V pátém díle letošního seriálu o obyvatelích Labských pískovců bychom vám rádi představili dalšího opeřence.
Tváří titulní strany adresy euroclimbing.com je od dnešního dne Jan Sup Šauli. Dravec od narození, v hnízdě nepochybně hodně vysoko umístěným vylomenil s bratrem Vladimírem. Oba jsou skvělými lezci.
Titulní strana pro měsíc květen 2010
Sup je ptákem v zásadě nepřelétavým, bydlištěm zatím věrným rodnému Ústí nad Labem. Stejné poklidné životní filosofie se drží i při výběru rozličné zábavy, jako jsou rozhovory s přáteli o politické situaci ve vesmíru, rybaření a hra na tradiční hudební nástroje. Jen výjimečně uhne k nepravostem typu mountain biku, běžkám nebo např. zimní vodní turistice.
Těžištěm Supova počínání je ale především hledání těžiště. Po rozhovorech s přáteli o politické situaci ve vesmíru nejsou zatím výsledky nikterak uspokojivé a vyžadují ještě dlouhá léta tréninku, mistrovství v oboru však již dosáhl při vertikálním pohybu.
Sup na Peilsteinu, 2005
Ke kladům jeho nejen lezeckého života patří Provence, Levandule, francouzké víno, únava po lezení a po dopoledních prostných… Žije rád!
V daňovém přiznání nacházíme poopiční a jiné nezdravé stavy, podmáčený terén na kolo, špatnej matroš (rozuměj šutr na lezení), vyhřezlé ploténky a operovaná kolena.
Hodnotná cesta: „Ještě na ní čekám a všechny na písku, kde sem se vybál…“
Vyloženě nehodnotná: „Prvovýstup Poslední žena (směje se), budu ho muset udělat asi znovu (směje se strašně moc)“
(cesta se nachází na Mlynářském kameni v Dolních Zálezlech, pozn. redakce)
Supí kontrapost v Jizerkách, 2006
Honza Sup Šauli se narodil v suchém létě roku 1975. Pár let na to se stal členem horolezeckého oddílu USK Slávie Ústí nad Labem, kde je dodnes. Děkujeme za rozhovor.
Opět jednoznačně ozdoba titulky!
(Krásnej sport, tohleto rybaření, fakt že jo..)
pěkné…supí zrak všem :)
Hezký kluci, tak je to správně :)))
Sup patří mezi mé nejoblíbenější lezce na severu. Škoda že tu není fotka do půli těla. Minimálně :)
S Poslední ženou je to následovně. Sup před prvovýstupem přemítal, že Wulfchena je asi jeho poslední žena (jakože na doživotí). Před dalším prvovýstupem povidá: „Anebo že by nikdy neříkej nikdy?“
No a jak řek, tak nakonec udělal. Doživotí trvalo eště pár měsíců a Never say never u něj platí stále.
Nahozená třpytka stále plave v proudu. Chytá se na ní různá fauna i flóra – řepný bulvy, kusy bílkovin, vlčátka, interbrigadistky, kachny a další havěť :-)
Jo a pointa teda je, že v Zálezlech jsou vod tý doby dvě cesty: Poslední žena a Nikdy neříkej nikdy :-)
Dík za upřesnění, tak nějak jsem to z toho krásného „rozhovoru“ vytušil :o)
:))))))))))))))))))))))))))))
Jednoznačná zkušenost: nevěnujme cesty svým ženám!
Naopak: věnujme každý jednu. Na důchodku aspoň bude na co vzpomínat. Já už mam dva zářezy na pažbě a chystám se na třetí :-))))
Co tak Dr. Ochová VIIb? (aha, to je vlastně nebožka :-((( ) Ale třeba Zelená se louka IXc?
Supovi by ale asi nestačily Labský pískovce :-)))
k MarSovu komentáři třeba dodat, že Sup na fotografii z titulní strany dolezl právě cestu Lucie… Masakr!
ahoj Supino,vizualne vubec nestarnes,nektere fotky jsou mi docela povedome;-)
jo a Papousku, papousku, ty ses mi teda pekne zanevrenej ptacek…co ti to ty zensky v poslednich letech provedly???
Ahoj Kláro, zdravím za kanál. Díky za připomenutí se, tuším, že nějaký tvoje pěkný fotky letitý archiv taky vyplyvne ;) Pánové, těšme se!
Tož, vše nejlepší k dnešním narozeninám!!
Taky přeju!