název trošku napovídá, o co půjde. Samá spárka, od prstové po žábovici. Délka 6b A1 je mimořádně těžká, je to olámaný mírně převislý oblý sokolíček, který se vůbec nedá chytnout vyjma dvouprstové 1 cm hluboké dírky. K tomu nic na nohy. Průvodce píše, ať vezmem do této cesty 25 skob, já nemám ani jednu. Tak si stoupám do založeného uzlíku, pak do nejmenšího vklíněnce, nakonec do trhlinky zakládám pro případ připoodsednutí i šťárátko a na pokraji pěkné tlamy to dolézám čistě.

V délce 5+ A2 se situace opakuje. Jeden 7mm uzlík, druhý 4mm uzlík na jednoducho (nechápu, jak v tom převislém sokolíčku drží), nohy na tření, vysoký krok k prsům na osolený čudlík a šílený natahovák do osolené obliny, kus sokolíka ulamuji, skorotlama, ale dávám to. Uff. Skoby by se asi hodily. Kačka to jumaruje.

Třetí den
Třetí den lezeme opět něco pořádného. Insallah (3, 6b, 4+, 6a, 6a) stále na East Dome of Jebel Rum. Parádní cesta, klíčové místo je skoro kolmá prstová trhlina, ale člověk si dost srandy užije i v hezké širočině a spárokomíně.

Klíčová desetimetrová prstovka (6b) v cestě Insallah.

V hloubi komína cesty Insallah.

Kačka oblezá spárokomín v cestě Insallah rajbákem. Alešák to před ní vzal jeho vnitřkem.

Čtvrtý den
Čtvrtý den máme rest day. Nespolehlivou místní dopravou jedeme půl dne do 90 min vzdálené Petry. Ve starodávném kamenném městě se prodíráme davy turistů a okukujeme památky.

Pátý den
Pátý den jedeme nespolehlivou místní dopravou půl dne z Petry zpět do 90 min vzdáleného Wadi Rum. Odpoledne lezeme Catfish Corner (6a+, 6c, 6a) na věže Jebel Um Ishrin. Průvodce píše „výborně zajištěno“, což v praxi znamená, že to jde výborně zajistit vlastními prostředky. V první délce zajímavý výhlemz ze spárokomína přes převísek, no a pak úžasná sokolíkovitá prstová trhlina s nohama na tření.

První délka (6a+) Catfish Corner s prima výhlemzem…

...který pokračuje nádhernou pěstní spárou.

Kačka dolézá k prvnímu štandu v Catfish Corner.

Alešák nastupuje do druhé délky (6c),…

…což je prstovka a nohy na tření.

„Zip“ jištění v druhé délce Catfish Corner.

Kačka drtí prstovku v Catfish Corner.

Šestý den
Šestý den lezeme opět něco pořádného. Lionheart (4, 6a, 6b, 6a, 6a, 6b, 6a, 4) na Abu Aina Towers. Vyjma první a poslední délky je to šestidélková poctivá spára. Sympatická je vyrovnaná obtížnost délek (žádné ulejvání), bohužel písek tu na místní poměry trochu více solí a láme se. Ovšem stále se to nedá srovnat s příhrazskou strouhankou či hruboskalskými solivary. Kačka je moc unavená, poslední délky trochu hákuje.

Lionheart vede spárou v levé části stěny.

Lionheart – 6b výhlemz ze širočiny do pěstní spáry.

Kačka dolézá žábovici za 6a.

Pohoda po vylezení a slanění „Lvího srdce“.

Sedmý den
Poslední lezecký den se připojuji k sympatické Němce Katje a jejímu kamarádovi v rekonvalescenci Bogartovi a dáváme Black Magic (13 délek, obtížnost 5+) na Dark Tower. Je to hezká a dobře zajistitelná cesta (mimo rajbáku v 6. délce) s jenom jednou délkou spáry. S Katjou na střídačku taháme a docela nám to odsýpá.

Výhled z vrcholu Abu Aina Towers.

Osmý den
Další den jedeme do Aqaby k Rudému moři. Jezdí tu spousta krásných starých mercedesů, relaxujeme u moře, stýskáme si po Wadi Rum, dokupujeme dárky a debužírujeme místní kulinářské dobroty, večer busem do Ammánu, několik hodin čekáme na letadlo a hurá domů.

Wadi Rum fakt stojí za to.

Lezení ve Wadi Rum
Období: Ve Wadi Rum se leze od září do listopadu a od února do dubna. Jindy je buď zima a chumelí anebo naopak šílené vedro.
Průvodce: Jediný a nejlepší průvodce je od Tonyho Howarda, dá se koupit přímo ve Wadi Rum za 25 JD (1 JD = 1 euro).
Nástupy: Bývají od 20 min, my jsme šli nejdéle hodinu a půl. Je ovšem možné odjet jeepem do jiné oblasti a pak se nechat přivézt zpět, ale je to celkem drahé.
Ubytování: Spí se ve vlastním stanu v kempu u rest house (2 JD osoba/noc), v kempu jsou sprchy s teplou vodou a občas splachující toalety.
Jídlo a voda: Dá se nakoupit v jednom ze tří obchůdků. Teplé jídlo si lze buď vařit na vlastním vařiči, anebo se chodí do špeluňky k Abu Mínovi (provozovatel), což je hned vedle climbing shopu. V climbing shopu se prodává výhradně zelenina a potraviny, žádné borháky a lezečky tam nečekejte! Voda z kohoutku je pitná (prameny).

Text: Aleš Alešák Procházka
Foto: Kateřina Kačka Glosová a Aleš Alešák Procházka

Text a část fotek byly původně zveřejněny na stránkách HO Humanita, zde jsou publikovány s laskavým svolením autorů.